pondělí 17. února 2020

Drž se svého Valentýna, aneb Brtnické ledopády 2020:)

Tak letos se nám posunuly Ledopády na 14.února, čímž mi samozřejmě naprosto zkomplikovaly logistiku všeho ostatního, ale zase Tomáš O., aka Malý medvěd (MM), se stačil vrátit z Ameriky a mohli jsme jeho "návratovou" stovku běžet společně...

Ačkoliv všichni z turistických a ultra kruhů pochvalně poplácávají organizátory po ramenou ... Přiznejme si to na rovinu -- Marketingově to organizátoři nezvládli:), protože úplně opominuli rozměr Valentýna. Každému je jasné, že upoutávka na L100 s použitím klíčových slov "Nezapomenutelný Valentýnský víkend" by jistě posunuly návštěvnost stránky ledopádů o několik řádů výše a zcela jistě by vytvořily nový rekord v účasti. Ale už je pozdě:).

Jak jsem říkal MM se vracel v týdnu před závody ze služební cesty přes Atlantik, já jsem byl tradičně zavalen prací... a tak jsme se ještě vzájemně ujišťovali, že se oba moc těšíme --navzdory tomu, že se L100 posunula do nepříliš vhodného termínu... prostě, že to bude maximální... no, jako vždycky:)...

Už ten začátek, kdy jsem si v plátek nemohl vzít dovolenou a dorazil domů až těsně před pátou opravdu naznačoval, že to bude [zmatené] jako vždycky:). Nějak jsem zabalil, pro jistotu (velmi moudře) jsem se oblékl už do běžeckého, čelovka i náhradní baterie naštěstí nabité, cestovní telefon se tvářil stoprocentně:), tak jsem udělal co bylo potřeba doma, vyvenčil Deri a před 8 hodinou jsem v Kobylisích a jedeme směr Mikulášovice. Ne, že bychom měli málo času, ještě jsme se stačili i vyfotit v Německu:)... Parkujeme asi 300 m od startu a cíle, bereme důležité věci s sebou..

Lehce kolem 22.22 jsme v Lidovém domě, rychle se zaregistrujete a prohlížíme mapy, kontroly a já se přehrabuji v tom, co mám s sebou a podle klubového hesla "co nemáš, nepotřebuješ!":) jsem se spontánně rozhodl, že poběžím ve "venčících" botách (jsou to moje staré a "tvrdé" Salamon). Do startu zbývá necelých 10 minut, nezúčastněný pozorovatel by asi řekl, že tak tak stíhám, ale MM uznale pokyvuje hlavou, že na své poměry mám ještě dostatečnou rezervu.:)
Má pravdu, moudrý muž... nejhorší je smrt z rozděšení:) a tak si ještě v klidu vyměním pletené ponožky za dvoje tenké běžecké... Všichni už jsou sice venku, ale do startu jsou ještě asi 2-3 minuty, tedy naprostá pohoda, ještě se stačím pozdravit s Martinem Š., společně vzpomenout na moje první Ledopády s ním ve sněhové bouři, jak mu vytekla kola na záda:)... A s MM v naprostém klidu vybíháme. Tentokrát nemám rukavice v puse, ani hůlky pod paží, ani klíče od auta navlečené na palci:).

MM mi podobně jako vlk také sliboval, že v noci už nebude pršet..., mlha v lese v kombinaci s mým "orlím":) zrakem byla mistrovská navigační kombinace, doslova smrtící koktejl. Když mi na 21 km umřely hodinky (tak ty jsem měl nabíjet o dni volna) a o 3 hodiny později se se mnou rozloučil i můj mobil... tak jsem usoudil, že kapacitu svojí powerbanky budu šetřit na navigaci MM a jeho hodinky:). Ne, že bychom se chtěli s MM roztrhnout, ale bez navigace, bych tak akorát doběhl do nějaké civilizace... a po svých do Mikulášovic:). Díky vichřici a kůrovci byla spousta stromu pořezaných, pokácených (pochopitelně i těch se značkami), cesty neznatelné, všude větve:), prostě bez navigace by některé úseky byly ještě větší hardcore:)...

