neděle 12. ledna 2020

A jako Atény, B... nikoliv jako blbec:), ale jako my Big (Fat[/Failed]) Greek Running..:)

Odjížděl jsem do Atén ve spěchu a snaze na poslední chvíli ještě dodělat zbytek různých ročních hlášení a restů [stejně se mi všechno nepovedlo:)], z hlediska závodu jsem byl v pozici téměř nezúčastněného pozorovatele:). Ta tam byla velmi důkladná příprava mých předchozích závodů, věci jsem bez velkého přemýšlení naházel do kufru, vzal si svůj kilometrový rozpis z loňska... a vyrazil s myšlenkou, že ono se to ve finále doufám "nějak" sejde. Říkal jsem si, že hodně meditačních technik silně doporučuje pozici nezúčastněného pozorovatele, tak třeba i pro "meditační" kroužení v prostoru starého aténského letiště ... to bude to pravé.

Normálně svoji mantru "Je to můj závod, jsem tady, protože tady chci být" ... mám v sobě pevně uloženou, tady jsem cítil, jako bych neuměle odříkával cizí text. Přemýšlel jsem, čím to je? Možná je to proto, že jsem se rozhodl sem jet, abych splnil limit na Spartathlon, s myšlenkou Spartathlonu delší dobu vnitřně bojuji. I když pro můj pokus o doběh do Sparty "mám" svoje opodstatnění"), svůj příběh... tak ta motivace vzít všechno a položit to na oltář Spartathlonu... tak ta tu bohužel není:(.

Navzdory všem mýtickým signálům, skvělé atmosféře... to pro mě (zatím) je pořád jen nehezký těžký silniční závod, který je na hranicích mých možností. Musel bych se všeho ostatního vzdát, soustředit se celou sezónu jen a jen na tenhle jediný závod. Utěšoval sem se tím, že i kdybych splnil limit, tak mě zase s velkou pravděpodobností nevylosují a budu v klidu:). Myslel jsem si, že na podobné úvahy vyzraju tím, že jsem slíbil sám sobě -- OK, už jsi tady, tak sakra uběhni ten limit, hlásit se tam nemusíš!:).

Ale jinak se celý výlet vyvíjel skvěle, samé numerické lahůdky, číslo 37 (prvočíslo se součtem 10, což spolu s datem 11.1.2020 a doběhem 12(!) dávalo pozitivní signály), na místě jsem nepodcenil připravu a zajistil "českému" týmu stůl a dvě židle, pro sebe s neskutečným číslem 21-12. Na stůl jsem vyrovnal baterii piv (což vedlejší řecký a kyperský tým úplně rozsekalo), moudře jsem dal do pohotovostní polohy roličku toaletního papíru a vazelínu, pozdravil se s Jardou B. a závod mohl začít.

Když na krátký okruh vyrazí najednou dalších 99 lidí, tak v prvních hodinách člověk myslí tak akorát na to, aby buď co nejméně překážel, nebo aby co nejefektivněji předbíhal. To mě tak do 40 km pilně zaměstnávalo a tak jsem držel hezké tempo 6 min/km a 4 hodiny byly v trapu. Jenže v tu chvíli se všichni rozptýlili, někteří začali odpočívat a tak jsem v rámci úsilí musel vytáhnout MP3, abych nemyslel na ten okruh a zbývajích 20 hodin na něm:). Většinou si beru muziku až výrazně později v závodě, 20 hodinová diskotéka?, to tu ještě nebylo, říkal jsem si...

Ani jsem nestačil vybít baterky na první MP3, když za necelé 4 hodiny na mě sedla těžká motivační krize. Ten zdejší okruh je obzvlášť ubíjející. Proběhnete halou, kde se ve vzduchu viří rozedřená stěrka z podlahy a ten drobný prach je ve všem, ve vlasech, na botách, v jídle a i v pivu!:)... Pak vyběhnete ven a do mírného kopečka se obloukem dostáváte k bodu obratu a po stejné trase... maličko z kopce bežíte do haly.

Tak po těch dalších čtyřech hodinách moje hlava přišla s neskutečnou otázkou... Proč?... Proč tady jsem? Vždyť mě to vůbec nebaví, závod pro mě nemá žádný smysl, nepotřebuji ho uběhnout kvůli žádné kvalifikaci...Proč?

