Lázně Liberec ... společenský rozměr běhu!

Sice se po právu říká, že blázni jsou velmi šťastní, ale mezidobí, kdy se u nich objevují záblesky zdravého rozumu, je problematické a charakterizované silnými pochybnostmi..:). To jsem si uvědomil, když jsem se zdravotně silně nalomený chystal na oběh Liberce, s tím, že nějak bylo, nějak bude.. Jenže, v mezičase se množství předpovězeného deště a srážek změnilo z nuly a menšího než malé, na větší než velké, s možným příslibem chumelení na Ještědu:).. Ten blázen ve mně vtipkoval, že se vlastně jedu léčit -- směr Lázně Ještěd... Dát si zase jednou Priznitzové obklady v přírodě... ano, vím, vím... Jeseníky jsou Priznitzova oblast, zde léčil studenými koupelemi a obklady nemocné a zhýčkané... Ale ten déšť před námi, to padající "Jizerno":), mě ani ostatní úplně v klidu nezanechávalo... Pochopitelně někteří ze "ZOO" spolku (Tučňák, Pulec, Houba.. se cítí ve vodě velmi dobře) zatímco jiní.. (Straka, Lama, Bubo, Liška..) jsou raději, když moc neleje.. Po absolvování mohu potvrdit, že oběh Liberce, to byl jeden velký Priznitzový obklad.. Opravdové lázně Liberec (!), ovšem někdy je léčebná kůra tak silná, že by mohla pacientům i ublížit:)..

Už jen ta samotná příprava na cestu. Sice vstávám na čas, ale to balení.. například z věšáku na prádlo odnáším i běhací věci svoji nejmilejší manželky, jasné slunéčko.. naštěstí sportovní podprsenku jsem si nebral:) i když mi Pavel Z. na transbordéru řekl, že i ta by se ve finále hodila:)... Prostě zmatek, tradiční.. Deri zoufale štěkala, věděla, že jedu pryč a ji tady nechávám... nechala se vždy hlazením uchlácholit, aby v okamžiku, kdy jsem se zvedl a pokračoval ven spustila nanovo a hlasitěji..;)

Výsledkem je, že na stanici Luka vidím, jak mi odjíždí metro.. nedalo se.. říkám si klíííííd.. za pár minut jede další, jenže je neděle ráno, metro jezdí co 10 minut a tak zjišťují, že moje další metro dorazí na Černý most přesně v 7:00, tedy v čas, kdy mi odjíždí autobus.. píšu zoufalý vzkaz Martinovi (VP), ten obratem slibuje pozdržet řidiče i za cenu případného lehání pod kola či předstírání epileptického záchvatu.. Dobíhám k autobusu v 7:00:01.. za bujarého povzbuzování kamarádů nastupuji.. ještě jednou díky a Liberecké dobrodružství mohlo začít..

Všichni si to krásně popsali:), ovšem mně zůstane v paměti ta absolutně absurdní situace, kdy v dešti, blátě a vodě běží skupinka naprostých šílenců a já jsem s nimi... Pavel (VP) byl jako pravý Jára Cimrman.. často ukazoval mával rukama do deště a mlhy a bylo jedno, co říkal.. slyšel jsem obligátní... "Tak tímto směrem asi 300km leží Vídeň:)...

-------- malá odbočka
... ano také letos je to 130 let, co se Jára Cimrman narodil.. neboť jak praví klasikové " "Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým narodil synek v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Matrikářův nejistý rukopis připouští i rok 1884..."
------ konec odbočky

První část jsme běželi přesně podle itineráře, téměř v harmonogramu pražského metra... až jsem se bál, že budeme jako metro čekat.. Pavel hlásí.."v 11:30 jsme měli být tady.. a je 11:29 (!!!)".. Pavel se otevřeně radoval a já jen doufal, že tu minutu pod tím viaduktem nebudeme muset čekat:).. Slova, už se to protrhává:), prší min.. jsem se mu snažil zakazovat, protože následně vždy začalo silněji pršet.. Tak jako tak, Pavel VS zaslouží za plánování, přípravu, detailní vlastivědný, historicko-kulturně-politický výklad velký obdiv..Včetně zajištění auta s jeho nejmilejší manželkou, paní sudetskou-veverkovou..:)

Jeden z nejveselejších okamžiků oběhu pro mě nastal na Zápřeži pod Ještědem, kde jsme se na parkovišti převlékali.. Nejdřív to mokré že sebe svléknout, už to byl oříšek, ale potom to suché na mokré tělo navléknout, prsty v chumelení, větru a vlhku úplně zkřehlé.. vůbec nepomáhaly:)... nejlepší bylo, když jsem si zasekl hlavu v tričku, část ruky navlečenou do rukávu trika.. trčící směrem vzhůru:).. něco jako socha svobody, ale spíš taková zmrzačená:).. a jak mi následně paní sudetská veverkova pomáhala stáhnout triko a ruku dolů.. no komedie neskutečná!:)

Tak jako tak.. to úsilí i nadšení okolo-běžících ... to mě vždy dostane! Ten jejich boj se zimou, deštěm, vzdálenosti, kopci... i s optimismem některých šílenců..:).. to si zaslouží obdiv a úctu.. Musíme se pochválit!

Za sebe musím říci, že jsem to nečekal.. Ani tak velkou účast v tak šíleném počasí..ani to, že trasu uběhnu tak lehce.. ani to.. ale... hlavně, ani to, že boty Hoka one one, které to celé se mnou absolvovaly.. budou tak skvělé.. jsou nezvyklé, pravda, ale díky ním jsem měl pocit že jsem doma v papučích u televize a že celou akci zpovzdálí sledují.. abych se do ní v pravou chvíli vložil....:)

Prostě.. Bylo to velkolepé, až absurdní! :)
["...a čo vy si Kefalin predstavujete pod takým slovom absurdný??"...:)]

Všemu zdar! Kamarádům a ultra zvlášť! 12:)