Ovšem tentokrát moje bloudící kouzlo bylo obzvlášť silné, celkově snad asi 8 km a některé návraty byly i výškově zajímavé... Jak to pregnantně zhodnotil jeden z běžců, když už jsme je podruhé doběhli v jiném směru (a následně se dolů vraceli pro kontrolu) ... "Chlapci, chlapci.. vy musíte mít pořád něco extra!" :)... I rozhovory s domorodci a s účastníky kratších tratí dobře oživovaly atmosféru závodu. MM je v tomto směru moje krevní skupina:), těší ho navazovat rozhovory a tak například na jeho úvodní gambit "Vy máte čisté boty, zatímco vaši pejskové mají úplně špinavé tlapky, jak to?" mladá paní obratem odpověděla, že to je logické, protože jejich pejskové jsou pěkný čuňata! To byla nahrávka na smeč pro mě, abych upozornil na naše boty s překrásnou blátivou polevou:) a na kalhoty zablácené až po kolena... S otázkou..., To nám chcete naznačit, že jsme také čuňata?:) ... Když jsme ale o kilometr později absolvovali okruh k jedné z vyhlídek (a kontrol) v protisměru [pro mě, člověka s poruchou rovnováhy o to významnější "zpestření"] .. a potkali tu samou skupinku na dolních žebřících.. tak jsme vyslechli vtipné pokračování.. "Nejen čuňata, ale i debilové s odkrveným mozkem, co lezou v protisměru"!:)... LOL..

Tady by se hodila malá vysvětlující vsuvka. Většina mých kamarádů to moc dobře ví... copak, že vidím špatně v noci, ale od dětství mám po operaci uší poškozené centrum rovnováhy, takže závratě jsou mé nerozlučné kamarádky, ale boj s nimi jsem nikdy nevzdal. Naopak, v důsledku běhání v horách, ultra a "působení" mých horolezeckých kamarádů ... mám sice závrať pořád, ale jak by řekl odborník.. už s tím umím "lépe pracovat":).

Proto jsem se na začátku akce rozhodl pro (z mého pohledu) revoluční přístup k L100. Pro posílení nohou a sebevědomí:) nebudu používat hůlky (celou cestu je pro jistotu potáhnu s sebou v toulci na zádech)... a co víc... všechny sestupy po schodech a žebřících půjdu po předu.. tedy budu se "statečně":) dívat do prostoru pod sebou. No... abych to trochu odlehčil, zbavil zbytečného "patosu":).. tak MM podobně, jako závodní koně získávají "handicap", aby ten závod byl víc vyrovnaný... na to reagoval tím, že si vzal naprosto hladké "silniční" boty, aby mi z kopce tolik neutíkal:).

Při mém "tréninku výšek" :) se 32 metrová (desetipatrová) "vzdušná" rozhledna Wachberg v denním světle a sílícím větru ukázala jako více než důstojná překážka. Tentokrát jsem se sice nepřesvědčil, jestli je adrenalin stále hnědý, ale bylo to o fous:). Po sestupu už MM nemá velkou touhu běžet a tak rychlou chůzí postupně zdoláváme zbývající km do Mikulášovic. [tedy ne, že já bych jinak závodil, ale byl jsem relativně na lehko]. Začal se zvedat silnější vítr a já jsem pochopil, že ani moje "kvalitní zimní síťovina":), jak kamarádi v legraci označují moje vrchní tenké síťované tričko, mě neochrání před zimou. A tak jsem si vzal aspoň extra šátek kolem krku, vrazil ruce do kapes, odmítl od MM nabídku aluminiové fólie [může být ještě hůř a pak se bude hodit:)]... Nejdřív jsem chtěl myslet na horký grog, svařené víno v cíli... než mi došlo, že držím suchý únor(!)...:). OMG!

