Hledači pokladů, aneb hravý Veverka si hraje a my s ním..:)

Jak už je ve zdejším kraji zvykem, na jedné straně (řekněme "na venek") jsme poslušné ovečky, co poslouchají příkazy a nařízení, nosí roušky pomalu i doma a nutí si mýt tlapky bakteriálním mýdlem i svého psa:), ale "uvnitř"... uvnitř je každý z nás ...husita!:)...

Ten vnitřní boj včetně projevů všech možných (rozumných i nesmyslných) omezení se i se mnou různě pere, nestandardní podmínky v práci k tomu přidávají další stres a napětí. Jak to asi musí vypadat u rodin s dětmi v panelákovém bytě?
To moje -- sice malá, ale -- zahrádka, moje dílna (a trucovna/pracovna) vytvářejí věřím dostatečný prostor/nárazník pro rozumnou rodinnou pohodu... Ale jak říkám, mám neskonalý obdiv pro rodiny s dětmi, které v těchto dnech nemají dostatek "životního prostoru" ...

Běh-pobyt venku je potom asi jediná možnost, jak z toho všeho utéci, jak se zbavit všech napnelismů a cukatur:)... Paradoxně cílené běhání a náročný trénink nemusí být nutně to pravé ořechové, spíš naopak. Já to beru tak, že ani běh nesmí být v mém případě spouštěč stresu... [aneb, ono se to nepo..tento:), když se mi nepodaří běžet přesně podle plánu, když se nezlepšuji]. Navíc je klidně možné, že při logistickém oříšku letošního jara (tedy pomoci při přemísťování syna ze školy z ameriky domů) se mi nepodaří vyhnout se povinné karanténě.
Většina závodů je zrušených a tak naběhat cíleně a strukturovaně své tréninky, tempa, intervaly... všechno plus mínus osamoceně... dokáží jen reprezentanti a ti nejtvrdší z nás.

Proto se mi moc líbí nové bojovky[i vědomostní soutěže], které se objevily i v našem Prokopském údolí, hafo otázek pověšených na stromech kolem hlavních cest a na druhé straně správná odpověď. I tak se dá zabavit s dětmi na krátkém výletu přírody.

Podobně mě a většinu kamarádů nadchl Martin Veverka Pražský, toho času "Ostrovní", který mezi nás přinesl hezkou (anglickou) běžecko-turistickou hru, která teď doslova zuří na našem klubovém FB:).  Vy, co jsem zabloudíte a (zatím) nejste součástí naší volně definované skupiny iThinkBeer (.com) -- tedy těch, co sice běhají, ale při běhu myslí na pivo a na setkaní v hospodě s kamarády -- tak vám o tom musím něco říci.

[Chvíli jsem čekal, jestli Martin, se stylem britského gentlemana, něco sám nenapíše o "Treasure Hunt Run" ... tedy Běžeckém hledání pokladů. Ale Martin nic nepíše a je škoda, aby to zapadlo, obzvlášť v téhle době, tak tedy ...]

Treasure Hunt Run
Je určeno 10 věcí, které je potřeba v rámci výběhů, výletů najít a vyfotit spolu se sebou samým (či alespoň s nějakým klubovým atributem).
Už první sada byla velmi inspirativni (S01):
1. Neuvěřitelná díra
2. Divoce žijící zvíře
3. Číslo 82
4. Něco oranžového a fialového
5. Most
6. Historický pohled
7. Lavička
8. Houby
9. Ztracena věc
10. Něco hodně chutného

Druhá sada (S02) posunula laťku o kus výš:
1. Kostel
2. Roubenka
3. Napajedlo
4. Telefonní budka
5. Výstražná cedulka
6. Něco krásného
7. Něco tvrdého
8. Něco rychlého
9. Něco šokujícího
10. Něco tichého

Třetí, přemýšlivá sada, (S03):
1. Úl
2. Pták v letu
3. Nesprávný nápis
4. Pěkná brána
5. Den v týdnu kromě neděle
6. Vyrobeno/založeno v..
7. Ztracený míč
8. Něco na nesprávném místě
9. Něco kde se dá schovat
10. Zajímavá pěšinka

