Doba šátková, nikdy neříkej nikdy, aneb zahraniční závody v Babicově provedení:)

Chudák Márquez :) -- variant na jeho Lásku za časů cholery se objevuje v každém oboru na tucet... každého to svádí k použití v "době viru"... Nicméně, mě současná situace vrací k obecným moudrům typu .. "Nikdy neříkej nikdy!" :)...

Vzpomínám si totiž, jak jsem letos uprostřed zimy, v jednom obzvlášť mrazivém ránu, na poznámku/dotaz jedné běžkyně, že já neběhám se šátkem přes pusu?... Namyšleně odpověděl: "Já? Nikdy!" ... No, a už je to tady...:)

Poctivě, jako zodpovědný občan, když je požadováno, abychom při ochraně ostatních nosili roušky a šátky přes pusu a nos, tak to pochopitelně pevně dodržuji. Jako statistik si o řadě věcí a opatření můžu myslet svoje, ale v podobných situacích dodržuji obecná pravidla. Možná tím spíš, že chápu, že svým šátkem alespoň drobně chráním ty kolem sebe. Moje nejmilejší manželka je zubařka, která až do začátku tohoto týdne musela pracovat téměř bez jakékoliv ochrany, ... já se sice [...v rámci možností:)] chráním a přestože jsem čuně, si myji ruce:), ale o tom, že buď jsem už tuto nemoc prodělal, nebo ji mám, případně ji v nejbližších dnech dostanu... vůbec nepochybuji. Ale opravdu ten pohled a používání šátku u mě je veden ohleduplností, ne strachem o sebe. 

--- drobná odbočka do dětství ---

Tady se nabízí vesele zmínit moje dětství, kdy jsem jen tak tak unikl přezdívce "bacilonosič":), protože můj doktor byl fascinován, že jsem v raném věku nejen zdárně unikl spále a záškrtu, ale i úspěšně je roznášel. Když se potom objevila ve městě vlna úplavice, tak už bylo celkem jasné, že jsem velký kandidát na bacilonosiče... a taky ano:)... Když  jsem těsně před státnicemi dostal po druhé příušnice a relativně rychle se z nich dostal (a dokončil školu v řádném termínu), tak místní doktor pokýval hlavou, že je to můj standard... a jen ověřoval, jestli to ještě nešířím..:)

--- konec drobné odbočky ---

Moje zásoby v případě izolace

Jak poznamenala správně moje trenérka M., šátek/rouška působí na intenzitu běhu... Nicméně můj Garmin mi po běhu skoro vždycky říká... že se flákám!!!:). Ale to nevadí. Jak se mi potí brýle a mizerně vidím, tak mám i pří pár kilometrech aspoň velmi dobrý pocit dokonalého tréninku na druhou noc v ultra:).

Jediný, trochu společensky komplikovanější, aspekt šátkového-rouškového běhání se u mě projevuje v tom, že díky šátkům a svým zamlženým brýlím nepoznávám lidi. V tom jsou mi sympatické inovace (možná to má seznamovací efekt?) u některých lidí v parku, kteří mají přes roušku něco namalované, nebo dokonce napsané svoje jméno... (Dáša, Soňa... Lenka... ale viděl jsem i Honzu!). Proto jsem sáhl ke svým "signature" šátkům, které mi kdysi udělal Pavel, Veverka Sudetský -- a dávám si je kolem pusy a přes nos.  Jsou v různých barvách a jsou plné 12 (!)..:)... Takže pokud se někde uvidíme, je to jasné... jsem to pořád já... Slovy Američanů: "business as usual", tedy pořád se snažím běhat.

Mám to ohromné štěstí, že většinu své práce mohu dělat i v této době, bez jakýchkoliv omezení, takže o "drobných" komplikacích nečekané výuky a konzultací na dálku nemluvím, nestojí to za řeč... I když upřímně by se hodilo, pokud by se na Alze dal koupit nějaký "modem", který by za mě dal některým studentům pár facek:)...

V sociální izolaci se ukazuje velká výhoda ultra:). Všichni ultra běžci se totiž "mají rádi" :) ... dokáží v samotě "se sebou" v pohodě vydržet spoustu hodin, takže nás nějaká sociální "izolace" hned tak nerozhodí... [Tedy, ne, že bych se netěšil do běžecké hospody a na pivní běhy... ale na všechno dojde a jak říkala moje bavorská teta.. odříkaného chleba největší krajíc:)...]

Nechci, aby to vyznělo, že v turbulentních dobách mě maximálně zajímá moje pobíhání... to ne... ale jsem přesvědčený, že právě pobíhání mi umožňuje udržet pocit "normálnosti". Určitě to platí obecně pro každého -- když slábne víra, je potřeba držet rituály! 

Na postupné rušení svých naplánovaných závodů jsem si zvykl, je to v duchu starého moudrého vtipu ... Pokud chcete pobavit pánaboha, seznamte ho se svými plány:)... Nicméně, já už mám v záloze řadu naplánovaných "zahraničních závodů" v Česku.  Třeba takový "balkánský výlet", aneb přeběh Srbska... tedy přes Sv.Jana Pod Skalou... To se dá ze Stodůlek proběhnout v pohodě za jeden den. Pro náročnější cestovatele (fajknšmery) se dá ode mě z domu zvládnout Amerika společně i s Mexikem.:)

Každý si něco najde -- třeba jihočeši to mohou vzít od podlahy a rovnou běžet kolem Světa [... tedy kolem rybníku Svět..:)...]

Na příští týden, jako podporu, že se vše v dobré obrátí ... mám naplánovaný krásný symbolický okružní běh: "Do Řitky a zpět"... což je ve finále nádherných 54 km, kolem Karlíku a Vonoklas. A tak bych mohl pokračovat:). 

[Známá píseň Jojo bandu hned navrhuje další místa poblíž Řitky... Pro zájemce dodávám, že například takový Pičín je nedaleko:)... necelých 31km]. Myslím, že i červnová, lehce nastíněná, klubová akce, kterou pracovně nazývám(e) "Trans-Avamuš" ... tedy Trans-Šumava:)... má také šanci se zapsat zlatým písmem do našich srdcí.

A proto... Ultra zdar!

Jen už prosím otevřete ta nákupní centra... Pokud chci dodržovat nějaká distanční pravidla, tak abych ty lidi obíhal hustým křovím!:)

12:)

PS. Příště už snad i o té IF... intermittent fasting (aneb přerušovaném půstu).