Ještě pár kol jsem s tím bojoval. Snažil jsem se vzít si motivaci od ostatních, kteří srdnatě bojovali, někteří skoro už od začátku kulhali, ale přesto byli na trase... Ale nefungovalo to. Dokážu bojovat, když vím proč, nebo když vidím smysl a důvod svého boje. Tady jsem to nenašel. Asi byla z tohoto důvodu chyba si sám sobě dopředu přiznat, že po kvalifikaci na Spartathlon netoužím, tím pádem kroužit po opravdu ubíjejícím okruhu mi nedávalo žádný smysl (Aby nevznikla mýlka - organizátoři byli skvělí, o tom žádná). A tak jsem svoji aténskou misi ještě po nějakém sezení na židli... po 85-6 km ukončil.

Na jednu stranu bych se měl stydět, že jsem nedoběhl aspoň 100 mil (vyšlo by to i s chůzí), že jsem se nesnažil až do konce... V podstatě mi nic nebylo, rozběhnuté to nebylo špatně... Ale i hlava má někdy svoji hlavu:) ... a bohužel tentokrát musím říci, že mi to není ani líto. Uvidím, jestli se dokáži na běh na okruhu po dobu delší než 10-12 hodin (brzo) vrátit, možná tam, kde to je veselejší, nebo je to blízko... Kladno? Bolevák? Možná to byla moje poslední 24h, kdoví...:)

Moc děkuji za podporu, ale tu si budu šetřit na jindy. Teď mi to přišlo zbytečné. Musím volit závody moudřeji:).

Všemu zdar! Ultra zvlášť!
12:)

PS. Asi nejlépe mi vynadal a vyčinil Běžící Stín...Samozřejmě je to v širokém kontextu ultra slabost a tak je to potřeba hodnotit. Naprostý souhlas. Než jsem to zabalil, tak jsem si sedl a přemýšlel i o tom, "co by tomu řekli lidi", jak jsem doma slýchaval hodně často:). Jenže nejsem žádný guru, jsem obyčejný Honza a tak bych neměl zbytečně předstírat. Ani před lidmi, ale tím spíš ani před sebou. Jasně, mohl jsem říci, stalo se mi to a to, nešlo to... a lidi by mě ještě litovali. Houbelec. Šlo to celkem dobře, do poslední chvíle jsem držel 8km/h (ten poslední okruh odráží moje balení, odchod a předání čipu pořadatelům), standardní průběh 24h. Jen mě to nebavilo natolik, že představa, že to budu dělat dalších 15-16 hodin byla tak depresivní a závod naprosto ztratil smysl. Navíc, upřímně ... bál jsem se, že když to "zlomím" a budu pokračovat, tak ničeho nedosáhnu. Spíš naopak, vezme mi to radost a chuť do dalších závodů, možná i přivodí nějaké to zranění z "nechutenství"... abych měl "důvod" skončit.:).
Píšu si sem co nejpřesnější a čerstvé zážitky, reflexe, sice hlavně pro sebe, ale vy, co sem chodíte si zasloužíte upřímnost. Ono poznání, že i po epických bojích na Grand Slamu se objeví velmi slabá chvíle na okruhu... může třeba někomu pomoci s vlastním bojem.

16 komentářů:

  1. Docela rozumím. Ani mi to k tobě nějak nesedí tak jak jsem nějak pochopil z tvých blogů.Zpět do lesů a hor! Zpět ke svobodě!!! :)
    Mirek

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. DIK, ono pochopitelne mne to bude srotovat v hlave delsi dobu:). Nejsem z toho nijak odvazanej:), zabalit zavod ma vzdycky nejaky efekt do budoucna. Ja verim, ze v tomhle pripade ty plusy budou vyvazovat minusy. A samozrejme nerikam, ze bych nemel silnou motivaci, kdyby na 24h sel nekdo z kamaradu... Nika, Bezici Stin... To bych asi neodolal:) a sel behat i kdyby ten okruh byl kolem latrin:).
      Samozrejme se tesim na obycejne cesty, stezky .. ktere vedou od nekud nekam:). MSF! At nam to beha! 12:)

