Když není "hlad".. aneb "Na Okoř je cesta..." :)

Nedávno jsem slyšel takové běžecké povzdychnutí ze života.. "Ono se to běhá a trénuje, když je ten tvůj (tvoje) na stejně vlně:)... Ale pro ty "osamělé":) běžce, je to výrazně těžší..". Samozřejmě, člověk vidí Sama s Aničkou, Honzu se Zuzkou, Gábinu s Davem:).. atd.. A pak si promítá opatrný pohyb po minovém poli ve smíšených vztazích (=běžec/neběžec). Ovšem, zase ta drobná vítězství dokáží člověka potěšit, přináší řadu veselých momentů. Nebezpečí totiž číhá všude... Jak vím [jen z vyprávění!! pochopitelně:)].. tak i prostá procházka a náhodné setkání s běžcem opačného pohlaví může mít charakter rozbušky.. Ovšem zkušený běžec má vždy po ruce tu správnou odpověď.
Pro lepší ochranu "smíšených" partnerských vztahů, prosím, pokud máte nějakou "modelovou" situaci, sem s ní:). Dovolím si připojit dvě typické:
1) Žena: "Viděl's ji, jak měla zaříznuté kalhotky? Že se nestydí.." Odpověď zoceleného muže: "Vidíš, nevšiml jsem si, koukal jsem ji na boty"!! :) [ps. pochopitelně, tohle nelze přehlédnout].
2) Muž: "V těch elasťákách vypadá jako přihřátej baleťák.. Co? Sportovec, cha cha.." Odpověď zkušené ženy běžkyně: "Máš pravdu, oni jsou ti běžci zbytečně vychrtlí, shrbení a nemají žádné svaly.. Tenhle by mě neunesl:)"...

Jen jsem chtěl na úvod podotknout, že květen je nejen lásky čas, ale i měsíc PIMu a dlouhých běhů -- a bohužel tyhle dvě charakteristiky spolu ve "smíšených" vztazích (běžec/neběžec) velmi silně bojují:). Proto, když se na poslední běžecké hospodě mezi kamarády skloňovala ve všech pádech téměř hromadná účast na ŠUTRu a řešily se jen dodatečně drobnosti, jestli 3 nebo 4 kola (samozřejmě, že 4)..:).. připadal jsem si jako vyvrhel, že vůbec zvažuji svoji účast:).

Doma jsem se nad tím vším zamyslel.. Sice tenhle víkend by to ještě technicky šlo:), ale v pondělí si musím vzít dovolenou a jedu na skok k rodičům a o víkendu mám služební povinnosti v Bratislavě, což znamená, že budu zase pryč.. A předpověď slibuje na tento víkend překrásné počasí a svoji účastí na závodě můžu jen rozjitřit napjaté vztahy moji nejmilejší manželky k běhu.. a navíc, a to je nejdůležitější.. Nemám "hlad"!!!..:).

Nevím, jestli ten pocit přesycení ze závodění znáte, třeba takový bubo to evidentně nezná:).. Ale já "závodů" můžu mít do roka jen omezené množství -- i kdybych je nakrásně běžel jen jako trénink. Přestane mě to těšit, začne se mi to zajídat:).. Tedy ve smyslu, že proti tomu vidím potřebu práce, zásah do rodiny, opuštěnou Deri, ...:) -- najednou mě nebaví závodit a i ta radost z běhu se úplně vytrácí.

Ale pozor! Já o tom vím! ..:).. A stejně jako správný hasič předchází požárům a vyhořením včasnou prevencí:), tak se snažím držet zuby nehty čistých radosti mého pobíhání, mezi které patří běžecká turistika, bloudění a objevování..

Tentokrát jsem se rozhodl jít cestou poznávání a ověřit, jak je to ve skutečnosti s tou písničkou.. "Na Okoř je cesta.." jestli je skutečně tak krásná, případně ověřit, jak je to s těmi trampy v krčmě jako hrad:). A abych nenarušil skvělou pohodu o víkendu, tak jsem naplánoval vyrazit hned pátek po práci, z centra Prahy směr Okoř, tam to zatočit a po turistických cestách (tu a tam se dotknout trasy ŠUTRu, symbolicky tak podpořit kamarády) a vyrazit zpátky domů.. Plán byl jasný: S pivem a s kocháním -- před půlnocí doma:), cca 45km na pohodu, žádný závod.. jen já, domorodci a "zážitky":)..

