May the force be with you... Ať tě provází síla... aneb, když se mine konec:)...

Doba je taková surrealistická...
Přes šílenosti zákazů, jejich vnitřní nekonzistenci  a vysokou frekvenci neustálých změn, se snažím většinu věcí vnímat podobně jako v "divadle" (kde sedím v první řadě a občas přeběhnu přes scénu)..:). Dává mi to potřebný odstup a pohled "nezúčastěného" pozorovatele... Pravda, moje nutkání veškeré dění okolo sebe (rádoby "vtipně") komentovat mě scela jistě zase přivede do průšvihu, ale nemůžu si pomoci... Já totiž dokáži vzdorovat (skoro) všemu, jenom ne pokušení:)...

A tak jsem v tomto týdnu na pokračující omezení u nás v ústavu reagoval poznámkou, že by mě zajímalo, jestli otevřeme dřív než budou oficiálně povolené swingers party... nebo až potom..:).
To jsem zvědav, jestli mi vedení od září povolí oficiální studijní volno po šesti letech..:).

Navzdory svému předdůchodovému věku jsem tak patrně jediný rebel u nás... Moje "přenosy" dat:), kdy do baťůžku dám pár SSD disků s víc jak 4T zpracovaných dat jeden den přenesu do práce, zapojím a na dálku roztřídím, zkonsoliduji... a v dalších dnech přenáším v obráceném směru... jsou už pověstné, stejně jako běh do práce, abych nahodil server:). To mi přijde jako vrchol aktivního home office. Ale zase... v minimalistickém případě je to 15km, když je čas, nebo jsem obzvlášť vytočený, tak hned běžím zpátky... a je to 30. A logikou mojí bavorské tety i pro jednosměrku.. 15km mít nebo nemít... to je 30km rozdíl:).

---- malá vágně související odbočka ----
Četl jsem na několika místech, údajně jako starou japonskou moudrost, která se hodí pro tyto dny. Já to sice beru jako výbornou a moudrou lidovou tvořivost, která se pro svoji větší pravdivost odkazuje na východní a exotické zdroje, (které se nedají snadno ověřit)... ale přesto, tady je:
Jak udělat lidi šťastné:
1. Všechno jim seberete
2. Všechno jim zakážete
3. K smrti je vyděsíte
4. Vezmete jim všechny jistoty, přeházíte návyky
5. Zhruba polovinu toho, co měli, jim vrátíte
6. Přesvědčíte je, že jste je uchránili před nebezpečím, které jste si dříve vymysleli
7. Zhruba polovinu toho, co jste jim zakázali, jim povolíte
Lidé si budou připadat neskonale bohatí, volní a šťastní. Do smrti vám budou vděční.
---- konec odbočky ----

Ale co je zajímavé, pozoruji kolem sebe efekt "žáby pomalu ohřívané v hrnci"... jednak si lidi na všechny ty šílenosti zvykají, jednak v řadě věcí rezignují... A jednak.. tak trochu plíživě:), přichází ty zákeřné vnitřní otázky i na nás... Proč bychom my "průměrní" a obyčejní se měli víc snažit... takové nihilistické (gretovské) úvahy, že všechno je pryč, dobré už bylo, dětství a budoucnost nám ukradli naši rodiče, rychleji a dál už běhat nebudeme..:)... Do toho se postupně odkládá a ruší jeden závod za druhým.. některé "navždy":(.
Třeba takové zrušení ikonické Rondy ... to mi přijde obzvlášť síla. (v detailu viz zde). Docela mi to zkazilo den, protože jsem pořád nějak žil ve své "bublině" věříc, že ultra dělá lidi lepšími:)... ale bohužel to není pravda:(

A tak je potřeba mobilizovat své vnitřní síly, radosti a rituály... Začátkem května jsem měl v kalendáři napsanou přípravu na Menorku, tedy začít běhat "výrazně teple oblečen", abych si zvykal na lokální podmínky [Co na tom, že ji zrušili, že?:)]... Bylo teplo i tady a tak v zimní bundě jsem udivoval i v parku, kde i důchodci vyrazili v krátkých rukávech... Byl svátek, 4.5., den Hvězdných válek ["May the force be with you", tedy ať tě provází síla... v angličtině zní podobně jako 4.května..:)], ... a já nabalený jako cibulka jsem vyrazil na delší běh do údolí.