A tak jsem zbytek cesty vzpomínal, jak mi bylo děsně horko ve Vermontu, jak jsem si přál se pořádně ochladit... a že se mi to konečně povedlo:). Tak jako tak jsme v dobré náladě kolem půl osmé v Lidovém domě, kde nás vítá samotný Olaf a s trefnou poznámkou..."Konečně zase jedna dokončená stovka":) mi předává diplom... Inu má pravdu. Předloni jsem nedokončil P100 a letos jsem běžel jen dětskou trasu...

Snažím se zkonsolidovat na cestu zpátky, aby to pro MM nebylo úplné hardcore, trochu jsem si při sestupu pohmoždil levé rameno a jak řídím unavený jenom jednou rukou, tak víc vandruji po silnici... začátek byl těžší, ale jak po půlnoci vysadím MM, tak jsem obživl. Znám to sám... tělo už to vzdalo, už akceptovalo, že ultra pokračuje do další noci a bude mě obtěžovat s potřebou spánku až zase ráno:)...

L100 byla letos zase velmi vydařená akce. Já podobné "závody" neprožívám jako závodník... ne není to výmluva, asi bychom při větší snaze a úsilí mohli být v cíli i víc jak dvě hodiny dřív, (ono i těch 8 km bloudění navíc také za něco vydá), ale... Stejně by to bylo efektivně to samé umístění v někde v horní třetině pole, asi bych byl z toho závodění celý vystresovaný... Takhle jsem úspěšně bojoval se svými strachy a defekty:), užíval si "seběhy" v technickém terénu a na blátě bez hůlek, sestupy na žebřících "po předu".

Ten společenský rozměr má pro mě i neskutečnou lidskou hodnotu... Kdy po těžké noci, osmi hodinách běhu vám kamarád řekne.. Tak teď si musím vzít prášky na srdce, na chvíli půjdeme, měl bych je brát v klidu:)... Nebo, když bez sebemenšího zaváhání volá na ty za námi, aby se vrátili, že my jsme špatně a ještě je dopředu naviguje kudy... Asi bych to udělal taky, ačkoliv někteří v té skupince nás nechali klidně přeběhnout čipovou kontrolu:), kterou jsme při jejich předbíhání minuli...Ale určitě bych aspoň chvilku "váhal":)... To byly ty správné momenty, to správné prošťouchnutí, abych se hezky snažil bojovat se svými defekty:)... Hodně lidí (i běžců) je na tom o dost hůř a zvládá to s naprostou bravurou a grácií.. a MM k tomu dodal i ten skautský přístup a správný nadhled.

Inu hned jsem mu odpustil ten výstup a sestup na vyhlídku v obráceném směru. Myslel jsem si, že to udělal schválně, aby mě víc "zocelil":).

Díky pořadatelům! Tak by se hodilo tam zůstat, popít, odpočinout a užít si to... Ale ten zatracený suchý únor!:)

Všemu zdar! Kamarádům a ultra... zvlášť!
12:)
PS. Díky MM (telefon mi odešel uprostřed noci) mám i pár fotek z nádherné atmosféry. Fotku rozhledny jsem vzal z webu, snad mi to odpustí:).
PPS.. Dostal jsem řadu dotazů, co myslím tím kryptickým fotografováním v Německu?:) .. Myslím přesně tohle...
Asi jediná věc o které bych se dohadoval je, že jsem na 30 za zatáčkou nejel o 13 km rychleji.. ale jen o 12:)...

