Prvních pár dnů bojů ...

S tím fitkem jsem si dal. Známí se mi povětšinou smějí, v lepším případě kroutí hlavou:). Buď proto, že jsem se rozhodl na stará (pobíhačská) kolena zkusit cvičit -- nebo proto, že posilování rozumí a tak mi říkají dopředu, že (jistě) cvičím špatně, neefektivně.. že si akorát ublížím.. že bych měl cvičit a zápasit se stroji pod dohledem zkušeného trenéra..:)

Asi mají pravdu.. Ale, nebyl bych to já.. kdybych do nových věcí nešel s nadšením a s důvěrou. Optimisticky -- že vše dobře dopadne.. a pokud to zrovna nevypadá dobře, tak jistě není konec..:).
Co víc, já podobně šoky a změny většinou provádím ještě ve chvílích, kdy jsem už tak ve stadiu silného nestíhání a celkového stresu. Čím to asi bude? :)

A tak se zmatky a boj o každý km střídá s usilovným zápasem se stroji:)... A všechno co dělám je prokládané různými poučeními. Když jsem se zarytými běžci, tak slyším, že 70-80% je fyzická aktivita a 20-30% jídlo.. Zajímavé, že ve fitku to člověk slyší obráceně:).. Jídlo dominuje a to cvičení a fyzická aktivita je taková třešnička na dortu...

Pravda je, že po cca 2 týdnech, kdy jsem začal s nějakým tím "cvičením".. se výsledek už dostavil.. přibral jsem dvě kila(!)..:).. Což nepovažuju za příliš podnětné a užitečné.. Ale zase to asi přesně ladí s tím větším efektem stravování, než jsem si kdy byl schopen připustit. Budu se muset víc hlídat, co jím a kolik toho jím... Začít si hlídat svoji žravost:) nastavit si kvalitnější jídlo asi bude trvalejší úkol do dalších dní a týdnů:).

Nicméně, díky všemu "novému" v kombinaci s nestíháním se mi dějí neskutečné (a veselé) zážitky. Například v pátek jsem byl dávat auto moji nejmilejší manželky do servisu (reklamace - prý ji před pár dny neopravili vyhřívání sedačky). Tak tam jedu co nejdříve (abych mohl následně běžet do práce), jsem první na řadě. Dávám klíče od auta, říkám, že "to" nefunguje.. Na dotaz, jak dlouho to žena zkoušela, tak po pravdě říkám, že v úterý jela do Plzně. Chlápek se omlouvá, běží ven převzít auto a vrací se s potutelným úsměvem. Říká.. Víte, my si tady píšeme stavy tachometrů opravovaných vozů.. A na tom vašem od naší opravy bylo najeto jen asi 25km. Ať už s tím vaše žena jela kamkoliv.. do Plzně a zpět to nebylo!!! :)... Celá fronta lidí se začala tak nějak různě se odvracet, usmívat, případně pokašlávat.. Paroháč, že..:)! To ostatní potěší..:). V tu chvíli jsem si uvědomil, že moje nejmilejší si brala auto dcery, ovšem (proč to vysvětlovat)... A tak jsem sebral klíče od vozu... rady od servisních techniků, abych si se ženou "opatrně" promluvil.. a zase odvezl auto domů, ovšem běžet do práce už jsem nestihl..

Vyprávěl jsem to se smíchem a slzou v oku jednomu známému a ten mi říkal.. člověče, já bych tam snad hanbou zemřel!..:)... A to je ta relativita věcí... Když už se nějaký trapas podaří, je dobré si jej vychutnat.. pobavit ostatní a sám sebe..

Jen teď přemýšlím nad tím, jak překonat špatné "a silně zakořeněné" stravovací návyky (obzvlášť, když člověk sedí hodiny u počítače). Poradíte něco? Jak to děláte vy?

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)