Když se to smeká a když to drhne

Tak zrovna v takových chvílích -- dřív bychom asi řekli, když se kalila ocel, ačkoliv teď se tak akorát kalí voda:) -- tak zrovna v těchto chvílích se snažím si uvědomit svoji sílu. Uvědomit si, co všechno jsem už překonal a co všechno mi to překonávání "protivenství" přineslo. Asi právě ten fakt,že jsem zvyklý pobíhat na delší vzdálenosti a hned tak něco nevzdat mi dává neuvěřitelnou sílu, aspoň já to tak cítím.

Při sněhové kalamitě se stále ještě probíjím i kalamitou pracovní a daří se to tak napůl a střídavě. Ale potěšitelné je, že se přitom znova projevují výrazněji lidé kolem a já si znova uvědomuju (naštěstí), co v životě chci a co nechci a čem mi doopravdy záleží. Proto jsem celkem jednoznačně odmítl lukrativní pracovní nabídku a odmítnu a omezím i další pracovní věci, které nechci a nesnáším, i kdyby za ně platili zlatem:). Stejně tak s lidmi. Jako bych zase ostřeji viděl, co a s kým ano a co rozhodně ne. Možná právě proto mám rád dlouhé běhy, tu překonanou únavu, vítězství nad sebou samým, protože zpětně mi zase to dává možnost vidět věci ostřeji a vážit si sám sebe...

Úterý jsem kvůli práci a dvou pitomcům nestihl večerní běh, ve středu jsem byl v Německu, odkud jsem se vrátil až ve čtvrtek odpoledne. Naštěstí aspoň fitko to jistilo. Venku všechno děsně klouzalo a já byl k tomu ještě šíleně otrávený (viz výše) a tak jsem jen přeskočil do fitka a začal pobíhat na pásu. V uších mi zněly skvělé pecky:) a až neuvěřitelné kombinace, od "SOS" až po "Dobré ráno blues":) a já cítil, já se uvolňuju, jak ze mě všechno postupně opadává [jjo taky jsem při tom opadávání málem ztratil svůj phitonový kroužek kolem krku:)]. Prostě pohoda... Začal jsem si říkat, jak se nádherně a v pohodě běhá na páse, kde se to nesmeká... Ani jsem pořádně nedomyslel, co si v duchu říkám, když v tom se pas zadrhl a já málem vyskočil po hlavě z běhátka! To se mi ještě nikdy nestalo. Přesně jako když prudce zabrzdíte na kole a letíte po hlavě, no.. no na ústa:). Tak ve finále nevím. Když se to klouže, je to o hubu a když to drhne? Tak taky a snad i hůř!!! Ale moc jsem si to užil.

Jen jsem doběhal svých 12km, mimochodem fakt se mi (až na ten brzdící efekt, kdy jsem hned následně vyměnil běhátko) běželo skvěle, nějakých 4:40km, naaadhera. Pak přišel můj 15lety syn a pokračoval jsem s ním ve "cvičení":). Nevím jak vy, ale já bych chtěl zde vydat malé varování. Pozor na cvičení se svými dětmi (!), zejména synkové, nabití energií a hormony dopívání vám pochopitelně chtějí dokázat, že například v 15 letech uzvednou x kg a Vy (tedy já) zase cítíte, že byste je buď měli podpořit, nebo že mu taky ukážete, že ještě něco uzvednete.. Tak či tak výsledek je stejný:), člověk ještě druhý den opatrně navléká košili či kalhoty.. Asi tak jakoby jste byli členové nějakého masochistického kroužku a zrovna jste měli nějaké náročnější "soustředění":).

Ale i když jsem dneska (v pátek) přišel zase z práce až po 10 hodině večer a už jsem nic nestihl, tak to neřeším. Celkem pohoda. Podstatné věci jsem si ujasnil a vím, že zítra po celodenní fakt úmorné práci v 6:30 vlezu do fitka a po nějakém běhání mě zase přijde "vyškolit" synek :) a že si "to" zase uziju, tu rychlovku na posilovacích strojích a pak následně opatrně "přemístění" domů a různé opatrné "narovnávání" zad, rukou a břicha:). A co víc, jen co se v neděli maličko prospím, vezmu nesmeky a vyrazím do údolí... To bude ta pravá odměna za náročný týden!

A jak vy? Jak kalamita u vás a ve vás? Jak už to tak znám, tak ty "boje" budou asi všude:).

12:)