"Poděbradka" přímo ze zdroje, aneb malá noční bojovka...:)

Sice si řada lidí myslí, že z naší skupiny ITB jsem já jeden z těch největších šílenců.. Ale i kdybych se stokrát chtěl vytahovat, vím, že tomu tak není:).. Já to opravdu nejsem.. dokonce jsem si úplně jistý, že nejsem ani na pomyslné "bedně"..:).
Ovšem pravda je, že se snadno nechám do různých šílenosti "uvrtat", nebo třeba něco odstartuju jaksi mimoděk... Jako vždy to začalo úplně nevinně... V rámci "tréninkové restaurace" jednoho z jader ITB:)... padla otázka, jak se připravit na hodně dlouhé noční ultra, zejména na běh v noci. Spolu s T. jsme odpověděli úplně unisono.. že asi nejlepší bude se jít párkrát v noci proběhnout, případně (ještě líp) nějakou tu dlouhou noční naběhat... ať člověk trochu tuší, do čeho jde:)..

A zatímco chlapci řešili technikálie běhu v noci, odešel jsem klidným krokem staříka-prostatika na toaletu. Vracím se a ... oni už mají naklikané/připravené asi 4 noční trasy!!! OMG!!.. S tím, že úplně nejlepší bude, když na ně vyrazíme v pátek rovnou z práce (nejlépe vlakem, něco piva popijeme po cestě), poběžíme přes noc a ráno se vrátíme k rodinám.. a budeme "sekat dobrotu" .. něco na způsob ranního návratu z flámu, kdy se člověk snaží všem dokázat, že není úplně na mol:).. Tak i my budeme dokazovat, že v podstatě jsme si po cestě hezky odpočinuli..:).. A prosím, na rozdíl od Karnazese.. nebereme telefonní čísla na pizzerie v okolí, nýbrž batůžky s vybavením na záda:)..

Tak v tomhle já žiju.. Volba prvního nočního tréninku padla na Poděbrady.. Běháme rádi.. a na srdce? Na srdce jsou přeci odjakživa Poděbrady!:). A tak se v pátek večer scházíme na Masaryčce, nastupujeme do "couráku" směrem na Poděbrady, Abychom utužili klubovou příslušnost, jako členové jádra myslíme na pivo i před během a proto jedno pivo vypijeme ještě ve vlaku a na startovní pivo se zastavujme v nádražní restauraci v Poděbradech:). Místní štamgasti nás pozorně prohlížejí a v zápětí vysílají svého "zvěda" k našemu stolu.. Ten v duchu reklamy na Poděbradku snadno zjistil, že jsme "báječní zepředu a ještě lepší zezadu":)... a zeptal se nás, co za sport provozujeme?? :).. Když mu Tomáš naznačil, co hodláme v noci podnikat, chlapík spokojeně zachrochtal a pospíchal ke stolu, "mise splněna" a bude zase o čem povídat -- Prostě přijel soubor reprezentantů z Prahy:)...



Petr sice měl ještě ve vlaku opatrné otázky, že se sice moc těší, i že má obavy... a co já?? S úsměvem jsem mu odpověděl "tovíšžejo".. Nemůžu mu říci, hned na začátku, že dcera leží doma s šílenou angínou, já jsem s ní ještě den před tím, než totálně ulehla pracoval a běhal.. že mám rýmu, už mě škrábe v krku.. totálně nevyspalý:).. to bych ho jen nalomil a svoje strachy jenom přiživoval..:). Člověk nesmí být úplně šílenej, ale zase ta víra, že věci dopadnou lépe, než vypadají na první pohled.. ta je opravdu potřeba. A otevřeně přiznávám, že ji mám. Věřit se totiž musí!:)

Odstartováno:).. Probíháme od nádraží k řece. Tom inspirovaný patrně Martinem VP má dobrou domácí přípravu. Má nastudováno a říká nám zajímavosti, včetně historie města, nádraží, léčivých pramenů.. Jak se dostáváme k vodě, začíná být čím dál větší zima. Petr optimisticky dodává, že koukal na předpověď a že za pár hodin to má skokově klesnout o 4 a víc stupňů níže.. No to si to užijeme!:). Zatím se oba moji spoluběžci radují, že si nevzali camelbag, protože už teď by jim zamrzly hadičky! Což teprve za pár hodin... Jak málo stačí k dětské radosti, že?:)... Co netuším je, že po půlnoci se mi v bidonech pití přemění také v ledovou tříšť.. Ale noc je ještě mladá a proto velím "Mladí vpřed" a posílám oba kamarády pár kroku před sebe! .. Mimo přiznání, že dnes nehodlám nijak závodit a i více naslouchat... to má i své praktické důvody. Zapomněl jsem, že dneska běžím.. A volba mého oběda nebyla, jak bych to tak řekl ... z hlediska skupinového běhu.. úplně optimální... Jako mistr slepých uliček mohu potvrdit, že čočka s vejcem následovaná mexickými fazolemi.. není vhodná kombinace pro skupinový běh.. a proto jako bába prdlavka jsem se držel operativně pár kroku vzadu:)

Noční běh s kamarády má hodně do sebe.. Podle svých přecevzetí mluvím méně, než normálně... Tedy jednak se snažím víc poslouchat, jednak mi rýma a škrábání v krku nedělá dobře:).. Prostě mráz a voda crčící z nosu.. i když to zažívám v zimě relativně často... je prostě něco, na co si nemůžu (zatím) zvyknout.. Vadí mi, jak mi postupně roste kapička a umrzá mokré z nosu:).. člověk se to snaží utřít, vysmrkat.. ale pomůže to jen na chvilku.. navíc odřený nos mě pěkně štve:)..

