Potřetí a nejlépe- aneb šedivou labuť jsem minul...

... a vzal si z toho hejna tu úplně nejčernější:). Cítil jsem, že jsem absolutně v pohodě, nebylo nač se vymlouvat, trenér i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi dali jasné pokyny... Bež rychle, ať jsi brzo doma! :)

Nějak jsem v skrytu duše doufal, že navzdory chybějícím běhům nad 30km, přeci jen pracovní dvojsměrky odhalí moji skrytou sílu:) a že se proti loňsku zlepším [4:58], říkal jsem si, že bych se mohl zlepšit i proti úplně prvnímu roku, kdy jsem to běžel nejrychleji [4:41], dokonce jsem si myslel na tmavé šedivou labuť, sedící na 4:32:). Ale oprávněně jsem se bál, že je moc černá...

Ale postupně, musím si to zaznamenat, dokud moje pocity jsou čerstvé a nepřekryté ničím jiným. Už předchozí den byl takový tradičně zmatečný, já se snažil ještě sázet, kopat, přesazovat a sít na zahrádce, přivezl si kůru a obrubníky, za chvíli je půjdu zakopat:), nějak jsem si vůbec nepřipouštěl, že další den je závod.. Jen jsem proti plánu jedl večer jako nezavřený:) a plánoval jít brzo spát, abych si odpočinul. Jenže jeden kamarád šel (podle všeho) pařit a dal si do kapsy svůj telefon, kde patrně bylo poslední volané číslo moje.. Dokážete si představit, že mi co chvíli (nechtěně) volal, já mu (marně) volal zpět, posílal SMS.. naštěstí lehce před půlnoci buď odpadl, nebo si nakonec přečetl můj vzkaz a já v klidu usnul čekajíc na zvonění budíku.:)

Ráno jsem vypadl na poslední chvíli, jako Popelka z plesu a od té chvíle jsem měl pocit, že se číselně daří, neboť krásná čísla se snášela kolem jako hustá sněhová vánice... Odjezd: 6:32 (6:3=2), pro znalce 6C, průjezd kolem starého bytu 6:42 (dvojková postupka), výjezd z Radlické 6:54. Za pár minut se ujímá vlády 7, venku 7C, v 7:07 mě předjíždí auto s dalšími běžci a bliká a troubí (jsem v běžeckém), 7:17 jsem na parkovišti, 7:27 zaregistrován.

Tady je potřeba doplnit vsuvku, aby bylo vidět, míru mého těšení, která byla opět na stupnici 12(!). U registrace jsem dostal tričko, vyzvedl si loňský diplom, dál si jej do tašky, kterou jsem tam následně nechal:)! V 7:37 svlékám dlouhé kalhoty a opouštím parkoviště, jdu se maličko, ale opravdu maličko stínově:) proběhnout, abych zapadl do atmosféry Euro Cupu, kde každý závodí... Ejhle v 7:47 potkávám "bratrance" Martina, chvíli se bavíme, snažím se ho přesvědčit, abychom letos běželi jako blázni, ovšem Martin je po nemoci, ještě včera měl horečku a tak, protože letos ani nemáme čísla za sebou, tak to beru jako znamení, že bych měl běžet sám a někoho si na trati najít:). V 7:57 pietně ještě spolu močíme u tradičního keře a pak už jdeme na start, kde se ujímá vlády číslo 8, ovšem bylo mi jasné, že 7 bude mít silné slovo v celkovém času:).

V 8:00:00 startujeme a řádově v 8:00:08 mi můj skvělý GPS na mobilu hlásí, že mám za sebou 22km v neuvěřitelném čase, který fyzikálně aspiruje na raketové rychlosti. A tak jsem pochopil, že jediným průvodcem na trati budou moje pocity a případní spoluběžci, které potkám.

Protože už trasu znám, tak jsem vyrazil jak nedočkavé kůzlátko, teda spíš jako natěšenej kozel.. běžím .. no směrem k Řiťce:).. osmělím se a jednoho spoluběžce se zeptám, jak to běží, jestli můžu chvíli běžet s ním.. Povídá no teď je to rozběhnutý tak na celkový 4:08, v kopcích udržíme a pak třeba.. :) Tak jsem si řekl, třeba s ním chvíli poběžím, Dan Orálek zatím ještě na dohled [dlouhá rovina a dobrá viditelnost] :), nohy v pořádku, tož uvidíme.. U prvního velkého kopce (já koroptvička) jsem musel zastavit u stromku a tak jsem prvního rychlíka ztratil... pak jsem potkal jiného a říkám si, je to náhoda? Borec, dobrý běžec se kterým jsem sdílel pokoj loni na Silvě a který ji dal v pohodě pod 8 hodin. Tak jsem se hned zase zeptal, jestli můžu běžet vedle a povídat si s ním... Tedy mluvil jsem hlavně já, protože on je evidentně profík, radil, abych šetřil dech (zkušeně), ovšem vydržel jsem s ním i výběh na Stožec (25km) přitom 2x stromeček:) a na občerstvovačkách piju a jím, zatímco ti správní tvrďáci si vezmou nějaký gel, vodičku, kopnou do sebe vodu, případně nalejou do čutory a běží.. takže mi na stanici u 25 km utekl asi na 150-200m a už mě netěšilo se zase skřípnout, abych ho doběhl.. Nebo už jsem na to neměl?:)

A tak jsem běžel různě a konverzoval s Němci, nakonec s jedním jsme běželi spolu posledních asi 15km a měli i naprosto identický doběh. Nemám opravdu slova pro pocity.. skvělý, jedinečný..

Kousek před cílem byl rybník, mám vlčí mlhu? Vidím uprostřed hejno tmavých labutí... V ruce jsem držel ještě zbytek chleba od poslední zastávky a tak jsem jim ho hodil. Připlavala ta úplně nejčernější že všech, tmavá jako noc a přinesla mi čas, který je z říše snů, opět postupka v obou částech, 7 i 8 zastoupeny, tak jak to má být. ... 4:17:28...

Přikládám doběhovou fotku a vítáni s trenérem:)... Nejdřív mě pochválila a celého oblízala a pak hned, jestli nepůjdeme běhat:). Nakonec jsme se dohodli -- "léčivý běh" bude zítra, dnes zahradničení a procházka..

Tak ať se nám všem ty hodně černé labutě zjevují často. Ať nám to radostně běhá.. 12:)