Březen měsíc internetu.. a rychlých jarních běhů:)

Mohu si s úlevou říci .. je po všem:).. tedy K10, jarní "rychlostní" vrchol je zdárně za mnou a já ... slovy mého synka.. "už bych měl konečně také začít nějak pořádněji běhat!"..:)..Vlastně má svým způsobem pravdu, moc se těším, že zase vyběhnu někam dál a pryč a i že zase (uff uff) vezmu dvě lahve vody a budu běhat nastavované kopce v údolí... Je to určitě potřeba, abych kamarády kolem Liberce moc nezdržoval:)...

Všichni říkají, že osamělost a běh vlastně nějak k sobě patří. Ano, sice (rád) běhám sám, ale osamělý rozhodně nejsem:)... Co víc -- nejlepší kamarády jsem našel v běžecké komunitě a díky internetu.. Upřímně nebýt internetu a běhu, nikdy bychom se nepotkali. Co mě ale dostává, že skoro všichni jsou jak Rychlé šípy.. každý je "klaďas" skoro jak Mirek Dušín, aspoň že já díky svým zmatkům připomínám víc Rychlonožku, takže jako celek aspoň trochu držíme balanc:)...

Proto, když se mi dnes ráno nechtělo.. [a že se mi tedy sakra nechtělo:)]... Pomyslel jsem na sraz a .. (pochopitelně) na pivo a na kamarády, překonal svoji vrozenou "plachost":).. a vyrazil. S Danem vyzvedáváme jedny z posledních čipů, houfy lidí se pilně rozcvičují, rozklusavaji a já po pravdě zase nevím, jestli se mi bude chtít závodit. Nějak jsem si zvyknul, že se rozcvičím a rozběhám až "po startu" .. protože většinou je na to dost hodin i kilometrů:). Zmateně se oblíkám, kvůli frontám nechávám batůžek s věcmi jen tak v šatně:), nevím co s mobilem a s doklady.. žádného neběžícího známého nenacházím a tak si zavazují (už tradičně) bundu kolem pasu, v kapsách mám doklady a věci, v ruce mobil...:)

Než se stačím pořádně zorientovat je odstartováno... Přál jsem si.. bylo by skvěle doběhnout pod 40 minut, nebo aspoň ne moc daleko od téhle mety, ale hlavně, ať už jsem v cíli!:)...Říkám si, krátká trať, to se budu trápit a nic moc se v těch polích kolem Kbel neděje... Všechno je ale relativní!.. První kilometry jsem totiž opravdu vážně uvažoval, že to vzdám... dokonce mi v hlavě naskakovaly výmluvy, že mě zlobí kotník, záda, koleno... Jenže mě nic nebolelo:)... Jen se mi nechtělo rychle běžet... Taková srabárna! Když už to vypadalo, že to vážně zabalím, tak probíháme 5km a světě zboř se, na hodinkách mám pod 20min. Sice vím, že se mi v druhé půlce bude chtít sprintovat ještě míň než v té první:), ale snažím se.. Na sedmém kilometru mám neuvěřitelný mezičas, v té chvíli to vypadá, že doběhnu kolem 38minut... Co se to děje?? [později zjišťují, že značka km byla blíž asi o 300m:)]? Pro jistotu zpomalím, abych si neublížil:).. a tak na dalším -- osmém km -- je to obráceně, tady vidím, že jsem se zase šetřil příliš:) a že se mi meta 40 minut téměř beznadějně vzdaluje. Proti své vůli přidám a snažím se běžet, co to jde... Magor jsem a magor zůstanu. Dobíhám v čase pod 40minut, nakonec stačilo být o 12s rychlejší a měl bych osobák. Není to nádhera? Ta symbolika, ta mě vždy dostane:).

Nejlepší na tom všem je, že jsem i na těch deseti kilometrech ve finále prožil mentální krize, zmrtvýchvstání, naději i zklamání a následnou radost. A protože jsem neznal svůj loňský čas, tak jsem jednu dokonce chvíli věřil, že jsem si o pár vteřin zlepšil osobák... abych se nakonec ubezpečil, že je to úplně jedno!:)...

Mám z toho neskutečnou radost. Splnil jsem si všechna přání.. Navzdory tomu, že to bylo krátké a rychlé, tak jsem si stačil prožít svoje malé "ultra":) a věřím, že na konci jsem byl nejen trochu silnější... ale hlavně ještě víc natěšený na pivo s kamarády.

A proto běhu zdar! Ultra zvlášť, ať už je jakkoliv dlouhé!:)
Ať žijí kamarádi! 12:)