Nikdy se nevymlouvat na pivo!, aneb Saar Challenge long:)

Doba je nesmírně dynamická, člověk by v té záplavě ochranných pokynů od naší strany a vlády, při přeskakování mrtvol na ulicích, sledování všech možných semaforů a varování..., snadno mohl ztratit to nejcenější, co má... svoji radost:).

Naštěstí, běžecká komunita je svým způsobem oázou klidu, míru a pokoje... případně významných pokusů o návrat k normálu. Pořadatelé běžeckých závodů v tomto období zaslouží hluboké díky, naprostý obdiv. V sobotu, v mém rodném městě, v Hlinsku, probíhal moc hezký závod Saar challenge -- Výzva Ždárských vrchů...:)

Mezi námi, moje běžecká příprava nestála za nic -- sice jsem si na Kladně dokázal, že jsem bojovné strdce neztratil, ale po těch 180 km jsem měl spoustu povinností, takže na nějaké větší "trénování" :)... nebyl zkrátka čas. Ale vynechat delší běh/závod v rodném kraji, to by byla špatná karma.
Rozhodl jsem se, že to spojím v pátek s větší údržbou zahrady u maminky, aspoň ten rozměr ultra bude podle mého gusta:). Maminka mi, jako správná čtenářka černé kroniky, ... opět připomněla všechna úskalí běhu v mém věku, barvitě mi vykreslila, jak tam někde kolabuji na trati, válím se ve svých výkalech a zvratcích... a nedej bože .. mě při tom mohou vidět třeba moji studenti:).
A abych si dal kratši trať!

Nicméně sobotní ráno v Olšinkách u stadionu mě zastihuje v dobrém rozpoložení. Už jsem tady několikrát běžel, před dvěma roky dokonce vyhrál kategorii "stařec a smrt":), což se upřimně dneska nedá ... ani v těch nejbujnějších snech ... očekávat. Vůbec mi to nevadí, je překrásný den a ředitel závodu Jakub J. správně radí nám/těm, co se nebudeme rvát o stupně vítězů, ať se na stanicích občerstvíme a potěšíme oko pohledy na ta "panoramata". To jsem mu s klidným srdcem mohl slíbit, navíc že se budu snažit občerstvit i mimo stanice.

Stojím na startu a nechtěně mi (mile i když nostalgicky) probíhají nejen okamžiky, kudy jsem běhal do školní družiny, na černo (pomocí ruky a velkého síta) chytal v řece ryby... ale i na loňský rok, kdy jsem tu nebyl, protože jsem si plnil velký Granslamový sen. Vlastně začátkem září jsem běžel poslední Wasatch, potom prožíval neskutečnou euforii a pozávodní kocovinu... a o rok později je všechno jinak, závody se ruší, Ronda navždy:(... Jak je skvělý, že u nás ne!

Až uvidíte tohohle... tak jste špatně:)

Každý rok je tu hezčí trať, ovšem pomalejší pro špatně vidiciho staříka:), víc trailu, kořenů a kamení, ale o to radši se kochám... Na startu se ještě pozdravím s kamarády, Iva, Oto a Alice se chystají na 44, Rado natěšeně podupuje kousek ode mě na startu 70 km trati. Říkám si, Honzo... žádný šílenosti... ne abys nějak spurtoval první kopec, běž a jdi.. konzistentně. Mám číslo 33 a říkám si, že i když se startovní pole rok od roku lepší (a já zpomaluji), tak třeba... třeba by to šlo dát "na par"... tedy doběhnout do 33. místa. A tak se trochu rozbíhám, v Hamrech postupně pár lidí stahuji... Kousek jsem dělal o prázdninách pravidelně pionýrského vedoucího, málem jsem zabočil na cestu ke Studnici:). Skutečně proti prvním ročníkům ubylo rychlých lesních asfaltek a přibylo lesních pěšin. V probleskujícím slunci vypadají nádherně, ale ... jak všichni víme:)... já na nich vídím h*... tedy moc nevidím.:).
Ale to není důvod, abych si stěžoval, jen si to opatrně připomínám, abych dával pozor na cestu. A tak se bavím s houbaři (jeden ... je to bída... a nese v každé ruce ohromý košík hub), s pejskaři, jestli je mají vycvičené na hledání hub...prostě překrásný den.
Na Medlově vidím otevřený stánek a tak pivo je skvělá volba. Ze závodního hlediska:) mě to sice stálo několik cenných minut, než ho paní natočila, ale vzpomenul jsem si na rady, které nám dával ředitel závodu... opatrně jsem "vdechl" pivo nadvakrát, potěšil se pohledem na vodní hladinu a rozvážně to rozebíhám...

