sobota 9. března 2013

Já, mé lepší já a Deri

 Asi bych měl místo Deri napsat její plně jméno (Derivace), aby byla matematicky zaměřeným jasnější její úloha v mém psychickém prostoru. Musím se přiznat, jak jsem často s výše jmenovanou spoluběžkyní, mluvím nahlas a trpím jistým druhém samomluvy. Tedy, znalci pochopí... Při běhu na mě Deri kouká takovým tím vlahým oddaným pohledem, jestli si dobře všímám, jak krásné běží.. A protože jsem sám rád chválený:), tak ji povzbuzuji a říkám, jak krásně běží, jak nám to jde, kudy poběžíme, který kopec vezmeme zleva/zprava a kudy se budeme vracet..:), jak je to krásné, že se zase po dlouhých dnech ukázalo sluníčko...


A ona oddaně kouká, běží vedle mě a velmi často místo na cestu kouká na mě (já na ní) a už několikrát letěla pěkně po hubě:), ale to ji od jejího stylu běhu vůbec neodradilo. Navíc její důvěra ve mě, jak tak běžíme (a ona je snadným terčem pro velké a často agresivnější psy) -- že já ji ochráním, ta důvěra je zavazující. Nejhezčí zážitek je ještě relativně čerstvý, vyběhli jsme kopeček a běžíme po "hrázi", když v tom slyším útočné štěkání a dusot za námi, jak se žene velké psisko (boxer). Deri kouká, co já.. Jak tak běží cizí pes kolem, aby zezadu skočil na Deri, tak mi jen tak (nesportovně) vybočí noha a psisko přes ní udělá asi sedm kotrmelců dolů z hráze a dole kouká... jako vyoraná myš, jak se to stalo???... a my mezitím stoupáme už nahoru kopcem a já využívám příkladu a hned Deri poučuji "vidíš Derinko, jak je důležité se dívat pořádně na cestu??:)"... a Deri vděčně poslouchá, asi si zase myslí, že ji (zaslouženě) chválím..:)

Nevím, jestli se vám to také občas nestává, ale mně v poslední době se už po několikáté stalo, že dřívější "rozmluvy" v hlavě a práce s myslí:) se někdy bohužel dostanou i do slyšitelného pásma pro ostatní lidí. Možná je to tím, jak pořád mluvím na Deri, nebo jestli jsem si to nezpůsobil tím, jak jsem jednou běžel 120km týdne?? [Leona mi totiž řekla, že někde četla, že ten kdo běhá 120km týdne by mohl zblbnout. Stalo se mi to jen jednou. Od té doby si na to dávám pozor a snažím se 120 vyhýbat. Chápu to správně, že 119, 125, 130 všechno je bezpečný, ale 120 se poctivě vyhýbám:)]

No co se mi stalo... Běžím si nastavované kopce (už sám, Deri odmítla jít i na chvilku (mrcha líná)) a samozřejmě v duchu řeším, že už bych měl být doma, začít něco dělat, uklidit, uvařit:) [jsem mimořádně tento víkend sám se synem], něco spočítat do práce... prostě mé "já" si hledá výmluvy jak už běžet domů... A tak se odvíjí následující rozhovor..

Já: "Tak poslední kopec a domů.."
Mé lepší já: "Co blbneš, vždyť se nic neděje... Jak chceš natrénovat na delší štreky se Stínem v kopcích? "
Já: "Ale vždyť už to bude dneska podruhé, ať to udržíme mimo 120"...
...
Nevšimnu si v zaujetí, že stoupám kolem zatáčky, kde na lavičce odpočívají dva turisté. Koukají na mě zaraženě a jeden mi říká, asi jste "kolegovi" utekl, za vámi už není...:). .. Jjo, chlapci nemají zkušenosti s blázny, mysleli si, že mluvím za sebe na spoluběžce:), .. naštěstí reaguji rychle a povídám.. Vidíte, já si tady honím plíce, přesvědčuji ho ať to se mnou ještě vyběhne a on to už zatočil domů!! Srab je to!!!! :)

A oni tak pokývali hlavou, nevím, co si mysleli... ale o to nejde! Ten kopec jsem dal ale ještě jednou a pak vyrazil ještě k Dívčím hradům, ať je to na 1/2M ... Musím si sakra dávat pozor, co to melu:), ale smál jsem se tomu celou cestu domů..

