Drž se svého Valentýna, aneb Brtnické ledopády 2020:)

Tak letos se nám posunuly Ledopády na 14.února, čímž mi samozřejmě naprosto zkomplikovaly logistiku všeho ostatního, ale zase Tomáš O., aka Malý medvěd (MM), se stačil vrátit z Ameriky a mohli jsme jeho "návratovou" stovku běžet společně...

Ačkoliv všichni z turistických a ultra kruhů pochvalně poplácávají organizátory po ramenou ... Přiznejme si to na rovinu -- Marketingově to organizátoři nezvládli:), protože úplně opominuli rozměr Valentýna. Každému je jasné, že upoutávka na L100 s použitím klíčových slov "Nezapomenutelný Valentýnský víkend" by jistě posunuly návštěvnost stránky ledopádů o několik řádů výše a zcela jistě by vytvořily nový rekord v účasti. Ale už je pozdě:).

Jak jsem říkal MM se vracel v týdnu před závody ze služební cesty přes Atlantik, já jsem byl tradičně zavalen prací... a tak jsme se ještě vzájemně ujišťovali, že se oba moc těšíme --navzdory tomu, že se L100 posunula do nepříliš vhodného termínu... prostě, že to bude maximální... no, jako vždycky:)...

Už ten začátek, kdy jsem si v plátek nemohl vzít dovolenou a dorazil domů až těsně před pátou opravdu naznačoval, že to bude [zmatené] jako vždycky:). Nějak jsem zabalil, pro jistotu (velmi moudře) jsem se oblékl už do běžeckého, čelovka i náhradní baterie naštěstí nabité, cestovní telefon se tvářil stoprocentně:), tak jsem udělal co bylo potřeba doma, vyvenčil Deri a před 8 hodinou jsem v Kobylisích a jedeme směr Mikulášovice. Ne, že bychom měli málo času, ještě jsme se stačili i vyfotit v Německu:)... Parkujeme asi 300 m od startu a cíle, bereme důležité věci s sebou..

Lehce kolem 22.22 jsme v Lidovém domě, rychle se zaregistrujete a prohlížíme mapy, kontroly a já se přehrabuji v tom, co mám s sebou a podle klubového hesla "co nemáš, nepotřebuješ!":) jsem se spontánně rozhodl, že poběžím ve "venčících" botách (jsou to moje staré a "tvrdé" Salamon). Do startu zbývá necelých 10 minut, nezúčastněný pozorovatel by asi řekl, že tak tak stíhám, ale MM uznale pokyvuje hlavou, že na své poměry mám ještě dostatečnou rezervu.:)
Má pravdu, moudrý muž... nejhorší je smrt z rozděšení:) a tak si ještě v klidu vyměním pletené ponožky za dvoje tenké běžecké... Všichni už jsou sice venku, ale do startu jsou ještě asi 2-3 minuty, tedy naprostá pohoda, ještě se stačím pozdravit s Martinem Š., společně vzpomenout na moje první Ledopády s ním ve sněhové bouři, jak mu vytekla kola na záda:)... A s MM v naprostém klidu vybíháme. Tentokrát nemám rukavice v puse, ani hůlky pod paží, ani klíče od auta navlečené na palci:).

MM mi podobně jako vlk také sliboval, že v noci už nebude pršet..., mlha v lese v kombinaci s mým "orlím":) zrakem byla mistrovská navigační kombinace, doslova smrtící koktejl. Když mi na 21 km umřely hodinky (tak ty jsem měl nabíjet o dni volna) a o 3 hodiny později se se mnou rozloučil i můj mobil... tak jsem usoudil, že kapacitu svojí powerbanky budu šetřit na navigaci MM a jeho hodinky:). Ne, že bychom se chtěli s MM roztrhnout, ale bez navigace, bych tak akorát doběhl do nějaké civilizace... a po svých do Mikulášovic:). Díky vichřici a kůrovci byla spousta stromu pořezaných, pokácených (pochopitelně i těch se značkami), cesty neznatelné, všude větve:), prostě bez navigace by některé úseky byly ještě větší hardcore:)...

Ovšem tentokrát moje bloudící kouzlo bylo obzvlášť silné, celkově snad asi 8 km a některé návraty byly i výškově zajímavé... Jak to pregnantně zhodnotil jeden z běžců, když už jsme je podruhé doběhli v jiném směru (a následně se dolů vraceli pro kontrolu) ... "Chlapci, chlapci.. vy musíte mít pořád něco extra!" :)... I rozhovory s domorodci a s účastníky kratších tratí dobře oživovaly atmosféru závodu. MM je v tomto směru moje krevní skupina:), těší ho navazovat rozhovory a tak například na jeho úvodní gambit "Vy máte čisté boty, zatímco vaši pejskové mají úplně špinavé tlapky, jak to?" mladá paní obratem odpověděla, že to je logické, protože jejich pejskové jsou pěkný čuňata! To byla nahrávka na smeč pro mě, abych upozornil na naše boty s překrásnou blátivou polevou:) a na kalhoty zablácené až po kolena... S otázkou..., To nám chcete naznačit, že jsme také čuňata?:) ... Když jsme ale o kilometr později absolvovali okruh k jedné z vyhlídek (a kontrol) v protisměru [pro mě, člověka s poruchou rovnováhy o to významnější "zpestření"] .. a potkali tu samou skupinku na dolních žebřících.. tak jsme vyslechli vtipné pokračování.. "Nejen čuňata, ale i debilové s odkrveným mozkem, co lezou v protisměru"!:)... LOL..