U Pasecké skály se zase kochám... a stejně jako před dvěma lety... chybně sbíhám dolů na druhou stranu. Koukám na skálu a při zpětném návratu se mi vybaví rady na cestu z jedné komedie.."až uvidíte takový kámen, co má na sobě z jedné strany mech... manželka říká, že vypadá jako žába... Tak to jste špatně!":)... tak přesně tohle jsem si říkal... až zase uvidíš tenhle šutr, tak jsi špatně!:)

Nádherné hry světel, seběh.. ale já skoro nic nevidím:)

Ale je krásný den, závodní atmosféra ve mně je na nízké úrovni, snažím se ale v rámci možností se vůbec neflákat:). Při přibližování k Malinské skále na jedné ze zpevněných cest chvíli do kopce běžíme vedle dvou cyklistů. Tatínek s malou dcerkou statečně šlapou do kopce a tak ji povzbuzuji a chválím, znám cestu a tak slova jejího otce ... za chvíli jsme nahoře ... mě málem rozsekala:), ale holčička začala plakat, že už nemůže a zastavila. Vracím se a předávám jim svoji Kofilu, jako odměnu za statečnost a malou náplast na únavu v kopci...

Mám štěstí na spoluběžce... sice každý z nich souhlasí, že by se silně hodilo pivo, ovšem hned "ho" odkládají až do cíle, že teď by je to zpomalilo a silně zdrželo, případně že s sebou nemají peníze:). Každému nabízím, že je pozvu ... nicméně někoho jsem ztratil při své "kochací" odbočce, někomu jsem utekl:) a někdo utekl mně [ty seběhy v tom mihotavém světle fakt nedávám:)]... Nakonec znova sbíhám Petru K., která o pivu (v cíli) mluvila velmi nadšeně, pak už se posunula do stavu, že by se jí pivo hodilo i na trati, ale že zajít do hospody je velké zdržení... [to nechápu:)]. Nakonec cca 10 km do cíle, v Dědové odbíhám na zámeček pro pivo, říkám, ať jde po cestě za mnou ke dveřím hospody, že pivo hned přinesu. A jak řekli, tak udělali. Petra dochází k hospodě a já vycházím s dvěma půllitry ven. Pivo vypiju rychle, ona jen polkne tři loky a bežíme dál. Na stanici nás varovali, že nějací místní "nadšenci" o pár km přeznačili trať a tak jí uklidňuji, že já mám trasu v hodinkách a že jí v klidu dovedu přes kritické úseky a třeba i do cíle... [Kolikrát mi moji kamarádi pomohli, a tak jsem rád, že čas od času mohu zase já pomoci jako pacer někomu jinému:)].

Při vší skromnosti -- jsem specialista doběhů na poslední chvíli.. Zhruba po pár kilometrech říkám P., že když trochu zrychlíme, tak jsme před šestou v cíli a náš čas bude ještě začínat 8..:). Člověk by neřekl, jak jsou ty ženy soutěživé:). A tak u Blatna už je mi jasné, že bychom to měli stihnout, i když zatáčka k řece nás trochu zpomalí a na mě nasype zase hromadu vzpomínek. Teď jsme kousek od domu, kde jsme bydleli když jsem byl hodně malý, odtud šla moje maminka se mnou do porodnice (když těsně před tím šla pěšky cca 11km tam a 11km zpět do Svobodných Hamrů)... U pivovaru je poslední most a potom už jen závěrečná asfaltka. Cílem probíháme těsně před vyhlášením vítězů, opravdu v magické chvíli...

Co si číselný labužník mého formátu může víc přát?
Startoval jsem s číslem 33, doběhl jsem na 33. místě (! tedy na "par"), šestý v kategorii stařec a smrt, v čase...

8:55:33 (!).

Takže nádherné pocity, samá pozitiva a sociální jistoty!

Jen se musím jako zakládající člen spolku iThinkBeer ostřeji ohradit proti slovům P.K. V cíli se kamarádům vymlouvala, že přiběhla později kvůli pivu!!! Chápete to? Výmluvy v cíli na pivo? No fuj!:). To pivo jí zachránilo čas začínající 8!:)
Radil jsem jí... Mohla říkat něco originálního... musela jsem resuscitovat staříka..., honil mě jelen v říji... pomáhala jsem tlačit kočárek mladé mamince na Malinskou skálu, atd... ale vymlouvat se na pivo?
Musím na další schůzce našeho spolku prosadit rozšíření "stanov" o větu... "Nevymlouvat se na pivo!!!" ...:)

Krásný závod, nádherná atmosféra, skvělí lidé i fajn spoluběžci. Akorát jsem musel řidit domů do Prahy a tak točený Rychtář v cíli mi zase unikl!
Všemu zdar! Ultra a nadšeným pořadatelům ultra... zvlášť!
Díky!
12:)