Běh někam nebo útěk od něčeho?....aneb prosím o návrat k červené knihovně! .:)

Je jaro. Všude se vyrojily spousty nových běžců, často se parkem prodíráme s Deri přes hafo běhajících dvojic/trojic, často v gardu pes a  běžec.. Většinou se rozbíháme pomalu -- Deri musí v parku kdeco označkovat a já jako starší pán, taky začínám rozvážně. Vím, že závodit se často začíná až tak na 100km, tak kam spurtovat..:). Není divu, že už se mi několikrát stalo, že mě kolem běžící povzbuzovali, ať přidám/vydržím:), že ta radost z běhu přijde a že se dostanu určitě brzo do formy:). Souhlasím s nimi. Vydržet je potřeba:), i když -- třeba mi to nebudou věřit -- ale já běhám už několik let a stále "pro radost":), i když to třeba někdy drhne...

Už jsem vypozoroval, že na konci zimy a v předjaří se na netu objevují články -- nazval bych je "poučení z krizového období":) -- které kriticky hodnotí běh. Běh = útěk od života, šidítko a krátkodobé nalezení endorfinů... Běh, končící pro řadu nadšenců nefalšovanou kocovinou, zraněními, kolapsem, úplným vyhořením.. Nehodící se škrtněte. Aspoň tolik jsem pochopil z příběhů. Ta vyprávění (zajímavé, že často jsou hlavními protagonistkami ženy) mají velmi podobný scénář. Ženy (pro jednoduchost) v různém věku vypráví o tom, jak začaly běhat, třeba když je opustil partner, nebo když se jim něco zlého přihodilo, nebo "jenom" proto aby zhubly a našly si nějakou zábavu, smysl života,... V jistém smyslu červená knihovna postavená na hlavu. Nejdřív to nešlo, pak ale zvítězily, všechno bylo hezké a zářivé, dokonce začaly jezdit na závody, .. ale najednou se "něco" pokazilo, všechno bylo těžší, radost se úplně vytratila, nestíhaly.. až "to" na ně pomyslně všechno spadlo...

Tyhle smutné příběhy s "poučením" mě vždycky dostanou. Nemyslím to špatně, ale čekat, že těžké životní etapy se vyřeší jednoduše tím, že si obleču boty a vyrazím ven -- to funguje snad jenom v Hollywoodu. Běhání určitě pomůže si všechno lépe srovnat v hlavě, příjemně se unavit, je to svoboda sama o sobě.. Nikoho k tomu nepotřebujeme, ale zároveň můžeme i s někým sportovat, když je po ruce... Sama pozitiva a sociální jistoty, že? :).

Ale stejně jako ty nejlepší běžecké boty nepohladí, neuvaří kafe, nenakrmí dítě, nezalejou zahradu:), tak ani ten nejlepší běh/trénink sám o sobě nevyřeší naše problémy a životní kotrmelce. Možná ta zkratka běhání=spokojený život je podporovaná mezi běžci (ženami) marketingovými akcemi typu Woman challenge, kde podporu, trénink a publicitu získávají ženy s co nejšílenějším a nejdojemnějším životním příběhem... A následně se všechny ostatní dozvídají, jak běh pomáhá/pomohl srovnat si život, získat pozitivní přístup k životu, atd. Určitě ano.. ale nikdo neřekne, že si "to" musely/i (abych nás chlapy nevylučoval) vyřešit hlavně samy/i... Pak by se nestávalo, že řada následovnic, někdy i sami protagonisté těch příběhu píší svoje prozření/poučení a všechny běžce a pobíhače varují -- "Přestaňte tolik běhat, běh by neměl být útěkem, hledáním něčeho nedosažitelného"..."nejen běh, ale hlavně být fit, je lepší se projít a zacvičit si..".. :)..

