Osamělý a/nebo spolkový běžec? aneb .. může si jít s námi Honzík hrát?:)

Sice si občas dělám legraci z těch výkřiků na sociálních sítích typu "I ran two miles and I feel great!" (Uběhl jsem dvě míle a cítím se skvěle!:)... Ale pak se zamyslím a řeknu si, vlastně v čem je to moje blogovani jiné? V podstatě je to stejné. I když si v podvědomí říkám, že si píšu odjakživa hlavně pro sebe, jako zpětnou vazbu -- zachycení všech, pro mě důležitých okamžiků a nejlépe tak, jak je cítím v čerstvě paměti, nepřekryté autocenzurou nebo zpětnou korekci.. V podstatě není to o tolik rozdílné. Průšvih je, že si tady píšu a sdílím s lidmi kolem, kteří sem ke mně zabloudí.. asi daleko hlubší pocity a zážitky než, jak se cítím po dvou mílích :).

Ale asi nejhorší je, když moji studenti nebo kolegové z práce objeví můj blog a co víc, začnou jej od začátku číst.. a říkají mi, co a jak bylo u 89,..86kg či kolika km.. Případně mi líčí nějaké historky z dob mého ranného běhání. Nebo následně naše společná afiliace vede strýčka google k tomu, že (stejně jako před lety) se mi automaticky spojuje profesionální profil s mým blogem:)...

To mě často vede k myšlenkám o vhodné formě "autocenzury".. tedy, co vlastně si psát a co ne.. Nakonec jsem to stejně, jako před lety, zavrhnul. Slovy mého fanfarónského strýce.. "Když praskla zahrádka, ať praskne i plot"!:).. Poté, co jsem se tady v podstatě léta "obnažoval" a "polonahý" pobíhal, teď nemá smysl řešit barevný tón oblečení, že? :). Ostatně, nebýt mého exhibicionismu na internetu, neměl bych zcela jistě už celou řadu skvělých kamarádů. Jak bych je asi našel?? A tak beru na milost všechny vedlejší účinky média zvaného internet... :)

Nevím, jak vy, ale já se vždycky snažil už dopředu řešit velké dilemma. Sám nebo v davu? Sám nebo nebo ve smečce (i těch blízkých)? Naštěstí je to takové fiktivní dilemma. Běhám totiž většinou sám (pravda.. často s Deri, občas s dcerou, nebo s manželkou.. ale většinou sám). Ten rozměr osamělého běhání mě naplňuje. Nicméně v posledních týdnech jsem zpozorněl:). Už i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mi to jasně řekla... Vždyť já jsem každý druhý víkend s kamarády někde v p*deli:)! Běžím z Poděbrad do Prahy, obíhám Londýn... Vlastně nejsem doma..
Snažím se (i sám sobě) to vysvětlit tím, že jsem vyloženě vítací typ:). slovy Tkalouna: "Vítací typ - to je chlap, kterej se svou ženou rád vítá. Těší se na ní v práci, a když přijde domů, tak volá na prahu: „Tak mě tady zase máš, ženo!“ Ovšem aby bylo vítání, musí bejt napřed loučení." To, že mě moje nejmilejší po mých provokačních slovech neflákla hadrem:), jen ukazuje sílu našeho vztahu, že?:)

Původně jsem sliboval, že o víkendu "budu doma", což se nakonec sice splnilo, i když asi jinak, než by normální člověk čekal. To zase ti kamarádi... Ještě jsem ani pořádně nevyklepal prach z bot z TGC a píše Petr (t-bird), jak je moc smutný, že kvůli nemoci nemohl běžet s námi kolem Londýna, jak jej trápí nedostatek km a jak mu chybí noční tréningy.. A prý -- co takhle v pátek navečer vyrazit do Berouna a na noc běžet do Prahy? Domů přijdeme tak akorát, jako z flámu.. budeme smrdět asi stejně.. rychlá sprcha, potichu zalezeme a ráno budeme sekat dobrotu..:). Nic náročnýho.. mezi 40-45km, pár piv po cestě, pokecáme, žádný honičky:)...
Cítím z jeho e-mailu takové to osamělé smutno, kdy osamělý běžec potřebuje společnost kamarádů.. A tak přehodnocuji plány a vysvětluji svoji nejmilejší, jak je to vlastně výhodné, když po třech nocích, kdy jsem se pořádně nevyspal, se nevyspím ani v pátek:), zato v sobotu po ránu budu doma, s Deri a se všemi.. hotová rodinná idyla:).

Nejlepší na tom všem bylo, že nakonec ve čtvrtek večer t-bird odkrývá své virové karty a přiznává, že i tentokrát bude pauzírovat.. a opět se z plánované skupiny Rychlých Šípů stává.. no přiznejme si to .. zase redukované Bratrstvo kočičí pracky:)... T-bird nás zatím sleduje přes life tracking, díky svému zánětu .. jen jako velmi zanícený divák:).

Co k tomu říci... z mé strany naprosto neskutečný výlet. Sice jsem se snažil, jak už je mým zvykem, pít pivo i za Petra, ale chlapci to pojali daleko bohatýršteji:), takže po druhém pivu piju už jen za sebe...:).. Díky spacímu dluhu v podstatě nevím kde jsem:). Vnímám ještě relativně ostře nástup do vlaku, pivo, výstup v Berouně a následnou nádražní restauraci před během.. Běh se díky pivu v mém pojetí stal něčím jako pobíháním od cedule k ceduli (po psím způsobu.. od patníku k patníku.. s následným "značkováním"). To si pamatuju naprosto přesně:)...

Chlapci spěchali plní nadšení ku Praze, až jsem je musel občas brzdit a přejít třeba na 50-100m na každém km do chůze... Na otázku, jestli jsem OK, odpovídám po pravdě a s úsměvem.. "Běží se mi hezky, je to krásný výlet.. je mi skvěle...akorát se mi teď chce blinkat:)"... A tak jsem je aspoň trénoval, jak při dlouhém nočním běhu, zbytečně nezvracet:). Ovšem, když dobíháme o 1/2 1 na Smíchov už jsem zase probuzený a plně funkční. Z nějakého důvodů jsem se úspěšně přepnul do módu "noční ultra", noc č.2:). I když cítím dostatek sil, přeci jen se nechám zavézt Martinem do Stodůlek. Ta extra hodina spánku se mi bude hodit! Skvělá volba! Ta moje Derivace!!! Už o 1/2 7 šíleně kňučela pod okny ložnice, tak že jsem samozřejmě vstal a šel s ní na dlouhou procházku.. a pak jsme ji vzali společně s moji nejmilejší se proběhnout -- není nad společný rodinný běh, nejlépe po proběhané noci:)..

Z hlediska přípravy na Rondu, asi není nic lepšího... Vděčně si připomínám, že nemám žádné velké nepřátele. Proč taky. Moji nejmilejší kamarádi mě dokážou zahubit i tak:). Na příští týden naplánovali další šílenou akci.. A já nevím, jestli se těším.. nebo děsím!:).. Naštěstí hned potom začíná závodní sezóna! Nemá chybu!! Budu zase běhat sám.. a tam mi žádné nebezpečí nehrozí! Jsem sice v chápání "normálních" lidí úplný magor.. ovšem proti kombinaci mých kamarádů? To žiju a běhám naprosto poklidně!:)

VSEMU ZDAR! Ultra zvlášť! 12:)