Na to já mám nos.:)

... kolikrát jsem si tuhle větu říkal.. Prostě v důvěře, že dokáží v čas odhadnout pravý stav věci a odhalit to, co je potřeba...Ať už se jedná o počasí nebo o možné signály únavy.
V poslední době počasí udělalo pořádný kotrmelec a jak se obecně říká, že běhání v zimě má svá úskalí, tak teď to asi platí dvojnásob. Zejména, abych se správné oblékl, naplánoval delší běhy do dní, kdy není taková zima, případně, kdy nejsou zledovatělé cesty pokryté vrstvou vody..

No zrovna ke konci minulého týdne mě jeden že sousedů varoval před mým běháním, že to není zdravé a moje univerzální a vše objímající odpověď suveréna ..."na to já mám nos" se mi málem nevyplatila. V pátek pozdě večer, kdy jsem se celkem promrzlý vracel z údolí (po 16.5km v -16C, aby to bylo tak nějak vyrovnané).. Prostě v tu chvíli se - jako na potvoru - potkávám se sousedem a ten kritickým pohledem kouká na moje omrzlé brýle, jinovatku na čepici.. A má okamžitě připravenou skvělou odpověď.. "Tak ten váš nos to dneska.. nebyla žádná výhra, co?.. na ten se nedá moc spoléhat, co?:)... A jak jsem byl v závěrečné euforii, domů už zbývalo jen pár set metrů, tak jsem částečně otřel, částečně odlomil umrzající nudle od nosu:) a povídám.. kdepak.. Nos zatím drží!:)

Ale možná právě za tohle fanfarónství jsem hned v pondělí dostal zásah tak říkajíc skoro do živého... Asi jsem podcenil odpočinek a dělání si radosti a byl jsem v začínajícím 3D stavu (americká zkrátka pro down, depressed and demotivated), prostě nic se mi nechtělo, nic mi nešlo. Naštěstí mám trenéra! Deri otravovala tak mohutně, že jsem se převlékl a šel s ní na chvilku běhat.. Něco ale bylo ve vzduchu - i Deri po 2.5km najednou vytuhla a nechtěla nic jiného než se vrátit domů. Musím přiznat, že když jsem ji "na pátém km" vypouštěl doma, tak to byl asi jeden z nejsilnějších bojů v poslední době.. vrátit se do údolí a ještě hodinku běhat..

V takových chvílích vždy vzpomenu na Běžícího Stína a jeho motivační hlášky o tom, že vlastně v takových chvílích se rozhoduje. Moc mi to pomáhá. A stejně jako mi radil i ultra Miloš, dělám to, co by se prý mělo dělat ve všech krizích.. prostě pokračují. Snažím se ukázat své hlavě, že i já mám "svou hlavu" :) a že se budu  bojovat do posledních sil a třeba i o chvíli déle..:)

Zajímavé pocity po návratu. Druhý den jsem pro jistotu vyrazil do práce nalehko, aby bylo jasné, že "se" poběží i domů:). Stín by určitě dodal to, co já si v takové chvíli opakují jako matru.. "Ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách.." :). No nerozumím tomu, ale jak říká to velký BS, tak se toho držím.

A jak vy a lednové nabírání km? Je to úsilí nebo radost, nebo radostné úsilí, nebo usilovná radost ? :)

Tradičně běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)