Běh s něčím, aneb nácvik městského trailu s t-birdem:)

Tak mi konečně vyndali rovnátka, paní Milerová... Ano, ano stařík má "zachráněné" zuby (ještě mě jistě čeká několik sado-maso seanci u moji parodentoložky:), ale to se zvládne) a na delších ultra už můžu konečně jíst oříšky, mandle a chroupat M&M:)...
Ale protože každá cesta ke štěstí a pohodě nevede úplně přímo a může mít i delší odbočky:), tak i já mám zatím nařízeno přes den i na noc nosit speciální "dlahy". Trochu to celou radost nabourává, ale zároveň vytváří neskutečné okamžiky, protože s pevnou dlahou v puse šíleně šišlám, zapomínám na to a veselé příhody se rodí jako na běžícím pásu:)...

Jako ve středu po ránu. Běžím si -- jako obvykle -- do práce po náplavce.. Pohodička... Přede mnou omladina kouří trávu, oblaka kouře jako u dobře zavedeného amsterdamského doupěte:)... Jak už je mým zvykem, veden kouzlem okamžiku, hned to komentuji.. "Sákryš, to je kvalitní materiál.. to je síla!" Ale dlaha v puse moje slova částečně komolí, vyhýbám se při tom jedné psi hromádce, zakopnu a málem s sebou plácnu na zem. Skupinka se zboří smíchy, částečně zhulená v záchvatech smíchu vykřikuje... "Ty voe, to je kua dobrá tráva" :). "Ten prďola jen běží kolem a už je na hadry!" :)... "Ty sportofci.. nic nevydrzej".. hahaha.."Moc ti to nelítá, sokole!"...:). Neskutecnej zážitek! Směju se tomu ještě druhý den..

Ale když mluvím o běhu s něčím, tak si víc představují běh s batohem, ve kterém nesu něco užitečného, než běh s pevnou rovnátkovou dlahou v hubě:)... Ale ani to netrvalo dlouho. Nejdříve mi volá t-bird, že se mýlil ve svém plánu na ladění formy:)... že ještě tento týden musí kvalitně naběhat 140+ km a jestli bychom spolu nějakých 30+ nedali v pátek po práci, probereme novinky a tak... Inu proč ne:). Nakonec jsme se dohodli, říkám, že potřebují něco dopravit k Martinovi VP do Suchdola a... během pár minut mám v mailu trasu, která slibuje pro mě (od práce) cca 30km, pro t-birda (z domova) o 5km víc.

Trochu se toho bojím, t-bird zocelený běháním úseků na Průmyslové, Vinohradech, Malešicích a na části jižní spojky:) pobíhá a přebíhá viceproudové silnice se stejnou bravurou, jako se top čeští skyrunners řítí z kopců do údolí... Když jsem se mu svěřil se svými obavami, tak mi to vše začíná postupně vysvětlovat a zasvěcovat mě do tajů city-trailů:)..

Musím uznat, že Petr -- stejně jako Běžící Stín -- je rozený pedagog. Jeho ubezpečení, že poběžíme postupně a bezpečně berou po chvíli za své:). Vidím, jak t-bird svým nezaměnitelným kamikadze stylem přebíhá a probíhá mezi jedoucími vozy v páteční dopravní špičce.. Jsem z toho vyděšený asi stejně jako malé děti, když je straší čertem... A on mi nevzrušeným hlasem při tom sděluje svoje tajemství městského běhu... "Semafor má funkci jen navigačního světýlka, nenech se tím deprimovat, jsou to jen takové extra barevné baterky".. "Musíš vnímat situaci jako v savaně.. auta/tramvaje jsou zvířata a ty se mezi nimi pohybuješ... Takové podružné věci, jako značky, nebo semafory nestojí za to sledovat... V savaně si také nevšímáš stromů ... "Zvířata" jsou důležitější:)... Jinak bys žádné objemy ve městě nenaběhal. Čekáním na zelenou na semaforu -- běžec nevznikne!:).

Svoje stručné lekce prokládal velmi praktickými ukázkami.. Pobíhal a přebíhal přes viceproudové silnice, mezi jedoucími vozy a máchal přitom rukama jako vojenský regulovčík na cvičení Družba:). A já? Já za ním vlál vyděšený.. Na Klárově on vyspurtuje mezi auty, následně hodí ostrou zatáčku .. Autům jsem se ještě tak tak vyhnul, ale málem mi skočili na záda mládežníci nacvičující sestavu na prknech s kolečkama..:)

Prostě ještě teď se potím, když na to vzpomenu... Myslím, že se budu nejmíň měsíc v noci odkopávat..:). Bylo to na podobně úrovni jako Stinovo školení -- jak běhat trail v Novém Mexiku, jak se přeskakuje/obskakuje chřestýš, jak ignorovat kojoty a supi, atd:).
Za takový malý vrchol považují noční běh po (neexistující) krajnici rušné silnice tuším k Nebušícím v nepřehledném úseku a v páteční večerní špičce. Nutno dodat, že t-bird navíc neměl čelovku, takže z mé strany to bylo opravdu hard-core.

Naštěstí jsme na vrcholku odbočili na polní cesty a o km dál -- na trase Šutru (a okoloběhu) -- se setkáváme s Martinem VP. Představte si to... V ústrety vám běží "občerstvovací" stanice. To je myslím sen každého běžce.:). Martin zastavuje, zdravíme se, Vyndává z batohu rohlíky s máslem a se sýrem, banán, miňonky a každému dává do ruky jeden Radegast. Popadnu Radka a začnu ho hned otevírat.. Jenže.. zrovna v tu chvíli si uvědomím, že mám vlastně "suchý" měsíc. Ajta krajta! S díky předávám polootevřené pivo Martinovi.. a pochválím se Kantovým citátem ..„Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ :) .. No nicméně, za tohle jsem patřičně trpěl:), musel jsem sušit hubu až na Palackého náměstí, kde rychle v pizzerii u metra piju dvě třetinky Birrelu, zatímco t-bird si dopřává točenou 12:).

Tam už se ale výrazněji posunul čas (i kilometráž), silněji se ozývá naražená/pohmožděná šlapka pravé nohy... Uvědomuji si, že jsem slíbil svoji nejmilejší manželce, jasné slunéčko, že do 9 jsem doma:)... Ale co.. vydávám se na cestu domů.. před Barandovským mostem v kouzelných 21.12 posílám pozdravnou SMS, že tak za hodinu jsem doma:)..

Když zastavuji u silnice na kraji parku.. říkám si, je to přeci jen krása.. ten běh s něčím:).. Okamžik, kdy i to moje pobíhání přestává být samoúčelné, ale plní "přemísťovací" a "zásobovací" funkci.. Navíc pořád vnímám ten okamžik, kdy jsem na Palackého s pobolívající nohou mohl vlézt do metra, a přesto nevlezl, že? ... Nicméně, vědom si toho, že běžečtí bohové občas na mě kouknout, co dělám a jestli si moc nesviním svoji karmu:) -- tak jsem doběhl až domů, ani kousek si to nezkrátil..Nakonec jsem potěšil i svoji trenérku, která mě nabádala, abych nepropadl svoji kilometro-mánii:) a začínal po TGC s delšími běhy postupně. Rozhodně ne moc nad 30. Zastavil jsem asi 200m od domu, na počítadle kouzelných 39.99... Aspoň tady jsem slib splnil, když už jsem se domů dostal o víc jak hodinu později než jsem slíbil...

Inu.. nikdo není dokonalý:).

Všemu zdar! Běhu s něčím, kamarádům.. a ultra..Zvlášť!
12:)