Tropy, aneb Keňanům vstříc

V porovnání s teplotami v minulém týdnu udeřily u nás tropy!!! Takže vlastně máme teď drobet šanci se těm bájným běžcům přiblížit a poučit se. Kdykoliv čtu o jejich trénincích a pod, vždy to začíná slovy, ...běhali jsme do školy a že školy.. No, to už asi nedoženeme:), ale proč bychom nemohli posílit naše úsilí běháním do práce a z práce? Navíc, když někteří z nás pracují ve školství, tak vlastně běhají i teď do školy a ze školy?!!! :)

Řekne se jednoduše, ale ta realizace je -- mezi námi -- často boj. Obzvlášť, když víte, že na vás čeká těžký den, od rána do pozdního odpoledne a v tu chvíli se objevují i takové poraženecké myšlenky, jako že, dnes to nepůjde, dnes ne... Naštěstí jsou v modrém oddíle silní motivační jedinci:). Díky! Hned mi naskočí hlášky velkého Běžícího stínu, že... ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách.. Že nejlepším treningem na ultra je být ženatý/vdaná a mít spoustu věcí a povinností na sobě navěšených.. Že právě ta odolnost a vůle se projeví v závodě, kdy většina daleko lepších, rychlejších a lepších běžců odstoupí a nakonec... mámy a taťkové od rodin (často i s bříškem) dobíhají náročná ultra relativně v pohodě.:)

A tak, jako už mnohokrát jsem zatnul zuby, zapomněl za poraženecké myšlenky a vyběhl na "dvousměrku". Nevím, jak u vás, ale já se vždy pochválím, seš dobrej Honzo!! Protože jen sám vím, co opakovaného úsilí je za tou pravidelností, ale fakt to stojí za to!

No dobře -- ty km a úsilí nakonec snad stojí za zmínku, ale ta rychlost?:) Přesně takhle mě pošťuchoval jeden známý... Přiznal jsem, že asi nic moc, protože já se ještě pořád snažím dýchat nosem a nezačal jsem nijak zrychlovat...Ve středu při návratu z práce mě na začátku Hlubočep předběhli dva běžci -- běželi o něco málo rychleji. nechal jsem je běžet před sebou s tím, že poběžím za nimi v "decentním" závěsu.. Jenže, například pod viaduktem oni běží po rovině, kdežto já poctivě vystoupám po schůdcích nahoru a sbíhám dolů.. potom oni diagonálou přes parčík, kdežto já hezky okolo:) a tak mi před zatáčkou do Prokopáku, kde se naše cesty rozpojily, utekli skoro o 100m? Nejdřív jsem měl cukání se snažit držet i tak krok, ale běželo se mi fajn, vzduch byl ještě studený, dýchal jsem nosem a navíc proč se drtit? I tak jsem toho měl po perném dni dost a znova jsem si uvědomil, co je důležité.. Někdy je možná i těžší běžet pomaleji než rychle, ale vím, že pomaleji a pravidelně doběhnu o mooooc dál! Přeneseně i doslova.

A tak ať nám to běhá "po našem" co nejdéle a nejlíp.
12:)

PS. Není důvod si vůbec stěžovat. V pátek při cestě do práce jsem získal krásnou průměrku na km 4:56.. Ta čísla.. No není to nádhera, dobrý znamení, řekl bych:)