Pomalé šípy v akci, aneb běžecká pocta českému skautingu:)

Jasně, je podzim... Hodně nás pobíhačů si bere volno, odpočívá, někdo si léčí zranění nebo počínající chřipku... Asi je v nás větší tendence k tomu mít špatnou náladu, podléhat různým tlakům, motivačním krizím, depresím... Ale od toho jsou kamarádi, aby se "někam" společně vyrazilo a udělal se třeba hezky běžecký výlet... Ovšem spojení s bratranci Veverkovými, to je v téhle kategorii něco jako expres do dětství... Když se všichni tři (bratranci v triku) zapojíme do plánování výletu po trampských osadách a do vymýšlení všech možných šílenosti... Nemůže to dopadnout špatně.:)

 K čemu bych to tak přirovnal... Ve čtvrtek u nás na okraji Prahy napadl první sníh. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi líčila, jak na parkovišti u obchodního centra lidí začínají nadávat, že zase už padá to bílé svinsvo... A v tom kolem pobíhají radostně malé děti a mávají rukama, lapají sněhové vločky a nadšeně volají... Novina!!! Skvělá novina!!!! Padá první sníh!!! :) :)

A tak, když se společně předháníme ve vymýšlení různých (bratranci prominou) ptakovin, tak mám asi stejný pocit, jako ty děti... a můžu nadšeně volat... Novina!! Skvělá novina!!! Mám stejně trhlé kamarády.. :) Podzim/nepodzim, deprese/nedeprese, chorůbky/nechorůbky..:)...Neztratil jsem tu radost.. a Veverkovic "chlapci"??? ...Ti už teprve ne...:)

Pro pořádek musím dodat, že taky na mě leze/lezla nějaká rýmička, možná ten noční běh domů v ledovém bavlněném tričku z besedy v Running Mall tomu moc nepřidal, ovšem zůstat doma a zrušit moji účast na plánované "skautské" akci?.. To bych stoprocentně onemocněl..:)

 A tak když se po ránu chystám na Smíchovské nádraží, beru si s sebou pro jistotu balík silných papírových ubrousků na smrkání... z oči mi teče, nos ucpaný.. Hlava taková divná:).. Ale všechny "zlé" myšlenky zaháním, koneckonců, poběžíme pomalu a přeci pomalý běh....ten léčí všechno..:)

Ještě se snažím si vštípit pokyny Veverky Pražského na probíhající oddílovou skautskou soutěž (kůň je za 1 bod, za sprosté slovo se bod odečítá) a spěchám na stanoviště. Vítáni bujaré a po chvíli bratři Cikán, Dřímal i Puk svorně nastupují do dostavníku (=autobus 390) a míříme až ke hrázi Slapské přehrady...

Začínáme náš běh kolem svatojánských proudů... Tady jsem nejen příjemně překvapen, ale znovu přesvědčen, že jsme vybrali dobře... Běžíme kolem stánku se suvenýry, s historickými pohlednicemi.. který tam je úplně opuštěný, jednotlivé položky mají svoje cenovky, uprostřed je košík plný drobných... Nikde nikdo... Mám neskutečnou radost, musím si stánek vyfotit, abych věděl a připomněl si tu víru/naději, že u kolébky českého skautingu se prostě nekrade.... Že tady se zase chovají lidé normálně a hezky a myslím, že to musí dát kolemjdoucím dostatečnou hrdost... Ano, lidé mi věří, že zrovinka já jsem lepší a že nekradu:)...

Všechno je relativní.. Pro úplnost (jako statistik výpravy) upozorňují všechny účastníky, že náš souhrnný věk dosaduje úctyhodné hranice 149 let... když v tom předbíháme pomalu a rozvážně kráčející skupinku cca 45-50 letých turistů... Jeden z nich se tak zasněně podívá na naší trojici a řekne.. "Jóóóó mládí.." :) :)

Trasa nádherná!!! Tedy, když běžíme naproti "Mařence" tak zbaběle a poťouchle čekám, že bratranci, coby praví horolezci vzpomenou na nějaké zážitky z lezení a i to silnější slovo uklouzne:)... Ale kdepak, jen tak s pozvdechem vzpomenou, kudy to vlastně lezli, slzu zamáčknou:) a už zase běžíme dál... Veverka Sudetský už viděl dva koně  (!) a já tak akorát.. houbelec (!).. Chtěl jsem říci něco silnějšího, ale zatím držím čistě konto..:)

Probíháme postupně nejen Ztracenku, ale i Maják, Luisianu, Orinoko.. i bájnou Askalonu.. prostě včetně Svojsíkova pomníku to byl běh po stopách českého skautingu, či krajem Kájí Maříka. Jsem dojatý, i když žádného zpropadeného (držím se!!!) koně jsem zatím neviděl..:)

Ovšem v Mnišku pod Brdy při nákupu vody se mi moje zbabělé lákání bratranců na sprostá slova vymstilo. Skautská soutěž mi totiž začíná rychle unikat. Vypadla mi čepice a bratr Puk mě upozorňuje, že mi ji vítr bere.. Poděkoval jsem mu [všude je plno holubů, kteří se hrnou k čepici] a říkám, musím si dát pozor, aby mi ji neposr*li holubi (!). V tom si uvědomím, co jsem řekl... a naštvaně to komentuju.. zasr*ní holubi a bod je v prd*li... Tedy, jak sami poznáte, ono těch bodů bylo ztracených výrazně víc..:).

Pochopitelně, Veverka Pražsky (plantážník jeden!!) měl skautskou soutěž asi předem zmáknutou, protože běžíme místy, kde se pase skoro celý stádo koní a tak obratem získává neuskutečný náskok a to Veverku Sudetského vede k prohlášení, že bratr Dřímal určitě věděl, že se ty sv*ně tady budou pást..:)..a připojuje ještě několik pregnantních komentářů a získává ještě řadu dalších záporných bodů:). . Ve finále bratr Puk naštěstí uviděl větší skupinu koní, což mu pomohlo se dostat k nule, ale já jsem v minusu dosahujícím téměř parametrů ruské zimy. Vítězství VP už je jasné a tak si aspoň touto cestou od plic ulevím:). U kamarádů se rychle omejeme, převlíkneme, dostaneme i najíst a hupky šupky do Prahy...

Celý výlet měl úplně neskutečné parametry, počasí, náladu, kamarádský rozměr, ale i číselné hodnoty byly skvělé [například souhrný nákup tekutin v Mnišku -- 112Kč, celková doba běhu 6:12 (:12) -- tedy na těch extra 12s jsem si počkal:) ]... Když večer vystupují z metra tak si a v nočním parku najednou uvědomuju, že je mi výrazně líp než ráno... Z nosu, ani z oči mi neteče, hlava už neboli.. Dobrá nálada.. příjemná únava..:)

Běhu zdar! Běžeckým ultra výletům a kamarádům zvlášť! 12:)