YOLO [nebo FOMO:)?] -- Nikdy to nevzdávej, aneb jak jsem se začal posunovat:)

Moje aténská mise [dalo by se říci i blamáž, ale nebudu se zbytečně mlátit klackem:)] ... měla ještě jednu dohru. Probíral jsem svoje kroky a plány s trenérkou M. a ta mi jasně vysvětlila, že "to" nedělám dobře:). Navíc se ve firmě od MM prý dozvěděla, že spolu plánujeme jít Ledopády...a že jsem jí to snad ani nechtěl říci??:)... No na férovku jsem se bál, že by z toho moc nadšená nebyla, že? ... A měl jsem pravdu!:)

Chudák M., mít takových klientů víc, tak je zralá na psychiatrickou péči. V záchvatu pravdomluvnosti jsem jí prozradil, že jsem si představoval "v přípravě" -- tedy teď po Ledopádech, když už jsme si odsouhlasili:) -- si dát .. na pohodu:) ... dvě stovky. No dobře, jedna je 135+ a druhá ~120, ale jak říká Olaf, pořád to jsou stovky:). Jak "Karlovo" 135 Brdskými hvozdy, tak inovovaná Brdská stezka 120 jsou v podstatě za rohem a neběžet je by byla velká škoda... Vedou krásnou přírodou Brd, pravda všechno je tak asi měsíc od sebe...

Ale co, žijeme jen jednou.. a co kdyby to zítra nevyšlo, že? Tím jsem správně česky vyjádřil dvě populární anglické zkratky, YOLO [You Live Only Once .. žiješ jen jednou] a FOMO [Fear Of Missing Out... strach, že něco minu, nestihnu...]..

Nicméně z M. litanií jsem správně pochopil, že stovka není desítka [že kočka není pes, že včera není dnes, že beebop není swing a louka není les...], .... prostě, že stovka na pohodu:).. uprostřed tréninku ... je obrat, který i z mých úst zní jako šílený anachronismus.:).

Ukázala mi krásné grafy, jak by můj trénink měl vypadat, abych se někam "posunul"... Těžko to říci takhle napřímo, ale ve věku 56+ je každému soudnému člověku jasné, že se posunuje akorát tak směrem do rakve:)...

Ovšem opravdu mě potěšilo, že ona vidí ten můj prostor pro zlepšení. Proto jsem jí slíbil, [Slibem nezarmoutíš, že?:)]... že ty stovky vynechám a že se budu zodpovědně připravovat a "posunovat":). A v rámci možností jsem pilně plnil trenýrkový plán.

Její vysvětlení, že je potřeba to moje tělo trochu víc vyšokovat, jsem si vysvětlil po svém:) a začal znova praktikovat IF [Intermittent Fasting, aneb přerušovaný půst]. Moje hladové běhy mně pomohly k první Rondě, moje tělo zvyklé fungovat bez jídla i na dlouhých ultra mi dává šanci dokončit i když žaludek není schopen nic udržet:) a u mě snad i regeneruje rychleji...:) ... tak jsem se k tomu zase vrátil! Že by to Lubošovo heslo "důvěřuj svému sádlu!", nebo parafráze Běžícího Stína, že "role jídla se na ultra zbytečně přeceňuje":) měly nějakou obecnou platnost?

Pavel Z. na časomíře a na stanicích

Nevím, určitě si k IF něco napíšu později, po skoro dvou měsících praktikování cca 7-8 kg sádla pryč:) a cítím sílu, ale s hodnocením bych počkal ještě aspoň měsíc... Ale stejně jsem otevřel znovu Pandořinu skříňku ... Lhát se nemá, protože kdo lže ten krade a kdo krade, ten by mohl i zabít:)!.
Proto jsem řekl M. ..., že bych ... jednu stovku... tedy tu Brdskými hvozdy... opravdu na "pohodu":)... z tréninku... lehce běžel.:)...
Připadal jsem si jako Koudelka v Jáchyme hoď ho do stroje... A to jsem ještě nevěděl, že ta druhá byla zrušena, takže jsem vypadal, že se v úsilí o svém posunování vlastně obětuji:).

Karel, jeden z organizátorů letos poběží...

Karel B., organizátor a člen našeho klubu iTB mě ujistil, že je brdské hvozdy jsou běhatelné, je to podle něj příjemné proběhnutí a že hned po absolvování závodu můžu pokračovat v tréninku podle plánu... je to rozený provokatér!:)

A tak mě za týden čeká samostatná mise brdskými lesy. Jak už nemám svoji navigaci, tak si musím dát trasu do hodinek i do mobilu... vzít dvě power banky... Ale už teď se těším jako babka na důchod. Karel vyhrožuje, že je to letos (zase) naposled... a tak musím, co kdyby to příště nevyšlo!!

V mezičase při běhání v údolí pro jistotu důkladně monitoruji svůj zdravotní stav...[Podle pokynů: močím a sbíhají se mravenci? ... cukrovka, močím na boty?... prostata, bolí mě u toho zápěstí? .. artróza, klepou si mi víc ruce?... Parkinson, zapomenu natáhnout kalhoty?... Alzheimer]... a zjišťuji, že zatím je to dobrý!

Našim blízkým a trenérům zdar! Nemají to lehké v těch neustálých změnách, že?:)
Ale ultra je ultra, protože i když člověk není reprezentant, tak může mít pocit správného boje.
A o to (mi) jde!
12:)
PS. Fotky jsem si vypůjčil z webu brdských hvozdů, snad mi odpustí:)