Očistný běh = malý očistec?

Minulý týden jsem vyhlásil usilovný boj zbývajícím restům. Fakt nevím, kde se ta síla a odhodlání ve mně bere, ale fakt jsem tím příjemně překvapen. Samozřejmě, efekt se dostavil téměř okamžitě.. odmazávám sice x-let ležící problémy, ale nestíhám běhat..:(. Nevím, jak vy, ale já se cítil, jako mezi mlýnskými koly. Večerní nouzovky s Deri a se spoluběžcem v údolí to sice maličko řešily, ale pohled do běžeckého kalendáře na ke konci týdne byl víc než tristní. Asi jen 58 km.. Tohle že má být trénink na ultra? No potěš!! Navíc na neděli dlouhodobě naplánována běžecká party.. no to si člověk po právu říká, to toho moc neuběhnu..:)

 Ale běh má člověku přeci přinášet radost a ne jej stresovat. A tak když se v neděli ráno chystám na běžeckou party, rozhoduji se, že poběžím z Černého mostu zpátky do Stodůlek. V pozdním odpoledni, po party.. to asi nejlépe prověří moje odhodlání a dá mi to možnost nějaké km zase získat zpět. Co bych povídal. Běžecká 3králová party byl podnik vymykající se tradičním měřítkům... Leona to jistě patřičně zhodnotí, já jako profesionální pozitivista a zmatkář jsem to vnímal dobře. Mouchy byly, ale ty odlétnou... Spousta známých tváří, nebo aspoň jmen a co dalších lidí jsem poznal.. Co víc si přát, že?

Jenže.. s každou hodinou a s každou minutou běžecké párty klesalo moje rozhodnutí běžet zpět.. A tak i když Pavel nabízel, počkej na mě, poběžíme spolu kus... Srabácky jsem nečekal a když už bylo jasné, že všichni odešli a firma, která od nás nechtěla pomáhat.. si vše naloží.. sebral jsem se a rychle vyrazil, než moje odhodlání klesne pod bod mrazu:).

Tady musím udělat malou odbočku. Ráno, raníčko, než jsem vyrazil z domova moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko chtěla, abych ji slíbil, že se nebudu koupat v rybníce. Že "odolám". Slíbil jsem to, i když jsem zprvu nechápal, proč???.. Když jsem potom vyrazil na zpáteční cestu do deště, větru a bláta.. tak jsem pochopil:). Ona věděla, jak to dopadne. Koupat se budu tak jako tak, ale stačí, pouze jednou po cestě domů:).

Když tak o tom přemýšlím, tak běžecky určitě ten můj 34km běh domů za moc nestál. Mizerné tempo:), chvílemi mi to běželo špatně... Ale z hlediska bojů a toho, čeho si já cením, to byl super zážítek. Překonávat ty ďábly našeptávače, říkající, aby člověk nikam neběžel, případně, aby nastoupil do metra v Hloubětíně... Vždyť si přeci může říci, že lilo, byla zima, byl jsem po celém dni promrzlý.. dá se najít x důvodů proč neběžet dál.. Ale jeden důvod proč ano tu pořád je. Ten boj boj v nás, ať už začíná na A, L nebo Z..:). Prostě, já mám v takových chvílích pocit, že právě tento okamžik, tento běh.. je ten rozhodující. Ten, kdy já starší zoufalec:) ukazuji v celé nahotě svoje pochybnosti a stavím na druhou stranu proti tomu svoje odhodlání.. Kdo z koho?

Myslím, že tohle známe všichni. Je jedno, jestli ten boj řešíme na 5, 10, 30 či kterém km. Kdoví, který boj je náročnější. Jen my sami to dokážeme posoudit.

A tak jsem minul postupně Hloubětín, Karlín.. a pak se mi na nábřeží osud odvděčil skvělým zážitkem. Tentokrát na místě turistů je početná skupinka sovětských občanů. A světě div se! Tři mladé komsomolky se přidávají a v kozačkách vedle mě běží. Maličko zpomalím a hned mobilizují svoji ruštinu. Okamžitě mi naskakují neuvěřitelně fráze:), kterými podle všeho těžce boduji. "Daragije tovarišči! .. S prázdnikom! ..." Ovšem nejvíc jsem je dostal, když jsem řekl, že jsem "tajny milicioněr" a že "smatrím za problémami"... No haló.. Ovšem moje hláška o tom, že jsem "nočnoj dozor" v okamžiku, když jsem se s nimi loučil a využil pauzy, abych se napil, tak tahle nevinná hláška je úplně rozhodila.. No kouzlo nechtěného, které jsem tradičně pochopil později:).. Pro znalce dodával, že jsem pil z průhledného bidonu s Leadvillskymi motivy (OMG!) vodu ze šťávou z černého rybízu, která v osvětlení pouličních lamp vypadala temně rudě..:)... Když jsem to vypravěl známému, tak říkal, ty ses zvíře.. Ty neznáš Noční hlídku? Ruský film, jak tam pili krev? :).. :)

No nic.:). běžím postupně po nábřeží a zase se dostávám do krize.. Karlovo náměstí, stanice B... míjím a běžím dál.. asi největší satisfakci jsem zažil za Barandovským mostem, když tramvaj na mě dokonce čekala... další lákadlo ke zkrácení cesty .. a já bez zaváhání (i když s určitým vnitřním bojem) zatočil směrem Prokopské údolí a domů...
Co k tomu dodat? Byl to opravdu očistný běh. Domů jsem doběhl mokrý jako len, když se máčí. Očištěný od řady problemů a prošel jsem si malým očistcem. :)

Stín by snad jen dodal, že právě tyhle běhy jsou ty nejdůležitější. Že později, když přijdou další pochyby.. si člověk uvědomí to svoje úsilí a boj a pokud se přeneseně podívá do zrcadla, tak tam neuvidí sebe, jako obyčejného člověka, ale odhodlaného bězce.

Naším bojům a očistcům zdar! Ultra zvlášť!

12:)
PS. Fotky z 3kralové párty od Martina D. najdete ve třech častech zde. Pokud budete některé fotografie chtít v plném rozlišení napište, pošleme nebo dáme link ke stažení.