Za půlkou "sucháče", aneb, kde to žije, tam je ... 12:)!

Těsně před současnými mrazy se oteplilo, veškerý sníh zmizel a ve vzduchu bylo cítit takové opatrné předjaří. Sice svišť Phil jasně předpověděl, že nás ještě zima fakt potrápí, ale v údolí se začali objevovat první nadšenci horolezení, u ohně u Dalejského potoka zavonělo první jarní opékání buřtů... Běžím si takhle po hlavní cestě, nikde nikdo... myslím si na svoje výpočty, když v tom vysoko nad mojí hlavou vidím provazochodce na laně přes údolí.¹

Při první cestě jsem viděl jeden úspěšný přechod, při druhé jsem nafilmoval úspěšný pád... Mám to štěstí, že se skoro vždycky mihnu (přiběhnu) k nějaké místní zajímavosti, ať už je to fotografování aktů, natačení erotického filmu... nebo i moje vystoupení v televizní reportáži TV Nova... Řeklo by se no co .. Prokopák... Kousek přírody vedle několika sídlišť, tak akorát na procházku s dětmi, že? A ono se tam děje taková spousta věcí. 

Než bys řekl Pisner Urquell, tak se ochladilo, napadlo u nás ve Stodůlkách hafo sněhu a já jsem se --místo nějakého plánovaného veslování -- oháněl hrablem a lopatou:). Jak jsem si tu psal, začal jsem pilně trénovat. Tedy ne, že by se tím něco výrazně a okamžitě změnilo, ale už ten kriminál trvá skoro rok.²  Co jsem chtěl říci, že v tom stavu bezútěšnosti, který vnímám kolem sebe, je potřeba mít nějaký řád a smysl, denní kotvu. Vím vím, dá se říci, že člověk může běhat jen tak pro radost, ale jsou situace, kdy nedokážu sám vyběhnout, cítím se fakt pod psa, kdy si uvědomuji tu ideologii /ani ne tak třídního jako/ pandemického boje.³ A tak se stal tréninkový plán mojí denní kotvou. Opravdu to není o tom, jestli bych s někým soupeřil/závodil. Pokud se nejedná o kamaráda, kterému fandím, tak je mi upřímně úplně jedno, kolik a jak kdo běhá a jestli mě předběhne nebo ne..:).

Na začátku jsem měl takové divné pocity. Běhat úseky/rovinky se v podstatě dá jenom u nás v centrálním parku nebo v dolní části údolí. V parku kolem rybníka, na 750m okruhu, běhat svižnější kilometr-dva s meziklusem, znamená smířit se s poznámkami místní mládeže na adresu mého snažení, blížícího se infarktu (jimi "potvzen" v meziklusové fázi)... Zaklínám se hesly "teflon" a "kofola"... tedy všechno po mně steče, nic na mně nezůstane:)... a když běh miluješ, není co řešit:). Ono třeba takových svižnějších 10-12 km v ledovém únorovém dešti je stejně "hnusných a bojovných" jako krizová pasáž na nějakém ultra:)... jak si to uvědomím, tak mě to hned začíná víc bavit. Sice všechny běhy zrušené, já díky svému počátečnímu tréninkovému úsilí míjím i divoké/partyzánské verze... Ale přesto, jak jsou cesty uklouzané, tak si i v krátkém tréninku s nesmeky na nohou připomínám Brtnické ledopády a následující prudké tání... to není nic jiného než Jarním Šluknovskem!:).

Celkový počet kilometrů se mi zvyšuje jen pozvolna, asi se nejdříve musím zbavit své stařecké hole:) a pomalých přískoků... Ale jak jsem řekl na začátku, je skvělé, že mě neopustily zajímavá setkání a veselé příhody. Některé se opakují a jsou si tak podobné, až mám pocit chyby v matrixu. Ale jako moudrý muž, si vzpomínám na "původní zážitek" a tentokrát si ho snažím ještě víc užít. No třeba zrovna včera. Mám volný běh 16 km (pro jistotu běžím 19) a v údolí je při tání hodně bahna, blátíčka a rozbředlého špinavého sněhu. Psi evidentně z mých kamaší cítí moji fenku Deri (která mi pravidelně láskyplně "ojíždí" a olizuje nohy). Proto na mě často naskakují, chtějí si "hrát" a já jsem "vpředu" hned ušpiněný od jejich tlapek. Už se mi to několikrát stalo, že panička přiběhla s omluvou a začala mě očišťovat:).  Dříve jsem se tomu (hloupě) bránil, tentokrát jsem zastavil "čistící proces" až ve chvíli, kdy mi bylo jasné, že celkový efekt by byl už snadno viditelný/ detekovatelný:). Inu je třeba se radovat ze života kolem.

Všemu zdar!  Našemu úsilí, tréninku a ultra.. zvlášť!

12:)

---

1 Jak mě upozornil MM, bylo to slacklining, kdy se chodí nikoliv po laně, ale po přivazovacím popruhu, zásadní rozdíl je v napnutí, klasické provazochodci to mají napnuté na maximum a mají minimální průhyb, tyhle slackline jsou dost volně a mají masivní prověšení.^↩
2 Vyhodili jsme z okna 500 miliard, zničili spoustu lidských osudů, životů... poznamenali výrazně mladou generaci... jsme tam, kde jsme byli před rokem, řekl bych hůř, protože všichni jsou unavení, "ostatní" nemocní jsou více nemocní a naše vláda uvažuje o zpřísnění opatření. Slovy A.Einsteina jen debil opakuje pořád stejné chyby a čeká jiný výsledek. Navic nikdo neví, co u některých lidí provede rok nošení roušek s jejich celkovou imunitou...:(.^↩
3 Vždyť ekonomie (podle její definice) je věda o účelném využívání omezených zdrojů... ale vidím dnes a denně houfy svých mladých (ambiciózních) kolegů vykřikující fráze o tom, že je potřeba především zachraňovat životy. I kdyby člověk přistoupil stoprocentně na jejich maximalizační kritérium, tak se bude ptát, myslíš ale všechny životy, nejen jako v USA nějakou privilegovanou část? Myslíš i ty, které nezahubí přímo virus, ale zemřou na zanedbanou péči?... Bereme v úvahu to, že v budoucích letech nebude dost peněz na zdravotnictví a na (vy)léčení pacientů? Nová verze pandemického zákona mě děsí. Neskutečné pravomoci ministerstva, do toho výkřiky pochybných individuí vedených p. Flégrem.."..lidé by se měli vzdát svých svobod", atd... Tak tohle si připomenu před svým nějakým delším ultra. ^↩