Částečně zatmění.. mozku aneb Trofeo Kima po česku:)

Pavel (Veverka Sudetský, VS) byl díky externím faktorům poněkud odstrčený z naší skupinky, v podstatě něco jako zapadlý vlastenec v sudetském pohraničí.. A tak jsme se již při nočním běhu do Poděbrad domluvili, že co nejdřív, jak počasí a náš čas dovolí, pojedeme za Pavlem na návštěvu. Nějak mě iniciativně napadlo, že mu řeknu, aby si připravil nějakou hezkou trasu, která by jej i nás motivovala pro nadcházející sezónu... Jenže.. Jakmile člověk má mezi svými kamarády alespoň jednoho běhajícího horolezce (a sám trpí závratí), tak má o zábavu a skvěle zážitky dopředu postaráno na řadu let, řekl bych:). Navíc když se to zkombinuje s dalšími atributy naší volné běžecké skupinky, tak se dějí neskutečně věci..

Všichni chlapci, co spolu různě tak pobíháme, jsme vášnivými čtenáři blogu Honzy Bartase.. A právě horolezecká skupinka byla nadšená jeho povídáním o Trofeo Kima, které se mi sice také moc líbilo, ale v podstatě jsem si to pročítal v klidu, nezasažen rozměrem náročnosti a nebezpečí technických a běžecko-horolezeckých vsuvek:). Stejně jako člověk, co nedoběhne na tramvaj, poslouchá v naprostém klidu dramatické vyprávění o přeběhu horského masívu a aby ukázal svoji účast, se třeba zeptá, jestli je to delší než 5km?..:).. Tak nějak podobně neznale a nezúčastněně jsem vnímal já Trofeo Kima....

Jenže Pavel nám chtěl všem udělat radost. [Toho se u svých kamarádů ostatně bojím nejvíc!:)] .. A tak hned hlásí.. Vymyslel jsem takový kratší, ale o to náročnější hezčí běh v okolí.. S nádhernými vyhlídkami, každý si přijde na své.. trochu techničtější trať:), a že ji nazval pracovně kima.cz. Tady pozor. Vůbec mi to v první chvíli nesepnulo a říkám, no to je skvělý!! Už se moc těším a určitě přijedu!

Za pár dní a několik mailů mi došlo, k čemu jsem se vlastně propůjčil a s čím jsem souhlasil. Koukám na zaslaný itinerář GPX trasy a říkám si, VS to pojal rozumně, návštěva, cca 35km, čumendo:).. jenže pak nahlédnu do google maps a google earth a udělá se mi trochu slabo... vidím kudy trasa vede a docvakne mi, že tím "kima" nemyslel žádnou (zatím) neodhalenou zkratku nebo veršovánku (zima/kima), ale vazbu na trasu motivovanou Trofeo Kima. Martin (VP) se hned ptá, jestli si má vzít s sebou do báglu lezecké boty, atd.. Jsem z toho celkem nervózní.:)... to je přeci pochopitelné.

I z hlediska přesunu na místo se nám začíná situace komplikovat, už to vypadá, že naše skupinka nebude kompletní, protože většina z nás může jen v neděli a krátce odpoledne Tomáš musí být na letišti a zmizet na služební cestu. Vždycky jsem si myslel, že jsem celkem tvrďák, co se cestování týče:), ale před Tomem všechno bledne:). Posunujeme čas odjezdu z Prahy na velmi brzo ráno v neděli, Tomáš nás různě posbírá autem po Praze a pak se sejdeme s VS už na místě. Odběhneme trasu, T. se s námi umyje v kanystru vody na parkovišti, sedne do auta a jede přímo na letiště! Mezi námi, v závěrečné části našeho běhu jsme ty motory startujícího letadla na ranveji slyšeli asi všichni:)..

Celý ten proces plánování, postupného odkrývání jednotlivých detailů trasy.. to je na dlouhé vyprávění a veselých příhod v něm není málo.. stejně tak na trase. Ale protože se o ní zasloužili nejvíce bratranci, Martin (VP) a Pavel (VS) tak je nechám o všem podstatném vyprávět... Za sebe bych jen chtěl říci, že jsem měl pocit, že jsem částečně s Cimrmanem [detailně naplánována logistika, obsahuje identifikaci dvou skupin vyrážejících automobilem, skupinu A a skupinu B... Samozřejmě, VS se spolu s cimrmany ptá...když je to jedno, proč zrovna já jsem béčko?:)...], částečně s Rychlými Šípy [ano opět počítáme za*rané koně:), lezeme do jeskyň a poznáváme naší vlast. VS jako Mirek Dušín nám vše vysvětluje, ví si se vším rady..].. Prostě tentokrát bylo nás pět, plná sestava RŠ, nebo čtyři mušketýři, kterým jsem já -- s duší ženy -- dělal tu zrádnou a proradnou Milady de Winter :).

Místo svého detailního vyprávění a nadšených výkřiků, nechám tentokrát prostor kamarádům a jen potichu do toho promluví staccato fotografií z mého běhacího telefonu.

Úvodní školení a strašení. Málem jsem dostal infarkt!

Vzhůru na Frýdštejn! 

Tak odkud že to létají ti ševci?

Čarodejnice nikde a tak mizíme.

Jako u mě v údolí.. ale o krásnější..:)

To jsou cestičky, to se to poskakuje!

Slunce a hra stínů.. Kdybz tady byl Běžící Stín!!

Ranní poezie, levá, prava, přední, zadní.. hlavně lamo.. neupadni!

Vzhůru na palubu bratři, aneb první velká žebříková..:)

Místo kachny, kachny... by se dalo říkat.. skály, skály.. skály..:)

Nekochej se a čum pod nohy..:)

Ohromuji svoji jistotou na vyhlídkách a vyvýšeninách. Holt kvalitní tréning

Každá skála kudy běžíme, má svůj příběh. Jen VS je má všechny..

VS, aka Mirek Dušín, nám vše ukazuje. Já jako Rychlonožka:) zmateně stojím stranou.

Vyhlídka, kam se jen podíváš!

Pavlova soukromá cesta (Pivo nedonesli)

Krasný výběh do skal

Žebříky moje láska...

Tyhle žebříky ještě zvládá pavlovo pes Sam

Tadz už jen horolezci a Tomáš vzhůru na vrchol

Běžecká idyla

Jako v Americe:)

Rychlé šípy hledají tajnou cestu do Stínadel

Ano, jsme zase na denním světle!

Seběh k vodě

Pavel VS pojal celý výlet, jako den splněných přání. Když jsem jej viděl, jak na parkovišti začal vyndávat lana, karabiny, lezečky.. tak jsem měl přání jediný.. v pořádku se dostat zase na parkoviště:)... klidně trochu "umazaný"... protože já moc dobře vím.. že adrenalin.. adrenalin JE HNĚDÝ! :)

Všemu zdar! Ultra a hlavně kamarádům.. zvlášť!

12:)