      Smazat
  2. "Co by tomu řekli lidi" je socialistická klasika, ze které jsem se dostával velmi velmi dlouho a mnoho věcí mi díky ní proklouzlo mezi prsty. Nebo málem proklouzlo.
    Třeba moje běhání - zprvu pokoutná činnost, provozovaná v ústraní, s přechodem do chůze při kontaktu. Co by tomu řekli lidi, že? Teprve později jsem zvládl vystoupit z ilegality a běhání "přiznat" - z práce, ze cvičení, z návštěvy, atd ....
    Takže podporuji všechno, co jde proti tomu - a v tomto duchu je tvé ukončení závodu a následný report vlastně výhra.

    Mimochodem, obyčejný Honza by měl motivační krizi na třetím km, kdy by ho začalo píchat v boku.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)... No koukam, ze jsme vyrustali pod stejnym socialnim tlakem:).
      Uprimne -- po "sportovni" strance jsem takovy rozmrzely, nemel jsem tam v prvni rade lezt, ze?:)... ale v kvetnu mam jeden ze "svych" favoritnich zavodu, ktery je jeste o kousek delsi nez 180km... ale ten okruh.. ten je tam jen jeden:). Na ten se tesim a kvuli nemu jsem pripraven se kousnout a "uzit" si to na plny pecky.
      Tady jsem srabacky nebo profesorsky:) [nehodici se skrtnete] hodil rucnik do ringu, protoze mi to najednou nedavalo smysl tam bojovat. Rozhodne to neni ani pro optimistu meho formatu zadna vyhra:), ale neberu to ani jako debakl. Pachut mi po tom urcite zustane, ne, ze ne...
      Ale priznavam to na ferovku, jak to bylo, zadne uskoky:). Taky nerikam, ze okruh uz nikdy:), ale bud musim najit vetsi (zavodni ci jinou) motivaci, nebo aspon kamarady na trati.
      MSF! At nam to beha! 12:)

      Smazat
  3. Doufám, že aspoň ty piva nepřišly nazmar :o)
    JiříkK

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jasne! Skoro vsechno jsem nasledne dokazal zlikvidovat:). Asi kdyby tam byl nejaky kamarad-pijak piva... Tak by to mohlo dopadnout jinak... Mohlo se to zvrhnout v solidni party:).
      MSF! At nam to beha! 12:)

      Smazat
  4. Gratulace k rozhodnuti :) "Co by tomu rekli lidi" etc. jsou hodne spatne motivace. Udelal jsi, co jsi chtel a to je prece to nejlepsi :DD I kdyz to muze vypadat komicky - jet kvuli tomu az do Aten... :)) Drz se!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi jsem nechtene nasledoval Jaru Cimrmana v jeho usili stat se mistrem slepych ulicek:). Bylo to doslovne "noseni sov do Aten":). Silne pouceni pro priste -- velmi peclive vybirat zavody, aby mi bylo bez jakehokoliv premysleni dopredu jasne, ze to opravdu chci!
      Z tohoto pohledu to nebylo spatne...rekl bych az objevne:). Konecne jsem si v tom svetle uvedomil i nektere svoje predesle DNF. Tak jako tak neni to dobre, ale verim, ze zase nazraje cas na 24h a na usilovny boj, ktery budu chtit a budu bojovat az do konce.
      Dik! a ta nam to beha! 12:)

      Smazat
  5. nějak tomu nerozumím, chceš běžet Spartathlon, nebo ne?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tot otazka, hodna gordickeho uzlu:).
      Verim, ze dobeh do Sparty ma pro me svoji silnou a mytickou hodnotu... Na druhe strane je to uprimne (z meho pohledu) jinak nehezky silnicni zavod, ktery je na hranicich mych soucasnych moznosti. Aby to melo nejakou cenu.. musel bych asi cely rok se venovat jenom tomu.. moc to chtit, ze bych nechal stranou vsechny svoje jine behy, na ktere se tesim... A to jsem "letos" usoudil, ze to rozhodne nechci. Tim nerikam, ze bych se treba na podzim nekde nepokusil o kvalifikaci, cilil vic na tempovou rychlost, rychlejsi maraton a nenaplanoval zadne behy a v pripade vytazeni se tomu plne venoval...
      Ted mam ale pred sebou pripravu na svoje "tesici" se behy, kterym chci a dam maximum.
      MSF! At nam to beha! Na tu Moravici musime najit vhodne datum:)! 12:)

