Přerušované běhy, odvrácený Pomalý březen.. aneb vzhůru za Velkým kanárem!

Lidé většinou berou přerušení své oblíbené "činnosti", jako něco nepřirozeného, ale jak nás učili na v kurzu ML, je potřeba vidět věci dialekticky:). Ať už ten střih a přerušení způsobilo cokoliv.. moje zaběhnutí do lesa, hovory s domorodci, uklouznutí, nebo jednoduše čekání na Deri -- často se tím nálada změní.. Stejně jako jsem začínal běh s vycházejícím sluncem, přes mlhu a depresivní náladu na mostě, po zářivě jasný den a modrou oblohu na Václavském náměstí..
Nebo v sobotu. Deri si lehla u potoka na cestičce a nechtěla běžet. Zkouší, jestli se pro ní vrátím, připnu ji na vodítko, nebo dokonce nepoponesu:). Klasicky teriérka zkouší, co všechno jí projde, co všechno snesu..
Zatímco večer v parku, kde jsou ostatní psi, malé děti, když není vidět, tak mám horší pozici.. ale tady, tady jsem pevný jako skála. Volám.. "Poběž ty mrcho!" a už jsem od ní postupně 30-50-80 m a ona furt sedí. Děvka! Pískám a volám. "Nechám tě tady a sežerou tě medvědi"!!..
Nevšimnu si, že celé to divadlo sleduje jeden velmi pobavený divák ..starší turista, který nevydrží a svým vstupem se dostává hned na scénu.."To jste na toho pejska pěkně tvrdej.. Chudinka!".. Povídám, chudinka jsem já(!). Nechal bych ji doma, ale to by řvala tak, že by vzbouřila půlku Stodůlek. Vysvětluji -- Je to fenka, tvrdohlavý teriér, typická (žena) .. Má vzdorovací období.. Neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Za chvíli bude lítat kolem mě jako blázen..:)
 
Chlápek kontruje -- Kdepak, to je malej pejsek, je mu zima a je unavenej.. A v tom se kolem prožene moje malé chlupaté tornádo a začne kroužit svoje bleskurychlé osmičky a vzápětí hupsne do potoka.. Jjo, snažím se to nějak shrnout. S bláznivejma ženskejma je to náročnější, ale za to se člověk nenudí:)..
V úterý jsem nakonec s kamarády neběžel noční pivní běh. Jednak by to bylo šíleně náročné v práci, sotva bych se stačil převléknout na začátku a na konci běhu:) a jednak mi moje trenérka řekla, že těsně před závody se nemají dělat punkové akce.. Nejlépe se teple oblékat a pobíhat decentně, abych neprochladl, nezranil se a šetřil síly na závod..
Slíbil jsem to obratem, ani ne proto, že slibem nezarmoutíš:), ale protože jsem to myslel upřímně. A tak když druhý den při plánovaném zpátečním běhu domů zjišťuju, že jsem si nechal doma bundu a že mám s sebou jen tenké tričko s dlouhým rukávem ze známé "zimní síťoviny"..:)..mám výčitky. Nakonec nacházím v práci ještě jedno tenké tričko s krátkým rukávem a běh je zachráněn.. Teda stejně byla mi zima, no jako sovětském filmu:).
Týden pokračoval stejně překvapivě jako pěšcový průlom v šachu:)... Jedna kolegyně v práci mi totiž začala vážně domlouvat, že jsem silně závislý na běhu a že bych to měl omezit. Zkusit, jestli prý dokážu měsíc neběhat! Chápete to? Prý, že u mě je to jako silný alkoholismus.. [No tím evidentně trpím taky:)].. Měl bych určitě zkusit měsíc neběhat -- podobně jako lidé podstupují test, zvaný "Suchý únor":) [během měsíce února nepijí alkohol]. Že by... "Pomalý březen" ??. No fuj! Tak tuhle myšlenku jsem okamžitě zavrhl, copak já jsem závislý na běhu? Vím, že bych to dokázal, ale ochudit se nějakým hloupým dokazováním :) o radost z pobíhání? O potřebnou sílu v nohách na náročná ultra? Ani náhodou..:)
Naštěstí jsem (ve stejný den!) se svoji trenérkou probíral nadcházející Transgrandcanarii a to mě zase vrátilo do normálu. Slyšet povzbudivá slova, že sice běhám pomalu, ale konzistentně, že se začínám postupně zrychlovat a získávám sebedůvěru v kopcích... A hlavně, že se nemám tolik šetřit:), ať na závodě lépe prodám to, co mám naběhané v přípravě..
A proto "Pomalý březen" přenechávám zavislákům, mě se rozhodně netýká! Blíží se Velký kanár, těším se jako malé děcko! Projdu si svoje loňské poznámky, připomenu si trať, osvěžím seznam věcí na cestu a začnu balit.


Život je krásný! Naším závislostem zdar, ultra zvlášť!
12:)