Vánoční svátky jako maratón. (24=42)

=

Jak tak prožívám adventní dny tak si vlastně uvědomuju, že Advent sám o sobě ani historicky není zase nic tak moc povznášejícího. Vrcholí vláda tmy a i naší předkové se museli šíleně vypnout (používali k tomu různé půsty a obřady), aby ten boj nakonec nějak přečkali a začali oslavovat ty svátky slunovratu, že kterého se doufám budeme za pár dní radovat (to číslo 21.12 je samo o sobě super!).

To bylo ještě před časem, kdy byly čtyři roční období, teď, jak zjišťuji z nákupních center máme období pět - jaro, léto, podzim, vánoce a zimu:). V tom všem shonu a spěchání za vánoční "pohodou" patrně připomínáme své předky, kteří dělali různé jiné kejkle, aby přečkali tu vládu tmy. Ale pozor, jak známo tma v nás odhaluje ty temnější stránky našeho "já", například u sebe vidím lenost, nedůslednost, zbytečnou podrážděnost a bůhví co ještě:). Zkrátka občas je síla tmy cítit nejenom tím, že se musí venku při odpoledním proběhnutí svítit čelovkou, je to v lidech, je to v nás. Dobré je, že moje excesy mě (občas i lidičky kolem) dostávají zpět na tu "světlou" stranu.

Například ve středu v tom šíleném sněžení a zimě jsem byl absolutně ve "formě". Špica! Sněhu napadlo víc, než by si kdo přál, šel jsem běhat sice hned po brzkém návratu z práce, ale co naplat, už byla tma, jako v tunelu metra. Já s kšiltovkou a čelovkou vypadám hned jako krtek:), no jako kdybych vylezl z metra. Na nohou nesmeky a můj úsměv a sebejistý:) běh dává tušit moji bezmeznou víru v maličké titanové hroty nesmeků, že mě uchrání před každým pádem. Běžím k semaforu, kde stojí starší paní (řekl bych babička, ale jsem v Praze, tak dodávám starší distingovaná dáma). Jak se tam tak v té sněžné záplavě šmudlá, tak se ji briskně vyhýbám a hned s sebou prásknu na zem vedle ní. Hbitě vyskočím (přeci nebudu dělat ostudu běžcům a válet se po zemi jako nějaká stará mrcha, že?), při tom výskoku si nesmekem s hrotem šmrcnu o nohu, zařvu, jak uhýbám nohou, tak ležím hned zase na zemi. Paní na mě pobaveně kouká a takovým suchým tónem odtuší "Nikdy bych neřekla, že sportování a běh zvlášť může být taková legrace" :). No hezky mě vyškolila, než přeběhnu jen dodávám, že kdyby mě viděla v údolí, to by se smíchy neudržela (chtěl jsem říci, že by si určitě cvrkla do kalhot, ale její distingované chování mě uchránilo).

Aby toho nebylo málo, když běžím zpátky, tak mě v chumelenici vytlačilo do hluboké závěje relativně rychle a agresivně jedoucí auto, tedy řidič, který jel, no jako prase. Podle zvyku svého oblíbeného hrdiny, vyskočím zpět do kolejí, zahrozím rukou a vykřiknu silným hlasem "Piráte!". Auto okamžitě zastaví, otevře se okénko a z něj chlap "Co se děje?" A ona to městská policie:). Povídám, nic, nic, já myslel, že je to Lojza:). Evidentně (naštěstí) nepochopili, ovšem já se posunul opět skokem do veselých slunečných dní.

Mimochodem, všimli vste si, že vánoce jsou 24? Že je to vlastně maratón (42) naruby? Ted mi docvaklo a hned se mi lépe chápe ten předvánoční spěch.

Ať se daří! Co vaš boj s temnou stranou:), co mimo dráhové adventní sprinty? 12:)