Sedlák a běh, aneb krize je stav mysli (!)

Věřím, že tenhle týden jsem se snad dal "endorfinově" do pořádku, vždycky, když se zadaří, tak jsou nálada a pocity tak nahoře, že návrat do normálu a vnímání standardních věcí může na mě působit špatně, až negativně... Jako prudké vystřízlivění po skvělém večírku:). V tu chvíli si znova uvědomuju, že krize je z velké části stav mysli... Vždyť je mi opravdu dobře/skvěle, nic mi nechybí, všechno se daří (zaplaťpánbu a hned to zaťukávám)... prostě už bych to měl i já lama vědět, že po tak skvělém zážitku na Brdské, se mi mohou zdát ty všední dny moc všední, ... to kyselo moc kyselý a ten bramborák moc bramborovej:).

[Je zajímavý, že já musím řešit vztah běhání a okolí jako reakci na rady, doporučení apod., kterých se mi zvenku dostává na můj vkus až moc štědře:). A protože jsem lama -- díky Leono za skvělou figurku - tak se musím sám sebe znovu ubezpečovat, že svůj postup nechci a nebudu nijak měnit.:)]

A protože jinak to neumím, tak jsem se zase rychle vrátil ke své jistotě, k běhání do práce a z práce, jako k jediné kotvě, pevnému středu mého všehomíra. Některé spřátelené blogy mají pevný tréninkový řád, včetně způsobu tréninku a tak jsem si aspoň trochu modifikoval to svoje pobíhání... Začal jsem v pondělí zařazovat cestou do práce odbočku na jeden celkem pěknej kopec.. ulice v Prokopském údolí se jmenuje Na Placích:).. z ulice V Dalejích míří cca 900m do kopce a dělá převýšení asi 150m. Vyběhnu nahoru, seběhnu dolů a zase se napojím na trasu do práce, která se tím dostává na cca 17km a získává zajímavější výškový profil:)... třeba to postupně dám po cestě do práce i vícekrát:).Ale jak mě správně upozornil BS, neměl bych to s těmi km přehánět. [NEBUDU! Ale zese ten čas, kdy běhám patří jen a jen mě, maximálně Deri:)]

No nic, až mě dostalo, jak jsem ten kopec nahoru vyběhl light and easy:).. Pak jsem sice v práci čekal, že dvojsměrka zpět bude náročná -- po prosezené pracovní době, bohužel díky zmatkům jsem moc nepil, v krámě, kde jsem si chtěl koupit vodu měli zavřeno..:), ale i bez toho nakonec cesta zpět byla light and easy:), i ve slušným čase.. Jako obyčejný pěšák, jsem myslel na ty, co nám ukazují, jak se má bojovat s myslí:)...

Prostě mě ty dlouhé běhy lákají... Konkrétně (po právu oslavovaný) Stín mě už dávno získal pro ultra. Fakt nevím, jaký to bude při mém křtu na Silvě, ale to nevadí. To brzo zjistím:)... Pocitově jsem asi divnej, ještě jsem nedospěl na "ultra":)... Protože i když vím, že na trati budou a přijdou krize, přesto se jim snažím dopředu bránit a předcházet jim extra naběhanými km. Což je určitě pitomost, jako kdyby si člověk proti zemětřesení otevíral deštník:). Když ale nad tím víc přemýšlím, tak mě při "krizičkách" :) zatím moc pomáhalo myslet na to, jak jsem byl předtím poctivej, jak jsem nezkrátil, neodbočil, nezpomalil.. Na ty relativní hromady km, mráz, déšť, slunce, mlhavý rána, únavu z práce a přesto běh s určitou lehkostí...na ty skvělý pocity i občasný boj:).

To moje "hrdinství":) o které se dlouhodobě pokouším je takové selsky prosté, takové každodenní, určitě ušmudlané, upracované, ale já to jinak neumím. To je asi rozdíl, jak bojuje sedlák a rytíř. :) Sedlák, ten se každý den stará o svá zvířata a pole.. zato rytíř ten se umí povznést nad ten denní shon, nadchnout lidí kolem, zavelet do boje a dát do něj všechno. Musím na to myslet... Proto si před Silvou určitě znova začtu v bojích nejmenovaného kamaráda:), budu se zaklínat jeho pocity spolu s mým úsilím.:)

Jjo, jak jsem poprvé běžel do toho kopečka, tak mě hned na začátku předjel cyklista, ale držel jsem se celou cestu s ním, i když se snažil:). Nechtěl jsem ho předbíhat, jen jsem si držel malou krátkou distanci a on se několikrát úzkostlivě ohlédl. Usmíval jsem se. Ve slunci běžel vedle mě (můj) stín a těžce jsme si to užívali.. Ten cyklista nakonec jistě taky, vždyť byl na vrcholku o pár metrů dřív...:)

Tak já už končím -- spěchám obdělat pole, obstarat zvířata..:), teda prostě po selsku (na)běhat a užívat si to... 12:)

PS. Ta ranni duha ze středečního rána stála za to..vůbec středa byla taková správně střelená. Svět je malý a o náhody tu není nouze.. při zpáteční cestě domů se kochám na nábřeží a předjíždí mě Nikie... Chvili jedeme-běžíme spolu a ona hned komentuje, jak jí to pěkně sviští na Zbraslav, tedy zrovna když s ní něběží taková lemra:). Žádná úcta ke stáří, to mě potěšilo..:)