A najednou se to stalo. Přeskakuji hady a potkávám divoká zvířata. Pravda nejdřív zachraňuji pár slepýšů na cestě (za sebou vidím skupinku na kolech, která bych z nich udělala placky), potom krásná užovka, původně jsem si podle její (malé) velikosti myslel, že je to zmije:)... Zajíci, bažanti... ale nakonec to přišlo taky... divoká prasata. OMG! To je v podstatě stodůlecký ekvivalent medvěda:)... U studánky potkávám jednoho známého domorodce, který vtipně komentuje moje oblečení ... prý že se má rád muže pevných zásad a zvyků... že mě celou zimu viděl v téhle bundě a že jsem ji pořád ještě nesundal..:). Odpovídám, že kvůli pár trochu teplejším dnům nehodlám dělat drastické zásahy do svého šatníku. Vyrůstal jsem na Vysočině a tam pojem "léto" a "teplo" byl tak specifický, že místní věděli, že například loňské léto bylo na Petra a Pavla, mezi 2-4 hodinou, v závětří na opěru slunce u Dívčí školy...:)...
Předevčírem jsem ho potkal zas... zdravil a vykřikoval, že jsem měl pravdu, že je pořád zima..:).

Musím se přiznat. Plánoval jsem letos, že po 12-ti letech svého běhání ... nějak ukončím ta svoje "velká" ultra... Měl jsem to hezky namalované, oběh Menorky, 100k krajinou Boba Grahama, Vassův běh v létě, podzimní naročné ultra v Itálii... a pak sbohem a šáteček. Potom otevřeně přiznám sám sobě a vám všem, že je to ve finále bolavý a že se mi už nechce "trpět":)... a že budu běhat jen ty kratší trasy, případně ultra bez limitu, která se dají dojít pěšky, když budu chtít...

No jo, ale jak jsem teď minul "plánovaný konec" svého velkého ultra snažení... Tak jsem najednou bez konce a budu "muset" běhat dál...:)... Budu muset znovu najít motivaci usilovněji běhat a i trénovat. Minul jsem konec a tak jsem znova na začátku... A tak logicky:) je přede mnou minimálně dalších 11 let, než se znova přiblížím k cílovému praporku:).

Jako úvodní/testovací běh jsem zvolil svůj místní 1/2 maratón, kdy od domu běžím dolů z kopečka asi 500 m za most Inteligence, otočím to a kopečkem se vracím do Stodůlek. Rozbíhám pomalu, uvážlivě, (jsem starší muž) lehce pod 6 minut km, v duchu si říkám, že pokud nejsem úplná coura, tak bych se měl pokusit být zpátky v průměrce pod 8 minut na míli (tedy 5 min/km). 

Postupně to rozbíhám, chvíli běžím před a za skupinkou tří rekreačních cyklistek, které v téhle chvíli už také zatočily na cyklostezku u vody... Když jsem je potřetí předbíhal, rychle nasedly na kola a slyším jak jedna z nich povídá, ... "on běží podle vody, rychle odjedem a odbočíme... S ním nebudeme závodit. Ten by nás zničil všechny" :)... Myslím, že z téhle hlášky budu žít hodně dlouho... až bude nejhůř, vzpomenu, že jsem v přípravě byl schopen "zničit" i tři ženy:).

Inu, nikdy neříkej nikdy, nikdy neříkej konec:), aneb vždycky "to" skončí dobře... a pokud to dobře nevypadá, tak ještě není konec:). Sice si připadám jako auto, kterému přetočili tachometr... Ojeté, ale přitom "zánovní", zničené, ale pořád ještě jede:) ... Ale když už jsem zase na začátku, tak žádné výmluvy a musím se sakra snažit!

Všemu zdar! Našemu úsilí, začátkům a ultra zvlášť!
12:)