      Smazat
  6. Myslím, že ses rozhodl dobře, i když po každým DNF samozřejmě nějaká ta pachuť zbyde. Ale dokud se z nehezkého těžkého silničního závodu nestane těžký silniční závod tak tvoje rozhodnutí bylo to nejlepší, co jsi mohl udělat. Proč si koneckonců nezajet na pivo do Athén :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak samozrejme zalezi na uhlu pohledu:). Pokud se na atenske dobrozdruzstvi budu divat jako na trenink s ochutnavkou exotickych piv:), tak to vyzniva mnohem lepe nez mentalni DNF na 24H:). Ale mas samozrejme naprostou pravdu, ze se na narocny beh tohoto formatu musim opravdu ale opravdu tesit... videt jeho epicky rozmer (ktery ja vubec nezpochybnuji) a tradici a oslavy organizatoru... atd.. abych byl schopen se jednak poctive pripravovat na kvalifikaci a v pripade uspesne loterie i na cely zavod. Zatim to u me neni... Nerikam, ze treba nebude, ale umim si otevrene priznat, ze to "tam" neni:).
      MSF! At nam to beha! 12:)

      Smazat
  7. Vzdyt nakonec o nic nejde,az to budes opravdu citit,ze to bezet chces,tak pobezis..nekdy si to clovek uvedomi az kdyz "tam" je,ze to vlastne ani tolik nechce..v tu chvili. Mas pred (i za)sebou spoustu krasnych zavodu,je dobre si ujasnit co chces..a to Ty vis,to je fajn,to se mas:).. To ja jsem cela rozpolcena,ale kdyz uz muzu zas skoro (skoro!)bezbolestne behat lesem,radovat se z mlhy,namrazy,z hovoru s "domorodci":),to je stesti.
    At to tak dal pekne beha!
    S.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mas velkou pravdu v tom, ze se znova prokazalo, jak je dulezite si peclive vybirat zavody... Dodavam obzvlast, kdyz mi je 56+:). Nejsem "guru":) a to se mi nechce v ramci vyssiho principu mravniho:) tam pokracovat v cilene destrukci tela, kdyz me to nebavi a nedava mi to smysl.
      Ale nevylucuju, ze prijde den... a "stara stodola":) bude horet silnym plamenem.
      MSF! Gratuluji k navratu... at nam to beha! Ultra.. zdar! 12:)

      Smazat
  8. On občas člověk zapomene, že to, co se najednou (třeba po úspěšném zvládnutí několika rychle po sobě jdoucích stomílovek v těžkém terénu s časovým posunem) zdá jako s prstem v nosem vlastně vůbec s prstem v nose není - a že sny ostatních vlastně možná sami ve skutečnosti nesníme, možná nám v jednu chvíli přijdou jako dobrý nápad, ale to na tyhle podniky prostě nestačí. Tak prostě kulturní povrch nech jiným, nemusíš přeci sobě ani nikomu jinému nic dokazovat a vzhůru za krásou koní a středomořských ostrovů ;-) to bude jiná krása :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Urcite, mas pravdu...
      Ovsem az ted se mi spojilo, jak jsem to v loni bezel a jak depresivni a narocne to pro cloveka behajiciho v lesich a po kopeckach... bylo! V loni jsem sice cilil na osobak, nakonec jsem si slibil musis 100 mil, potrebujes kvalifikacni stomilovku pro Vermont!:) ... ale nedal jsem ani o km vic!!!
      Jenze.. jenze.. clovek snadno zapomina..:)
      Myslim, ze kulturni povrch a kratky okruh jsem schopen snaset, jen kdyz jsou kolem nejake stromy... reka... nebo aspon naznak prirody:)!
      Jak rekl Stin, na pristi hospode me musite vyslehat dubovymi ratolestmi (prinesu)... A budu muset zit s tim, ze jsem sice mohl jet do Sparty, ale ted me nepusti ani na Slavii:).
      MSF! Nasim "prirodnim" dobrodruzstvim... zdar! 12:)

      Smazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...