Tady by se hodila malá vysvětlující vsuvka. Většina mých kamarádů to moc dobře ví... copak, že vidím špatně v noci, ale od dětství mám po operaci uší poškozené centrum rovnováhy, takže závratě jsou mé nerozlučné kamarádky, ale boj s nimi jsem nikdy nevzdal. Naopak, v důsledku běhání v horách, ultra a "působení" mých horolezeckých kamarádů ... mám sice závrať pořád, ale jak by řekl odborník.. už s tím umím "lépe pracovat":).

Proto jsem se na začátku akce rozhodl pro (z mého pohledu) revoluční přístup k L100. Pro posílení nohou a sebevědomí:) nebudu používat hůlky (celou cestu je pro jistotu potáhnu s sebou v toulci na zádech)... a co víc... všechny sestupy po schodech a žebřících půjdu po předu.. tedy budu se "statečně":) dívat do prostoru pod sebou. No... abych to trochu odlehčil, zbavil zbytečného "patosu":).. tak MM podobně, jako závodní koně získávají "handicap", aby ten závod byl víc vyrovnaný... na to reagoval tím, že si vzal naprosto hladké "silniční" boty, aby mi z kopce tolik neutíkal:).

Při mém "tréninku výšek" :) se 32 metrová (desetipatrová) "vzdušná" rozhledna Wachberg v denním světle a sílícím větru ukázala jako více než důstojná překážka. Tentokrát jsem se sice nepřesvědčil, jestli je adrenalin stále hnědý, ale bylo to o fous:). Po sestupu už MM nemá velkou touhu běžet a tak rychlou chůzí postupně zdoláváme zbývající km do Mikulášovic. [tedy ne, že já bych jinak závodil, ale byl jsem relativně na lehko]. Začal se zvedat silnější vítr a já jsem pochopil, že ani moje "kvalitní zimní síťovina":), jak kamarádi v legraci označují moje vrchní tenké síťované tričko, mě neochrání před zimou. A tak jsem si vzal aspoň extra šátek kolem krku, vrazil ruce do kapes, odmítl od MM nabídku aluminiové fólie [může být ještě hůř a pak se bude hodit:)]... Nejdřív jsem chtěl myslet na horký grog, svařené víno v cíli... než mi došlo, že držím suchý únor(!)...:). OMG!

A tak jsem zbytek cesty vzpomínal, jak mi bylo děsně horko ve Vermontu, jak jsem si přál se pořádně ochladit... a že se mi to konečně povedlo:). Tak jako tak jsme v dobré náladě kolem půl osmé v Lidovém domě, kde nás vítá samotný Olaf a s trefnou poznámkou..."Konečně zase jedna dokončená stovka":) mi předává diplom... Inu má pravdu. Předloni jsem nedokončil P100 a letos jsem běžel jen dětskou trasu...

Snažím se zkonsolidovat na cestu zpátky, aby to pro MM nebylo úplné hardcore, trochu jsem si při sestupu pohmoždil levé rameno a jak řídím unavený jenom jednou rukou, tak víc vandruji po silnici... začátek byl těžší, ale jak po půlnoci vysadím MM, tak jsem obživl. Znám to sám... tělo už to vzdalo, už akceptovalo, že ultra pokračuje do další noci a bude mě obtěžovat s potřebou spánku až zase ráno:)...

L100 byla letos zase velmi vydařená akce. Já podobné "závody" neprožívám jako závodník... ne není to výmluva, asi bychom při větší snaze a úsilí mohli být v cíli i víc jak dvě hodiny dřív, (ono i těch 8 km bloudění navíc také za něco vydá), ale... Stejně by to bylo efektivně to samé umístění v někde v horní třetině pole, asi bych byl z toho závodění celý vystresovaný... Takhle jsem úspěšně bojoval se svými strachy a defekty:), užíval si "seběhy" v technickém terénu a na blátě bez hůlek, sestupy na žebřících "po předu".

Ten společenský rozměr má pro mě i neskutečnou lidskou hodnotu... Kdy po těžké noci, osmi hodinách běhu vám kamarád řekne.. Tak teď si musím vzít prášky na srdce, na chvíli půjdeme, měl bych je brát v klidu:)... Nebo, když bez sebemenšího zaváhání volá na ty za námi, aby se vrátili, že my jsme špatně a ještě je dopředu naviguje kudy... Asi bych to udělal taky, ačkoliv někteří v té skupince nás nechali klidně přeběhnout čipovou kontrolu:), kterou jsme při jejich předbíhání minuli...Ale určitě bych aspoň chvilku "váhal":)... To byly ty správné momenty, to správné prošťouchnutí, abych se hezky snažil bojovat se svými defekty:)... Hodně lidí (i běžců) je na tom o dost hůř a zvládá to s naprostou bravurou a grácií.. a MM k tomu dodal i ten skautský přístup a správný nadhled.

Inu hned jsem mu odpustil ten výstup a sestup na vyhlídku v obráceném směru. Myslel jsem si, že to udělal schválně, aby mě víc "zocelil":).

Díky pořadatelům! Tak by se hodilo tam zůstat, popít, odpočinout a užít si to... Ale ten zatracený suchý únor!:)

Všemu zdar! Kamarádům a ultra... zvlášť!
12:)
PS. Díky MM (telefon mi odešel uprostřed noci) mám i pár fotek z nádherné atmosféry. Fotku rozhledny jsem vzal z webu, snad mi to odpustí:).
PPS.. Dostal jsem řadu dotazů, co myslím tím kryptickým fotografováním v Německu?:) .. Myslím přesně tohle...

Asi jediná věc o které bych se dohadoval je, že jsem na 30 za zatáčkou nejel o 13 km rychleji.. ale jen o 12:)...