Je to boj, je to boj.. aneb "I ran 3 km .. and I feel..."

Dělal jsem si z toho občas legraci, ze sdílení na sociálních sítích příspěvků typu "I ran 3km and I feel great!" (Tedy -- běžel jsem 3km a cítím se skvěle!)... až mě to taky dostihlo...

Jak se říká, šoky, kam se podíváš, do poslední chvíle jsem se snažil se dostat na Lake District 100k, ale musel jsem to odpískat.^1↩  Naštěstí při svém marném úsilí o trénink jsem čas od času doprovázen Lubošem na koloběžce, který se ujal vděčné role mého mentálního kouče, trenéra a vztahového specialisty. V detailu mi (správně) vysvětlil moje základní problémy a hned navrhoval řešení.

Například podle něj musím problémy s viděním při běhu řešit aktivně. Prý bych měl běhat skoro poslepu s páskou přes oči v kamenitém svahu v údolí. V mezičase se mi snažil sebrat brýle (-10D), abych začal hned "trénovat" i na cyklostezce. Nabízel mi bruslařské chrániče na dlaně, lokty a kolena, protože bychom mohli dobře procvičit i pády. Cvičně by mi prý mohl podrážet nohy a já bych se určitě zlepšil ve stabilitě a nacvičil tvrdší kontakt se zemí. S jídlem měl také jasno -- měl bych vybíhat přejedený, abych udržel v sobě jídlo za všech okolností a pořád tolik nezvracel. No, nezabili byste ho?

V lednu jsem o pár dní minul registraci na Kladno, na 24h, která se letos poběží 24 (!). I když jsem téměř obratem požádal o zařazení na čekací listinu, byl jsem ještě v půlce června sedmý (šest lidí přede mnou). Už jsem skoro přestával věřit, že mám šanci se tam dostat a přemýšlel jsem, jakou divočinu vymyslím místo toho... Přesto, jsem se snažil víc běhat po asfaltu, abych se v Kladnu nemohl vymlouvat a naběhat občas i něco maličko delšího. 

Například před týdnem se dcera rozhodla běžet 1/2 maraton v Milovech. Krásně jsem to naplánoval:). Navštívíme maminku v nedalekém rodném městě, odvezu B. na start a já si proběhnu kousek tratě, poběžím proti ní, pozdravím a zamířím do Hlinska, kam ona po závodě dojede ve stejnou dobu, kdy já tam doběhnu. Chápete tu nádhernou logistiku? Uvidím ji na trati, uběhnu si svých 38-40 a ve stejnou dobu se sejdeme v Hlinsku na náměstí. Tak nějak jsem počítal, že B. v terénu a teple uběhne 1/2M za 2:30, 2:40. Jenže ona mi do toho hodila vidle a ve 2:10 mi píše, že už je v cíli (!). Takže závěr jsem měl celkem hektický. Pohodový trénink se mi změnil v intenzivní honbu za "limitem", jako bych si toho už nežil dost v minulosti...:).

Říkám si, snažím se, snažím se... ale Kladno v nedohlednu. Teď v týdnu jsem kvůli povinnostem odkládal běh až do pozdního odpoledne. Nakonec beru boty a vybíhám ven, už úplně zoufalý... Po 1.5 km telefon ... a já se vracím domů. Skutečně, běžel jsem 3km. V tu chvíli jsem se cítil mizerně. Doběhnu, naštvaně začínám řešit emaily a ejhle! Jsem na Kladně!! Platím registraci rychlosti bankovního hackera. A dokončuji tu větu "správně"...

"Běžel jsem 3km ... a cítím se skvěle!!"

Vím, jako správný matfyzák ujíždím na číslech. Ten, kdo všechno řídí... to ví:)! Neříkejte mi, že je to náhoda. Tak si to zopakujme: můj první start na Kladně ... číslo 55, druhý start... 66, třetí start ... 77. Jsem počtvrté přihlášen do Kladna (z toho dvakrát jsem byl na čekací listině, nikdy jsem nežádal organizátory o speciální číslo). Jaké mám letos číslo? Modří již vědí a získávají bludišťáka. Pochopitelně 88 má řadu významů, podobně jako písmena s tím spojená. Dvojité H tvořilo odjakživa můj podpis v elektronické komunikaci.  Až v podstatě náhodou jsem zjistil souvislosti -- vždyť osm teček bylo dlouho dobu ukončovacím znakem německých radistů.:). U mě to číslo na Kladně bude znamenat dvě nekonečna.

Držte mi palce!

12:)

---

1 Minimálně týden karantény na každé straně hranice plus cejch nezodpovědného bacilonosiče,  který v mládí trhal mouchám křidélka a teď se snaží zlikvidovat babičky a dědečky. Můj rok odložený závod, na který vlastně stejně nemůžu, sice zamrzí, ale je to tak, jak to je. Jsou řádově horší věci. V kombinaci s progresivními kolegy, kteří by nejraději nasadili roušky i sochám a drželi lockdown na furt... je to to pravé ultra:(.   ^↩