20 komentářů:

  1. Honzo, nezklamal jsi - opět supr zápisek se zábavnými historkami :-) Ať žijou kamarádi a suchý únor! :o)
    JiříkK

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dik:), ovsem co se tyce "sucheho unora"... musim priznat, ze nedat si pivo na akcich KCT je urcita forma masochismu:). O tom zadna...
      Take se samozrejme tesim, ze si 1.3. otevru dobre vino, sednu ke kamnum s Deri na kolenou a budu "relaxovat" a planovat svoje dalsi legracky..
      At se dari, at to beha, at zije severomoravska sekce! 12:)

      Smazat
  2. Krásný fotky! Moc hezky jste si to, kluci, dali. Prosím tě, co ten toulec na záda? Osvědčil se?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :) dik, ve finale 24-25. misto... Samozrejme je potreba pro filology a filosofy zduraznit, ze 24=2x12..:)...
      Toulec na mem (ne Salomonovem) batuzku.. [pochopitelne "Cerne pivo":)] ... sedi dobre, tedy ne optimalne, nedokazu z toho vyndat hulky za behu, ale to mi zase tak moc nevadi... Zkusim to jeste doladit na Menorku... Ale za me uzitecny nastavec na batoh..
      MSF! At to beha a pise! 12:)

      Smazat
  3. V Tvem zapisku je vsechno.
    Kamaradstvi,humor,vtip,krasna priroda soude podle fotek..moc pekny..
    Vcetne vymeny pletenych ponozek,odkrvenych mozku,leku na srdce..:)
    Poteseni..
    Muselo to byt moc fajn.
    S.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Diky:)... bylo to... tradičně moc milé, s MM to myslím vždz má velmi silný kamarádský rozměr. Spousta drobných fragmentů, které se sem nedaly zachytit, jako například z okna vyhozených 20 minut, kdy jsme čekali na polévku a pivo, ala hospůdka Na mítince, protože obsluha nebyla schopna vzít 2+1+2 lístky najednou a přinést 5 polévek, ale řešit to jako složitou úlohu .. po částech:). Proto, když jsme předbíhali účastníky kratší tratě a ti říkali, vypadáte v pohodě.. Byla nějaké krize? .. Tak jsme souhlasně odpověděli.. Jo, teď v hospodě:)!
      Myslím, že by se ti líbilo. Ono je důležité být na podobné akce mentálně připraven a být v dobré společnosti. Pak už je úspěch zaručen... i když to třeba nejde, drhne.. nebo se i nedokončí..
      MSF! Ať nám to běhá! 12:)

      Smazat
  4. ..ciste radosti meho zivota...
    :)
    S.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zapomenout si dělat radost... to je podle mě nejhorší forma zapomnětlivosti!! Pořád si to připomínám, je dobré to vědět a ještě lepší si pravidelně tu radost dělat:).
      Ať žijí čisté radosti našich životů! 12:)

      Smazat
  5. Gratuluju ke stovce a k zápisku! Prostě a jasně každá stovka se počítá a vždycky je to intenzivní zážitek!
    Akorát mi Honzo budeš muset někdy demonstrovat tohle: "...všechny sestupy po schodech a žebřících půjdu po předu.. tedy budu se "statečně":) dívat do prostoru pod sebou"
    Říkám si, že možná to někdy taky zkusím po hlavě dolů a nebudu mít závratě :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. tak ukazu, proc by ne..:)... Tomas obcas koukal na muj soustredene vydeseny:) pohled... Ja nerikam, ze zavrate nemam. To jsem nerekl ani na chvilku. Jen jsem se dovolil pochvalit, ze s nimi umim zase o neco lepe pracovat:). Sel jsem tu "vzdusnou" rozhlednu i ty sestupy pomaleji nez Tom, o dost, ale zase... mel jsem z toho velkou radost. Moje nejmilejsi manzelka by ti potvrdila, ze zatimco pred lety jsem sundavani zaclon mel za narocny akrobaticko-horolezecky vykon... tak ted asistuji pri cisteni komina a lezu na rozhledny:).
      Ty jsi daleko vetsi "tvrdak":), to urcite zvladnes...
      Vsak muzeme udelat zase nejaky prebeh Cesko-Saskym Svycarskem... a vsechno vyzkousime, nacvicime:). Oddilovi horolezci nas posunou zase o kus dal (nebo vys?)...
      12:)