Naším bojům a vítězstvím zdar! 12:)

14 komentářů:

  1. Mluvit si pro sebe nahlas při běhu do kopců, to znám. V úterý se mi nechtělo dát pátý výběh, ale "umluvil jsem své línější já - běžel jsem. Posledních 100m do vršku jsem si nahlas říkal (asi dost nahlas :-))): "To dáš,makej, makej, zaber!" No a nahoře u kapličky na mě hleděli 3 lidi jako na cvoka :-))) To miluju:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) no to jsi me potesil!! Ufff. Ale davej si pozor na tu 120! Rikala to Leona, tak na tom neco bude!:) MSF! 12:)

      Vymazat
  2. Tak já zatím při běhu mluvím sám se sebou pouze a jedině právě při počítání kopečků vyslovením číslovky.. Nějak se mi to pak líp pamatuje.
    Tak daleko jako vy to se samomluvou snad nedotáhnu :)

    Zase na druhou stranu..
    Když jsem v pátek dobíhal, tak se ke mě připojilo šest cizích dětí a asi 200 metrů se mnou závodilo :)
    No vypadal jsem asi bláznivěji, než kdybych si mluvil pro sebe..
    Ať se dál daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S (cizimi) detmi (i na kolech) zavodim taky relativne casto a ani mi to neprijde ujety... Vsichni kolem maji radost, com mensi deti, tim je radost vetsi:).
      Vzdyt si to rikam.. musim se hlidat!!! :)
      MSF! 12:)

      Vymazat
  3. Mi to pripomina chvile, ked si pocas behu nacvicujem nejaku prezentaciu alebo meeting. To sa potom pristihnem, ze nahlas nieco vykladam a zivo gestikulujem rukami. Takze sa vobec necudujem okoliu, ked si o bezcoch mysli, ze sme divni :)
    Inak, s tym podkopnutim psa to bol pekny podraz (doslova) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem rad! Ja normalne pri behu resim nejaky problem a casto se mi stane -- jak ty -- ze treba zacnu hybat pusou, gestikolovat... Tak to se mnou neni zase tak zle..:)
      MSF! 12:)

      Vymazat
  4. Kdo pojmenovával pejsku? :-) A tvoje pohotová rekace je luxusní! Mě většinou napadnou až večer před usnutím (minimálně rovnou aspoň tři verze) a nechápu, jak to, že mě to nenapadlo hned?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Jmeno pejskove jsem dal ja.. a ma ho i v papirech (ackoliv vypada jako "orisek"). Derivace = kdyz je na voditku tak je to naprosto moje tecna:). Pro matematiky dodavam, ze se chova uplne stejne jako exp(x). Tedy z pripadnych (dalsich) derivaci si nic nedela..:)
      Reakce??? No nekdy se zadari, jindy zase reknu naprostou koninu a je to "prevoz na druhou". Napriklad pred nocni prazskou 60, me jeden chlapik "obvinoval", ze beztak myslim na nejakou dvacitku.. a ja mu odpovedel, ze intenzivne myslim na jednu 60. Coz ovsem bez znalosti kontextu vyznelo.. no dokaz si predstavit. Me to doslo ale asi az po chvili, a v tu chvili mi to secvaklo i jak se na me koukal... :)
      Jjo, to jsou ty "kouzla" okamziku. MSF! 12:)

      Vymazat
  5. Ivan
    AHA.Tak mluvení nahlas je povoleno:)Já to taky dělám.A už si toho taky lidi všimli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zjistil jsem uz davno, ze je dobre byt malicko divnej:), ono to polidstuje:). Kazdy jsme nejak streleny, ujety.. a kdyz si to uvedomujeme, jsme asi snasenlivejsi k uletum tem okolo:).
      Lepsi nez cokoliv jineho:). Uzivej si to... Ja jsem tady asi taky za "figurku":). MSF! 12:)

      Vymazat
  6. Jak začnu žvanit a třeba i chválit, Bora zastaví a s otevřenou pusou kouká, co ze mě ještě tak asi vypadne. Tak nezbývá, než spolu šlapat v tichém porozumění. Ať to běhá, dav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. DIK! U nas je to tak, ze Deri potrebuje ode me dostavat porad najevo, ze o ni vim, ze s ni "mluvim".. proste je to moje pejskova:). Vi, ze me mluveni nedela zadne problemy, naopak me tesi:), tak to vyzaduje... At nam to beha po dvou ci po ctyrech..:). MSF! 12:)

      Vymazat
  7. Byl jsem u toho, když si Honza s Deri povídá a je to hezké. Nejlepší je povel: „Nevšímáme si!“ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) jjo, muj nejoblibenejsi pokyn... "nevsimame si a bezizime..".. V ramci rovnopravnosti davam "vojenske" povely v prvi osobe mnozneho cisla.. [pripadne v prvni osobe jednotneho cisla.. "jedu, jedu, jedu.. zavisi na tom zivoty:)"]
      At se dari! 12:)

      Vymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...