V pátek před pátou odpoledne marně v centru lovím satelity:), ale na Garminu je nepotřebuji a na navigaci se určitě chytnou, než je budu potřebovat já:).. Pomalu se rozbíhám a kličkuji cetrem, ještě ve mne doznívá "závazkové hnutí" a "pracovní" úkoly, když se prodírám Pařížskou ulici a stoupám vzhůru na Letnou. Málem to se mnou švihne. Velký Josif Visarionovič se zase dívá směrem na Vltavu. Tady se zastavil čas. Soudruzi opět budují největší skupinovou sochu na světě..:). Zpozorněl jsem, ale říkám si, teď už mě nemůže nic překvapit.

Batůžek "bouřlivák" mi nepokojně poskakuje na zádech -- nesu si v něm pár věci z práce a voda je zatím jen v jednom z bidonů. Opatrně kličkuji mezi auty (TB by se za mě styděl) od letenského parku, když v tom mi se strašnou ranou vypadne z boční kapsy bidon s vodou na zem. Kousek vedle mě stojící policista má okamžitě v ruce zbraň, já pohotově (jak ve filmu) zase ruce nahoře. Uff.. Tohle se mi musí stát zrovna před izraelskou ambasádou!! Uklidňuji hlídače, že mi vypadla jen voda, pro jistotu přecházím na druhou stranu, ve zmatení vylévám vodu a pryč.. Hlavně klid:)

To v Podbabě mě už navigace velmi jistě vede stezkami nahoru.. V kopci nacházím mladou nehybnou dívčí postavu ležící na cestě. To jsou šoky! Opatrně do ní šťouchám.. když se pohne, tak se ptám se, jestli je OK.. Odpověď jak z filmu.. Leží tady, užívá života, pije víno.. ale jestli chci můžu donést nějakou sváču, nebo (další) víno:)... Těším se z méně známých pohledu na Prahu (tedy pro mě) a pak už přes Šárku a proti směru ŠUTRu mířím na Okoř.

[Tady musím říci, že trasování a používání navigace s využitím mapy.cz je tak jednoduché, že je zvládá i podobná bludička a navigační antitalent, jako jsem já:)]. V práci jsem se nenapil, u ambasády jsem vylil jedinej bidon s vodou.. a tak, když se blížím po cestě vroubené "stromama" -- potvrzuji, že "sotva pletu nohama"..:). Naštěstí za chvíli sbíhám do Okoře, místní potomci trempů a bílé paní:) mě upozorňují, že nemusím spěchat. Pokud hrad nespadl do teď, tak tu chvíli ještě vydrží:).. Ale chci stihnout ještě zapadající slunce u zříceniny a pak.. nějaké to pivo a cesta domů lákají:).

Po druhém pivu v Horoměřicích se doopravdy setmělo, lišku nikde nevidím, asi šla dávat dobrou noc v okrajových částech obce:), ovšem Krušovice za 50, naznačují blízké centrum Prahy. Navigace s tím nesouhlasí a pak aby se v tom člověk vyznal:). Nicméně, moje Dakota mě po už málo viditelných stezkách bezpečně vede domů.. Ještě jedno malé pivo (proč já si nedal dvě, to nechápu!!) v McDonalds na Evropské a pak už kousek po obráceně trase okoloběhu.. Ovšem v noci hledat boční výlez z Obory a navazující cestu na turistický seběh motolským kopcem.. to už bylo na hranici geo catchingu:)... V magický čas 23:23 už jsem ve sprše a říkám si.. Upřímně.. žádná tréninková hitparáda to nebyla, 45km a 1.000m převýšení v porovnání se plným ŠUTRem je legrace. Ale moc se mi to líbilo, baterky nabitý:) a přeci jen.. těch pár hodin na nohou se vždycky hodí...skvělý rodinný víkend .. a co víc.. už si dokážu představit, že za tři týdny budu zase závodit!.. A začínám se těšit!

Všemu zdar! "Smíšeným" vztahům:), běžecké turistice a ultra.. zvlášť!
12:)