      Smazat
  6. Přečetl jsem celý blog včetně komentářů. Moc pěkné. M.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)!!! OMG! To je pres 670 zapisku! Tomu se rika "ultra"...:)
      Diky moc! At nam to beha! 12:)

      Smazat
  7. Nádherný zápisek. Moc děkuji za doprovod. Bylo to jak říkáš nádherné proběhnutí s obrovským společenskou kamarádským rozměrem. Udělal jsi mi obrovskou radost a já si toho moc vážím. Pro ostatní bych rád uvedl na správnou míru, že 8km navíc jde na mojí hlavu, nikoli na Honzovu bludičku. To znamená a ostatní to jistě tuší, že MM zase tak skvělý navigátor není. :) Ostatní čtenáře bych také rád upozornil, jak hezky a kamarádsky Honza zmiňuje, "že se nám už nechce moc běžet" a přitom je to zase na mojí hlavu, nemám naběháno a po 88km se zmůžu už jen na chůzi. Honza trpělivě drží kamaráda a i kdyby měl zmrznout, tak mne pořád podporuje. Klobouk dolů a moc děkuji. A pro doplnění jedna veselá z rozhledny. Když Honza stanul na vrcholu, vypadal ... no jako voják po útoku na bodáky. Nějaká rodinka, nahoře měla piknik a užívala si rozhledů. Když uviděli Honzu, tak hned říkají "jé vám není dobře od žaludku, nechcete máme tady výborný heřmánkový čaj, to vám udělá dobře". Honza odmítá vesele "nedělejte si škodu, ten by se ve mě dlouho neudržel, až budu dole ono to bude lepší" A bylo. Vždycky mne naplňuje údivem a uznáním, když vidím, jak lidé bojují se svými hendikepy.
    Děkuji a těším se na nějaké další proběhnutí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :) no jak správně říkáš, také mě motivuje, jak lidé bojují se svými hendikepy, problémy... To jak jsi se po zdravotních problémech dokázal na víc jak rok vzdát ultra... a potom postupně, postupně budoval svoji vytrvalost.. To je na velkou úklonu a snímaní pokrývky hlavy.. Asi tak.. Ovšem příhoda na rozhledně, kde já velmi opatrně, jako voják rekognoskuji terén... a domorodci se mě snaží zachraňovat.. To bylo veselé i dojemné zároveň! No však příště... se budu zase těšit na nějaké další dobrodružství. Naším bojům a ultra.. zdar! 12:)

      Smazat
  8. Parádní společné ultradobrodružství! :) Liška

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)... dik... Jak sama vis, s MM to vzdycky ma ten skautsky rozmer... Uprimne... musite zkusit. Kdyby se ti zdala 100km moc, ona ta 50 km trasa byla take moc pekna... 12:)

      Smazat
  9. Krásný počteníčko. S vámi oběma je radost běhat a MM je mistr v podporování kamarádů (nás zachránil na POPu 🙂).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :) Dík.. MM samozřejmě je skaut největší:) a je dobře, že pro vás věžel on... kdybych na POPu pro vás běžel já... tak byste to s velkou pravděpodobností měli o pár km delší:).
      MSF! Těším se zase někdy na shledanou.. 12:)

      Smazat
  10. Honzo tak hezky jsi to popsal až mi hned bylo líto že jsem tam nebyl 🙂 Tak ať rok pokračuje pro tebe v běhu stále dobře.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Diky moc! Pavle, ty kdybys tam byl, tak bychom meli zabery vychazejiciho slunce na vyhlidkach... a lidi by rikali.. Hergot, to je skoda, ze jsem tam nebyl!:)
      At se dari, at nam to beha! 12:)

      Smazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...