Padesát odstínů touhy, aneb naše silver lining playbooks

Máme různé touhy a cíle... od nejrůznějších nápadů typu nahý proplavat v mrazivé noci trojský kanál, říci otevřené tchyni, že ji nesnášíte:),... až po úlety, které umí ocenit jen ti nejvěrnější v běžecké komunitě.. Třeba přihlásit se na nějaké šílené ultra, nebo co víc.. mít někde ukrytý tajný sen o skvělém čase, vzdálenosti nebo překonaných hranicích..

Úplně nejlepší je, když po nich touží někdo na míle, kilometry a versty vzdálený od tohoto cíle... A když to vysloví nahlas?.. To může být velký hřích.:).. Do teď si vzpomínám na diskuse na běhej, kde vlastně v rámci "maratónského purismu" bylo a jest ostře bojováno proti hobíkům, toužícím zdolat maratónské (a teď čím dál častěji ultra maratónské) vzdálenosti... kdy se s železnou pravidelností diskutuje, jestli maratón nad 4h (doplňte jakýkoliv horší/lepší čas) je či není ještě maratónským během, kdy hobik může začít myslet na ultra, apod...

Samozřejmě, že je to pitomost "odpochodovat" velký kus maratónu a pak ležet jako lazar, týden nebo i víc pořádně nechodit, ale mít "splněno" ... "dal jsem maratón, jsem borec".:)... Je zajímavé, že často tyhle zoufale pokusy přivedou některé z "borců":) k lásce k dlouhým běhům a ve finále i k časům, které vyžadují ti strážci "čistého běhu"...

Analogií a různých stupňů "touhy" vidím kolem sebe hodně... Většinou my, co jsme "slepičí prdelky" (anglicky bloggers) na sebe většinou za tepla všechno řekněme, máme totiž ujetou touhu si ta naše přání a touhy někde napsat, vyvěsit, vykřičet do světa.. možná proto, abychom až vystřízlivíme z toho prvotního nadšení, nemohli od nich tak snadno utéci.. :)

Zasloužíme si určitě od těch druhých zaťukat na čelo, říci nějak láskyplně "už to nehul! :)" ... nevím, jak ostatní, ale já si uvědomuji tu touhu i ten rozměr pošetilosti a nemožnosti.. Ale nic naplat.. v tu chvíli vzpomínám na četbu Alenky a stejně jako kočka Šklíba chci uvěřit v co nejvíce nemožností.... "Růžová Barborka" se na běhej vyznala ze svého snu transformovaného do její účasti na olympijském maratónu v Riu, těhotná "máma v běhu", Jitka, se zase netají svými sny o šílených ultra, nejlépe krátce po porodu... já ve slabší chvíli blábolím o Western States "one day":)... Prostě scifi, kam se podíváš:)...

Asi by bylo lepší a taktičtější říci... chci být v české maratónské špičce... chci zase začít běhat daleko a co nejdál... chci uběhnout Western States... i tak to jsou velké sny a cíle.. obzvlášť v daných okolnostech..:)... Pochopitelně reakce okolí nemusí být vždy souhlasná, přátelská a povzbudivá. S tím je potřeba počítat. Tedy nejen s tím, že ti co si to přečtou to budou patřičně komentovat a dokazovat (asi i právem) že jsme mimo, že to nepůjde... A co víc, ani naší nejbližší třeba nemusí vůbec tušit co nás k tomu vede a budou říkat proboha proč??:)...

A v tu chvíli je potřeba dát ten pravý důkaz naší víry a síly... Vytrvat a přes ty každodenní drobné boje, které možná zase mohou zakrýt ten nás cíl.. přes ně se prodrat dál. Nevím jak Bára, ale Jitka i já ty naše cíle nebereme tak "striktně" a ani časově omezeně:)... ale když řekněte před námi UTMB, UT4M.. WS.. a uvidíte ty pravé pavlovské reflexy:)...

Tak,tak... to je ten pravý "Silver lining playbook"... Všechno co můžeme udělat máme někde nachystané.. i ty zoufalé strategie:).. Současnost je "maličko" zatažená, ale přes ty mraky prosvítá měsíc a dává tušit, naše šance do budoucna. Jitka už teď neběhá a připravuje se na další díl svého rodičovského ultra:), já se také různě melu.. Nestíhám pořádně běhat, tedy aspoň tak, jak bych chtěl..

Ale ať už jsou naše touhy kdekoliv na té pomyslné škále, ať už jsou veřejné, nebo tajné natolik, že i my sami se je bojíme vyslovit nahlas.. Je to jedno!! :). Věřit je třeba!:)... Dneska vstávám úplně zoufale, nestíhám práci.. nestíhám běžet do práce... Deri je nemocná.. A v tu chvíli nazouvám společenské Asics:) a beru s sebou běžecký batůžek a čelovku. Doprčic!!! Jestli mi to vyjde, tak budu navečer po Václaváku zase poskakovat jako raněná srna:)... Ale touha.. touha je zázrak:)...

Všemu zdar! Naším touhám a ultra zvlášť! 12:)

PS. Jitko, vydrž!:) Pokud se nerozpadnu na součástky:), tak až přijde ta chvíle (a já vím že přijde) a budeš chtít vyběhnout někam dál, tak ti rád budu dělat pacera...