Akce "Mordor" aneb Jóžin z bažin:)

Před pár dny se mi ozval Pavel Veverka Sudetský, že má takový nápad, že bychom mohli udělat přepadovou rychlou, tajnou akci.. Jen ve čtyřech, na tajnačku po pytláckých a pašeráckých stezkách Jizerských hor. Podmínkou je tmavé oblečení, nic reflexního... budeme se pohybovat na čs-polské hranici v silně chráněné oblasti, patrně i mimo hlavní cesty...

Všichni účastníci Pavel, Petr, Tomáš a já jsme natěšení.. no slovy T. jako druhostraňáci na nové číslo Tam-Tamu:). E-mail stíhá e-mail, dopravu autem zavrhujeme z klubových důvodů (to pivo bychom měli pít)...

  

Probíráme maličko logistiku... Asi dva dny před výletem vzdávám, že ve svém běžeckém "šatníku" najdu něco bez reflexních prvků (Leona by měla radost). Chci si proto koupit tmavou scotch pásku a vše reflexní přelepit.. Když svůj plán vysvětluju svojí nejmilejší manželce (jasné slunéčko), tak se mě ptá, co budeme dělat, když nás tam někdo chytne? Říkám po pravdě, že budeme předstírat, že jsme zabloudili:)... Moje nejmilejší se smála.. že prý to by chtěla vidět.... Pavel známý jako zdejší horský vůdce, znalec a spoluautor místního horolezeckého průvodce, my ostatní ověšeni chytrými hodinkami, telefony a navigacemi... a budeme říkat, že jsme "zabloudili"..:)

Nakonec ale Pavel VS usoudil, že se nebudeme skrývat ("real runners leave no trail"), poslal nám GPS trasy, včetně jednoho osamoceného bodu poblíž bažin, který budeme hledat a finální příprava mohla začít... Tradičně, balím -- teda hážu věci s sebou na hromadu až pozdě večer v pátek, motto mého běžeckého batůžku mě uklidňuje.."Co nemáš, nepotřebuješ"! A pokud přeci jen někde v koutku duše zůstávají nějaké pochybnosti, tak vím, že "Kotouč má všechno":)...

Petr na autobusové zastávce otevřeně přiznává, že autobusem nejel hromadu let, že je to jako skautská výprava. Vyškolen bratrem Martinem VP a podporován Tomášem, proto hned zahajuji tradiční skautské výletové hry (ve stylu -- kdo uvidí koně má bod, za sprostá slova se bod odečítá), i když je mi jasné, že to zase prohraju!:)

 

Chvilku po 8h jsme v Liberci kompletní, za necelou hodinku jsme na opačné straně Jizerských hor. Naše výprava mi už od samého začátku přijde dokonale vyvážená.. Pavel je naprostý znalec, z Tomáše se v průběhu výletu vyklubal zakuklený místní pašerák a historik, Petr vzpomíná na útržky místních zážitků a reálií z dětských let, takže se brzo orientuje... Jen já jsem téměř nepolíbený místními jmény, ať už vesnic, kopců, skal... Nemluvím o tom, že netuším, co je za tímhle kopcem, co je na západě, na východě.. případně, ani kde je sever..:). Přiznávám, že zařazením mojí maličkosti do této výpravy byla celková orientační a znalostní inteligence skupiny ponížená na úroveň delfína žijícího v zajetí:)..

Nechám o našem výletu hezky promluvit VS -- ideového autora a kartografa výpravy -- já si dovolím si jen zaznamenat pár postřehů, nálad a pocitů. Počasí se náramně vydařilo, výběr trati neměl chybu, zažil jsem chodníčky, zpevněné cesty, průchody bažinami a rašeliništi, dokonce i skalnaté výstupy... Ale hlavně, ta nálada a pohoda byla podávána v ohromném množství, že by se dala zavařovat na horší časy:)...

VS vyprávěl spoustu zajímavostí, pohnutou historii Jizerských hor a míst, kudy běžíme, prokládanou "veselými" horolezeckými zážitky, zakončenými většinou krátkým poučením typu ... "hlavně nesmíš spadnout!"... apod. :). Uprostřed těch všech veselých horolezeckých příhod VS mezi řeči jen tak mimochodem naznačil, že jdeme hledat jeden "kříž", který na kraji bažin označuje místo, kde během napoleonských válek utonula v bažinách ruská dvojčlenná hlídka i s koňmi...

 

A hned nabízí následné, alespoň dílčí překročení bažin.. Co na to říci? Dostal jsem nabídku, kterou nelze odmítnout:)! Když jsem se chystal na cestu, tak mi Luboš zkušeně radil, že do bažin by měli jít alespoň 4 lidí, protože když někdo zapadne, tak trojice je na záchranu optimální... Pro jistotu beru ještě i hůlky, aby bylo za co se chytit..:). VS dává důležité rady -- že tam, kde je rašeliník nejzelenější nelézt:), moc dlouho nestát na jednom místě, určitě se snažit dostat pryč, když máme bahno po pas... po tomto bezpečnostním školení zatáčíme k bažinám..:)

 

Nakonec nejen že kříž nalézáme, v bažinách nehyneme, ale i přes bažiny (tedy ty mělčí) probíháme a já si užívám opravdu nádherného dne, přírody, podzimních barev a vyprávění kamarádů (pokud jsem je pustil ke slovu).. Ovšem po překonání bažin se VS a Tomáš trumfují s nápady, co ještě.. a tak vystoupáme na rozhlednu, ať se moje závrať trochu otrká, ..

Tomáš celou dobu do nás "hustí", že bychom měli běžet na Pytlácké kameny, že je to jen malá "záběžka" -- je sice do kopce, ale za to dál a horší cestou... U poslední možné odbočky, nakonec podléháme a je jasné, že to bylo úplně nejlepší, co jsme mohli udělat..:). Tomáš roztál, úsměv od ucha k uchu. Navíc tím, že o Pytlácké kameny musel tolik bojovat, tak z výběhu k nim má opravdovou radost..

Tady bych si dovolil malou odbočku. Je zajímavé, ale s na akcích s kamarády mi často naskakují oblíbené filmové repliky, protože výlety s nimi jsou jako z filmu:)...
-- - například replika z filmu jachyme hod ho do stroje..
František Koudelka: Když myslíte teda. Do počtu jako myslíte teda? Tak, jestli jako myslíte, že v zájmu celku snad. Tak já bych to teda do počtu, kdyby to radši vzal někdo jinej... Odpověď: Tak výborně, na závody pojede Koudelka..

U nás v Jizerkách..Otázka.. Neměli bychom na ty Pytlácké kameny vylézt? 12 odpovídá: No jestli myslíte, že jaksi nemusíme, tak bychom nemuseli, ano nebo kdybychom museli, tak já bych radši počkal dole.. Odpověď: Výborně! Takže všichni lezeme na Pytlácké kameny:)..

Prostě, prvotřídní akce, VS opět těžce zabodoval, následná hospoda potvrdila naší klubovou příslušnost:). Co víc dodat? Na dokreslení skvělé atmosféry dodávám, že navigaci jsem vypnul při až vstupu do domů:).. Prostě ani mi to nepřišlo..

Všemu zdar! Kamarádům a pašeráckým výpravám zvlášť!:)
12:)

PS. Ty fotky jsem si dovolil částečně použít od dokumentaristů naší výpravy Tomáše a Petra, díky moc!