Na začátku cesty jsme řešili ty obecně filosofické problémy, otázky štěstí, pokory a víry.. Ale jak přibývaly km, tak jsme se dostávali k těm podstatnějším a řekl bych i zemitějším problémům..:)... ať už vyřčeným nebo nevyřčeným. [Mě například doteď vrtá v hlavě, co bylo silnější.. jestli ta čočka, nebo ty fazole, protože jsem se furt musel držet vzadu:)]

Asi proto, že jsem na začátku naší debaty měl takový filosofický názor, že trocha "diskonfortu", trocha nepohodlí, drobných problémů.. člověka může jedině posílit:).. Tak jsem si nakonec za odměnu užíval celkem dostatečně tolik vzývaného nepohodlí:), snažíc se otřít/vysmrkat to mokré z nosu, oloupat zmzlé nudle, případně sám sebe přesvědčovat, že to škrábání v krku je jen dočasného charakteru..:).. Říkám to pořád.. Pozor na naše přání! Ona se totiž často splní:)..

Mezi námi, moje největší mentální krize byla asi za Lysou n.L. .. normálně i malé odbočení od řeky znamenalo "oteplení" o několik stupňů C, ale tady v těch polích to nebyla pravda, navíc, písek a prach našich cest umrznul v různých terénních vlnách a nerovnostech, které já v tom jednom odstínu světle šedé jsem nebyl schopen rozpoznat. Takže jsem několik km různě zakopával, snažil si nevyvrtknout kotník(y).. jak se zvedl v jedné zatáčce vítr a já zrovna smrkal, tak mi to přimrzlo na brýlích:).. z vnitřní strany mi na brýlích namrzal můj dech.. no legrace..:)... A ten můj vnitřní hlas mi říkal, ty jsi ale trouba.. proč to děláš? měl jsi zůstat v teple domova:)... Odpověď mám (doufám) v sobě pevně vysázenou. Jsem tu proto, že tu chci být.. není důvod si na cokoliv stěžovat, jen je trochu těžší se soustředit na cestu. Ale nakonec -- není to přesně to, co jsem chtěl "trénovat"?:)

Je potřeba si uvědomit řadu pozitiv a kladů.. Například celou cestu nádherně svítil měsíc! Sice mě Tomáš pořád vyzýval, abych zhasl svoje šílené světlo a běžel jen ve svitu měsíce [asi si přál, abych si brzo zlomil nejen ruku, ale i obě nohy!:)]... Díky mrazu na trase nebylo žádné bláto, všechno zmrzlo na kost:).. myslím, že i obávané tůňky jsme mohli klidně překročit "suchou nohou", protože byla zima jak v p*deli zmrzlého polárního badatele..:).. prostě všechno vyšlo.. Nakonec ani v těch Kostomlátkách jsme si nic nezlomili.. Co si přát víc.

A tak když nad ránem probíháme okrajem Prahy, uvažuju racionálně. Nos začíná získávat barvu a patinu letitých pijáků alkoholu, mám starost, že to škrábání v krku se může zvrtnout v něco hodně nepříjemného.. a proto .. na Kolbenově naskakuji do noční tramvaje č.52. Po 61 km se vlastně loučím, když to začíná být zajímavé.. [Původně jsem plánoval, že tady se odpojím, poběžím dolů na Sokolovskou, k vodě a na Smíchov..] Ani jsem se od kamarádů nenapil slivovice, bál jsem se, abych nešířil víry a bakterie:)... Teď se ukazuje v plně nahotě moje odhodlání k běhu.. a i jistý "profi" přístup:)... Prostě raději teď rychle domů.. zahřát se, rychlá sprcha, čaj.. a běhat zítra a v dalších dnech.. než to "přetáhnout" a mít před sebou nucenou pauzu.

V tramvaji (a v metru) pokorně sedím vedle bezdomovců:), vědom si toho, že po celonočním běhu nevoním po konvalinkách.. Ale evidentně to nikoho (naštěstí) nezajímá.. Ve Stodůlkách vylézám z metra zmrzlý jako drozd:), v jednu chvíli mám pocit, že se mi zuby klepají tolik, že si buď ukousnu jazyk, nebo že mi úplně vypadnou..:)... A tak se klepajíc rozbíhám.. a nakonec dobíhám domů celkem v pohodě, postupně rozmrzám ve sprše.. následně beru Deri na dlouhou procházku.. Ještě teď při sluníčku je ve Stodůlkách -8C. Jo jo.. byla to skvělá noční bojovka..:)

PS. Jako dovětek bych jen dodal, že P. & T. běželi ještě na Flóru či dál, což je o 8-9km dál než jsem běžel já:).. aby bylo jasno, kdo je tady šílenější:)

Všemu zdar! Běhu, tréninku na ultra.. a kamarádům.. zvlášť! 12:)