Není to čistý "hejt":) z mé strany .. Já je všechny chápu a je mi jich líto.. Nicméně, jejich poučení o "útěku" a varování budí zase další vlnu úvah a zjednodušení o tom, že (větší množství) běhání škodí všem nadšencům (i blízkým dotyčného běžce)... Prý v běžecké posedlosti je běh jen náhražkou něčeho jiného.. podstatného... že je to zamaskovaný útěk z partnerských vztahů, od problémů..
A to mě vytáčí, protože tyhle řeči a zápisky přeneseně ohrožují leckde křehkou, ale fungující partnerskou symbiózu běžce-neběžce.:).
Proč třeba nikdo nenapíše poučení o vlivu koukání na televizi -- tady by se nabízela vděčná paralela o "přehlížení" vlastních problémů při sledování cizích příběhů?..:)..

Za sebe bych navrhoval a poprosil autorky o opravdový a nefalšovaný návrat k červené knihovně -- Schéma je staré, jako příběhy o lásce, všichni ho známe: Ona ho chce, on ji ne, pak obráceně, pak se oba nenávidí..:).. ale nakonec se sejdou ve šťastném obětí a v manželství a žijí spolu spokojeně až navěky. I když třeba v jejich vztahu bránilo to, že ona byla na začátku chudá a on byl jen prostý průvodčí, aby se v závěru potvrdilo, že ona je ztracené dítě naftového magnáta a on je synem vlastníka železnic, který pro svoje potěšení ve volném čase dělá konduktéra:)... Stačí jen drobně upravit a převést do řeči běhu. Například místo "žijí spolu šťastně až na věky" se dá klidně napsat "...A běhají si pořád -- kudy a kam se jim zachce..."..:)... Moc bych prosil o podobné modifikace.

Prostě tak. Většinou ani v běhu nic není tak zoufalé, jak to na první pohled vypadá, jen je potřeba se trochu (někdy víc) snažit.. Aby se i to štěstí přišlo podívat, jak nám to jde:). Miluju pohádky a rád věřím na šťastné konce. Proto, pokud to zrovna dobře nevypadá, tak určitě ještě není konec!! Nevzdávat to!

Všude je něco.. . Každý z nás s něčím bojuje... Na TGC jsem asi nějak špatně skočil/stoupl, možná hraje roli i drobné přetížení:) nohy, prostě šlapka mojí pravé-odrazové nohy při došlapu buď bolí nebo aspoň o ní vím. Je to taková tupá "skoro" bolest:). Ale léčím to. Jak jinak než pomalým během. S každým kilometrem je to lepší... Určitě!! :)... Jsem tradičně upnutý na svoji nejsilnější mantru .. "Pomalý běh léčí všechno"... Snažím se lehce držet kilometráž (minulý týden 120, teď 114).. Z pohledu léčitelského je většina mého pobíhání pomalého charakteru a dlouhých běhů tam moc nemám, i když by se také našly nějaké 30-40 km, občasné dvojsměrky a tak.. Ale musím pozvolna..

Jenže 9-10 dubna máme s TB běžet 24h. V téhle konstelaci si říkám nahlas svoje povzbudivé dop*dele, dop*dele, to bude nářez.:)... A zatímco si léčím nohu, tak se na mě valí ty smutné příběhy. K tomu poslouchám samá skvělá proroctví, jak špatně skončím a kdy se mi co stane:).. Už nechávám úplně stranou otázky "Co budeš dělat, až nebudeš běhat"?  --Trhněte si nohou, vážení..:).. pokud to půjde, budu se připravovat na to, až zase vyběhnu:).. a pokud ne? Tak budu dělat něco jiného, ale na všechno kolem běhu budu se štěstím vzpomínat! Heč!

Moje pracovní úsilí a celkovou situaci opravdu nejlépe vystihují horoskopy z minulého a současného týdne...

 

I když vím, že horoskopy jsou dělané proto, aby si v nich každý něco našel, tak mám pocit, že mě to v poslední době velmi dobře vystihuje. Je to teď náročné, ale řada lidí to má výrazně těžší, proto si vůbec nestěžuji... a v jednom mám naprosto jasno:). Rozhodně od ničeho neutíkám... a věřím ve šťastné konce!

Všemu zdar! Ultra a červené knihovně.. zvlášť! 12:)

PS. Zajímalo by mě, jak u vás, také jste předmětem "proroctví" a cílem "dobrých rad" ??
PPS. Ta 24h bude nářez! Ovšem, při své zvrácenosti musím přiznat, že se na ni opravdu těším..:).