Planování je věc zrádná

Běhání na rodinné dovolené, kde jsou programem prokládány různé náročné turistické atrakce, to už chce plánování srovnatelné se socialistickou pětiletkou! Včera jsem měl jít běhat pop návratu z túry kolem levady, cituji průvodce:"dříve patřila mezi náročné, díky řadě náročných a exponovaných míst, které jsou od roku 2001 zajištěny zábradlím a lány, případně sítěmi". No od roku 2001 je již nezodpovědní turisté patrně při svých pádech do rokle ztrhly, takže zábradlí naprosto žádné, jen u velkého vodopádu, propagačně natažené umelohnotna zábrana:). Ted se tomu sice smeju... Já, kterej mám závrať ve dvou metrech!!! Některé úseky jsem potupné absolvoval po čtyřech, ale hlavní je, že přežil:).

Tady přikládám fotku naprosto pohodových úseku, ten sraz je relativně mírný, ale ty ostatní, kde jsem neměl sílu fotit, prudký sráz začínal na 30cm hrané vedle levády..

Na Madeiře se podle mě dělí turisté na dvě skupiny, ti nezodpovědní (dle průvodce) padají že skal, strži a pod. ti zodpovědní většinou nechodí po horách, sedí v barech, občas se projdou po molu u moře a užívají dovolenou v právem anglickém stylu.

Tedy večer jsem se vrátil a z běhání sešlo, nohy se mi klepaly ještě večer, jsem slabší kus, jak by řekla moje manželka. Rozhodl jsem se pro ranní běhání.. Jenže, jenže.. Ráno lilo (poprvé, co tu jsme), ale jako z konve. Takže jsem odložil běh na večer a my se rozhodli pro -- dle průvodce -- "příjemnou procházku podél zavlažovacího kanálu Carnical" nenáročnou. Ovšem v dešti, bouřce a lijáku, který se chvílemi měnil v pravý tropický déšť, kdy nahoře někdo pravidelně obrací konve z vodou byla i tahle příjemná procházka testem turistické zdatnosti. Ve finále boje s živly jsem děti naučil budovatelské písně (největší úspěch slavila píseň demokratické mládeže) a za zpěvu Katuši jsme nakonec dorazili do cíle, všechno mokrý, knížka v nepromokavém batohu byla nasáklá vodou a ještě teď leje:) a blesky lítají po obloze. Končím se slibem, že zítra ráno jdu běhat i v dešti [snad to nebude nutné:)]