Když musíš, tak musíš -- Kerry Way Ultra -- Prolog

Původně jsem si jako dárek ke svým nadcházejícím 55 narozeninám naplánoval epické ultra v Irsku, ale už v březnu jsem o tom přestal přemýšlet a po Rondě jsem to "definitivně" zabalil s tím, že nemá cenu někam jet a zkoušet navigačně náročný běh mezi elfy a irskými trpaslíky, kolem Kerry, nejdelší, nejkrásnější a nejnáročnější turistickou trasu/běh v Irsku ... ano -- Kerry Way Ultra, sledující tzv. "Ring of Kerry".

Hned mi přitom vyskočilo v hlavě varování z Pána prstenů.. :

One ring to rule them all,	Jeden prsten vládne všem,
one ring to find them	jeden jim všem káže,
one ring to bring them all	jeden všechny přivede,
and in the darkness bind them	do temnoty sváže.

(překlad Stanislava Pošustová)

Kerry Way Ultra (KWU) není podle mě v Čechách a ani v ostatních okolních zemích tolik známý běh a ani na vás odnikud hned nevyskočí, tedy pokud důkladněji nehledáte.. Žádné ceny, žádné medaile, ale je považován za jeden z nejtěžších a nejkrásnějších běhů v Irsku. Na startu se schází silná konkurence, často úplná irská špička, ještě s tou příchutí, že často ti úplně nejlepší první noc slouží na stanicích a ráno vyběhnou na kratší trasu “Lite”, která měří asi 58 km. Je dobré na vysvětlenou dodat, že je to cílené pro plně nezávislé a drsné běžce:).. tedy, že trať není speciálně značená, běží se po turistickém okruhu, kde ale řadu značek zničil zub času, nebo je trpaslíci, trollové či jiná místní pohádková havěť, schovala, spálila nebo v zoufalství snědla:)

Ředitelkou závodu je neskutečně příjemná paní Eileen, která mi při osobním setkání připomínala moji bavorskou tetu;). Když jsem jí řekl, že nemám žádnou posádku, neznám trasu.. Tak mi slíbila, že si na každou stanici můžu dát malý drop-bag, a že se můžu spolehnout na vodu..:). Oficiální GPX neexistuje, trasa se může drobně:) měnit podle podmínek a i podle nálady farmářů, kteří mohou při opravě výběhů zrušit nebo výrazně přesunout přechody přes ohrazení.:)... ale ať se podívám do mapy a někde si stáhnu GPX Kerry Way.. že to bude dostatečně blízké, nejsem malá holka, nějak si poradím:)... trať je prý krásná, drsná a náročná.. nevím proč, ale věřil jsem jí každé slovo:)

Jak jsem už naznačil.. KWU jsem na nečisto odpískal v květnu, pak jsem nějak marně doufal, že se to změní, abych si to “definitivně” přiznal koncem června.. A po DNF na Rondě jsem si to jenom potvrdil.. Kam se ser*eš.. na těžké trati, kterou znáš, se skvěle zásobenými stanicemi to odpískáš při první bolístce:).. tady budeš opravdu sám, nikde nikdo, navíc najít cestu v irských pastvinách, kde může být občas mlha nebo drobně pršet:).. to může být daleko za hranicemi tvých fyzických možností a morálních sil..

Takhle nějak jsem si hrál na pravdu a sypal do ran sůl s pepřem. Jenže jsem měl (zkušeně) pojištěnou letenku, její zrušení by nic nestálo a tak jsem to z nedostatku času oddaloval.. Ale hotel, který jsem si našel 150m od startu(a cíle) jsem zrušil hned, abych neplatil penále..

Jenže v ten večer to najednou na mě dolehlo — je to fakt krásný a těžký běh, pro mě nejtěžší, co jsem kdy plánoval. Z mého pohledu vrchol nezávislosti, vrchol boje s mými strachy -- Když to nezkusím teď, tak za rok o něm třeba už vůbec nebudu přemýšlet :(.. Seděli jsme takhle s Deri v naší pracovně .. Tedy ona ležela na stoličce po mé pravé ruce, abych ji při počítání /přemýšlení mohl hladit.. A já - jako správný alkoholik - jsem při tom popíjel červené víno.:)

V tu chvíli jsem si uvědomil tu skrytou paralelu mého váhání, podobně jako když jsem se před lety chystal na svoje první ultra.. Váhal jsem naprosto stejně jo/ne -- nakonec jsem odvolal, co jsem odvolával a slíbil, co jsem sliboval.. Brdskou uběhl, překročil Rubikon, zažil neskutečné věci a zase získal další rozměr v mém pobíhání.

Prostě ještě ten večer jsem sedl k počítači a hledal znova ubytování, ale všechno v rozumné vzdálenosti od startu bylo už obsazené .. Jak už je mým zvykem, píšu srdceryvný osobní dopis majitelce hotelu, kde jsem měl původně bydlet. A ona mi obratem nabídla poslední volný pokoj, který ji někdo jiný před malou chvílí zrušil. Není to znamení? :). Proto obratem píšu ředitelce závodu Eileen, ze přijedu a ať mě drží v závodě !! :)...

Při posledním společném běhu to probírám s Míšou a omluvně jí říkám, že vím, že poctivá příprava na maratón mi přinese zpátky vytrvalou rychlost.. že jsme sice plánovali takový společný výkop:) na podzimní Stromovce.. Jenže se mi stalo něco neuvěřitelného.. Do vrcholné formy:)..:).. mám sice hodně daleko, ale začal jsem si zase věřit a dostal jsem neskutečnou chuť se s něčím poprat "ve velkém stylu" :). Když jsem jí řekl, o co jde, tak mi to Míša nejen odsouhlasila, ale dodala, že maratony budou, ale k tomuhle kroku už třeba příště nenajdu čas a třeba ani odvahu...:)

A tak tradičně s dokonale vyladěnou logistikou:) jsem na místě ve čtvrtek odpoledne, akorát vyzvednu startovní číslo, donesu drop-bagy a jdu rychle spát. Teď jsem na startu. Drobně prší, během dne má spadnout přes 70mm srážek a v noci a začátkem dalšího dne to samé. Ale bundu nechávám zatím optimistický v báglu.. Sedím ve dřepu na společné fotce se 63 statečnými -- mám symbolicky úplně to poslední číslo, které zobrazuje jak můj rok narození, tak i úroveň mého váhání:). Sedím tam a sbírám odvahu, vím, že jakékoliv moje předpovědi a očekávání budou mimo.. Ale slibuji si sám sobě.. Že budu tvrdej jako Ir a budu bojovat "foking" hard!

12:)

PS. O závodě napíšu hned zítra-pozítří, jen jsem si musel tohle zaznamenat hlavně pro sebe..:)