Bohemian style, aneb Vermont 100, část 1/2

A little of Austria... a lot of Vermont:)

Cesta na místo určení tentokrát probíhala "relativně" klidně. Někdo by mohl namítnout, že "slábnu" a že jsem si při cestě na místo závodu přidal navíc extra den:)... ale ukázalo se to jako moudré rozhodnutí. Burlington je malé městečko, letiště asi jako v Ostravě.. pár letadel za den:) a když vám uletí letadlo nebo se zruší spoj, tak to znamená většinou extra den na cestě, což u závodu nechci riskovat. Na přestupu ve Philadelphii jsem nejdřív strávil příjemné dvě hodiny postupným posouváním odletu po 20 minutách a když už to vypadalo špatně a začali to posunovat po půl hodině, tak obsluha nadšeně prohlásila, že našli letadlo(!),:)... a že tedy poletíme a rychle jsme běželi na jinou gate... evidentně některý jiný let byl zrušen, připadně lidé přesunuti do následujícího spoje:).

Hledání hotelu ve tmě s nepříliš označenými ulicemi, bez navigace, po té, co se mi podařilo vyjet z letiště až na druhý pokus:), proběhlo v pravoúhlém přibližování. Při hledání cesty jsem narazil na upovídanou domorodku, která mě hned "uklidnila", že vlna zdejších veder bude v sobotu kulminovat, staří lidé a děti by měli vycházet velmi opatrně, minimum aktivit venku, hrozí nebezpečí infarktů:)...

Ten jsem měl málem já už druhý den, když při cestě do Winsoru jsem na všech možných silnicích pravidelně nacházel značky, že tady přecházejí medvědi. Svoji původní strategii, (poslechnout svoji manželkua) zaběhnout Vermont co nejlépe, případně zkusit se přiblížitk 24h... už v pátek definitivně opouštím. Při cestě na briefing, jen než jsem došel ze zadního parkoviště do "velkého" stanu, tak mám úplně propocené tričko, slunce se snaží mi udělat do hlavy díry...:).. nicméně to nic nemění z hlediska původního postupu. Musím vyběhnout relativně svižně. V nejchladnejších okamžicích dne (na startu) bude sice už 27C a dusno, ale přes den bude výrazně hůř, navíc nastavení cut-off je hodně tvrdé a jak bylo řečeno, žádné vyjímky kvůli počasí nebudou..:)

Celkem přísně vnímané místní zákony proti pití alkoholu na veřejnosti mě donutily k důkladnější pivní přípravě:). Co vybrat za pivo, abych v případě nějakých problémů s bojovníkem proti alkoholu to na stanicích ustál? Sice první pivo v Burlingtonu mě nadchlo svým sloganem - "Bohemian style... a little of Austria, a lot of Vermont":), což snad ani nemusím překládat a jen to ukazuje, že do zdejších odlehlých končin ještě nedorazily zprávy o rozpadu Rakousko-Uherska. :) Po důkladném studiu volím "Coors light", jednak v barvácha v designu je to velmi blízké lehké coca-cole a při chatrném osvětlení na stanicích nikdo nepozná rozdíl, jednak je to pivo z Denveru, CO, mojí další zastávce a jednak... mohu bez uzardění říkat, že já to za pivo nepovažuji:).

Při horším osvětlení nelze rozeznat od Cola-light:)

Jak moudré to bylo rozhodnutí netřeba zdůrazňovat. Hotel obsypán cedulemi o zákazu alkoholu, majitel mě upozorňuje, že jemu je to jedno, ale pokud inspektoři při návštěvě a kontrole bezpečnostních kamer zjistí přestupek, tak že mi pokutu 400$ automaticky přičte k účtu:). Samozřejmě mi hned zopakoval předpověď počasí, rizika plynoucí ze sportovních aktivit v extrémních vedrech, navíc v mé věkové kategorii s absolutní neznalosti místních podmínek...

"Koňákův syn se závodníkem"

Z tohoto pohledu bylo velmi užitečné setkání s jedním starším koňákem a jeho rady. Prý pamatuje horka v minulých letech, i když letos to bude obzvlášť vydatné, tak nejhorší by podle svých zkušeností čekal na 32-56 míli, kde je minimum stromů, jsou tam louky a stoupání plně exponované slunci. No nejoptimistictejsi předpověď říká, že v tu dobu má být 35C, ale pocitově 43:). Chlápek jen ještě dodal, že při takových teplotách horko a vysoká vzdušná vlhkost v lesích posouvají úroveň závodu ještě o level výš:). Říkal, abych se tolik netěšil do lesa:), sice tam nebude pražit slunce, ale bude to jako prádelna kombinovaná s parní saunou a vzduch se ani nepohne, člověk i kůň při zátěži v tom snadno mohou zkolabovat.:). Paradoxně noc může být zákeřným nepřítelem, protože každý čeká ochlazení, které zase není tak výrazné, vlhkost zůstává vysoká a jak běžce, tak i koně neopatrný přístup, nebo přílišný tlak na pilu může stát závod, nebo i zdraví...

Musím opakovat modifikovaná slova BS -- jsem v podstatě starší usedlý otec od rodiny, ale rozený oportunista:). Původně jsem si plánoval proběhnutí americkou variantou podhůří Lužických hor, ale když je k tomu "fakultativni" nakouknutí do pekla:), tak se rád přidám.

Těšil jsem se na punkovou atmosféru závodu s koňmi. Na ržání koní, klení jezdců, svištění las, proužky kouře z cigaret Marlboro... představoval jsem si, jak doho všeho zní tesklivá píseň rančerovy dcery o nešťastné lásce:).. logicky jako "kulacký" synek jsem čekal i hejna much, která tak nějak neoddělitelně k hospodářským zvířatům patří:).

Ano, ano.. tohle je oficiální startovní brána za denního světla

Punková atmosféra mě absolutně dostala! Pro porovnání s WSER dávám fotku startovní brány, to podle mě vysvětlí mnohé. Nemá chybu!

Co mě ale absulutně dostalo při briefingu, bylo vystoupení zdejších tvrďáků, tím myslím nějak hendikepovaných běžců. Závod pravidelně absolvuje skupina slepců, výborných ultra, co víc ... do popředí se prodírá chlápek o berlích a v běžeckých hadrech. Vysvětluje, jaké další obtíže získal, jak si kde co na nohou sdrátoval, aby mohl běžet:) a jak poběží... OMG! Na jednu stranu to člověka může motivovat, na druhou stranu totálně zlomit... představte si, že se považujete za průměrného rekreačního ultra běžce a někde uprostřed závodu vás předbíhá chlápek o berlích. Naštěstí letos chyběla babka s chodítkem a tak jsem se trochu uklidnil:).

Noví běžci vyděšeně naslouchají o běhání s berlemi

Dostal jsem řadu cenných rad, jak se běhá vedle koní i vysvětlení, že pokud kůň zrovna koná potřebu, když vás míjí, nesmíte to brát osobně:), ... že kolem kempu deseti medvědů bude živo (netřeba se bát), stanicí se probíhá dvakrát, při prvním průchodu v protisměru poběží 100km závod, tak nepanikařit, že běžíme špatně... hlavně najít správnou trasu:). S tím nelze než souhlasit.

Ředitelka, organizátorka, duše závodu končí briefing s optimistickým upozorněním, že pamětníci zažili podobné podmínky a určitě i horší..:)... že nechce vidět hrdiny na ambulancích, ale finišery!

Občas bylo těch informací příliš:)

Nejdřív jsem chtěl spát na místě, jít si i popovídat s jezdci, nasát atmosféru naplno, ale rozum zvítězil. Moje touha po úspěšném dokončení je velmi silná.:). Sice tabulkové výsledky minulých let naznačují, že Vermont patří mezi rychlejší 100 mílovky, ale je hloupost jej podceňovat. Naopak, jak jsem si slíbil, s rozumem, láskou a pokorou si běh užít, co nejméně zničený se dostat do cíle a domů. Proto hned po briefingu spěchám spát, na start přijedu o 1.5 hodiny dřive, abych si užil atmosféru a zároveň budu maximálně odpočinutý.

Ale to jsem se moc rozepsal, raději končím, pokračování příště ... asi dopíšu na letadle.

Ještě jednou díky všem za mile komentáře, e-maily a podporu. Od své nejmilejší manželky vím, že to bylo náročné jenom po očku sledovat. Punkovou atmosféru závodu dokresluje i fakt, že ještě teď, v podělí ráno místního času jsem pořád ještě v závodě:), pak člověk nemá být unavenej, že?

Všemu zdar, ultra zvlášť!

12:)

PS.  Hned jak jsem dnes pozdě odpodne dorazil domů a zlikvidoval "pytle smrti":), tak jsem dostal na svoji urgenci chybějících výsledků milou odpověď, že .... „Přéčinó byla chebná elektrónka é třenáct z podniku Katóda Holomóc. ..:). Prostě místo měho čísla zaznamenali číslo 60, které ve skutečnosti mělo DNF výrazně dříve v závodě - Celkově tedy 133 ze 156 co dokončili, cca 300 startovalo, s časem 29:15:12...(všimněte si té poslední 12!). https://www.tridentresults.com/event/495/results...

Nicméně neponechal jsem to náhodě, jak zkušeně říkal jeden podplukovnik na vojenské přípravě na MFF UK... "Voják se stará ... vojak má"..:)