Ošem Nika z Nového Mexika přinesla další level, (S04):
1. Něco hlubokého
2. Něco pichlavého
3. Hydrant
4. Vlajka
5. Něco kulatého
6. Loď
7. Vyhlídka
8. selfie+zajímavé pozadí
9. Velkej hmyzoun
10. Sníh

No, sledoval jsem naše vedoucí hledače, taková Romana (April), ta to často dokáže dřív než bys řekl Pilsner Urquell:), ale většina úlovků od kamarádů je neskutečně vtipná, dokážete si představit, jak se dá uchopit úkol SO4E8: selfie+zajímavé pozadí, že? Nebo sníh v Čechách v dubnu, když tady skoro nebyl přes celou zimu... No nádhera! Kvůli práci jsem nejen nestíhal v týdnu moc běhat, ale ani sbírat poklady, až to bylo takové smutné... Ale v sobotu jsem se rozhodl, kdyby všechno mělo "padnout" a [vždy, když je nejhůř] běžel na Karlštejn a zpátky... S tím, že po cestě zkusím "všechno splnit":)... tedy 1-3 sérii. Neudělal jsem si poznámky, ale pamatoval jsem si opravdové "špeky".

Falešný policista monitoruje cyklostezku!

Doba je nesmírně dynamická.. myslel jsem si, že telefonní budka v "mých" vesničkách kolem údolí bude v pohodě.. v Holyni jsem ji viděl jako hotovou věc:), ale už je pryč! Je to výrazně těžší oříšek.. Dokonce ta na Řeporyjském náměstí, kterou jsem bral jako "home-run" už není telefonní, ale je to knihobudka:). Podobně číslo 82, to jsem si věřil, že snadno po cestě na Karlštejn ulovím, ale kdepak. 12, nebo i krásná 13 ... o 28 nemluvím... to by všechno bylo, ale 82? Když tak "orlím zrakem" pátrám v Chotči, tak se mě jedna "domorodkyně" ptá, co hledám.. Vysvětluji, že máme hru a že potřebuji vyfotit číslo 82. Hned se mi nabízela, že mi jej napíše na krajnici:), ale to mi přišlo nečestné a nesportovní:)... Dokážete si představit tu děsnou radost, když jsem ji našel ve Zvonoklasech...

Je to skvělá, i když čertovská hra! Myslel jsem si, že mám "ztracený míč", když v tom se objevili čutálisti a vzali si ho do hry... Prostě, zdaleka nemám všechno, ale moc hezky to zase probudilo moje pobíhání, člověk se najednou víc kouká kolem sebe a objevuje spoustu zajímavých věcí, nejen ty hledací poklady...

Prostě cesta mi utekla ... jedna-dvě:)... málem jsem při zpáteční cestě v Letech minul Petru, která proti mě prosvištěla na kole a za chvíli jsem byl v Radotíně, čas se nachýlil, i když jsem nenašel všechno, tak jsem vzal po 47 km MHD nahoru do Stodůlek... Práce a rodinná pohoda volaly:). No ty chybějící "kusy" musím dohledat jindy... Nedá se nic dělat. Příště musím vyběhnout někam dál..:).



Všemu zdar! Ultra zvlášť!
... protože, kdo běhá a hraje si... nezlobí (se)!

12:)

Zákazy, příkazy, roušky a náhubky... aneb volnost běhu...proti všemu:)!

Otevřeně... je mi líto těch mladých, kteří se na můj vkus až moc snadno vzdali a vzdávají svých svobod, své odpovědnosti ... Přenášejí hodně věcí na stát a skoro všemu věří:)...A stát? Ten si lebedí... Velký bratr se připravuje definitivně všechno sledovat, deficit se zvyšuje stejně, [jak vtipně poznamenal Aston (O.Neff)] jako váha salámu u řezníka... "O sto miliard víc? Můžu to tak nechat?"... OMG!

Z pozice sice aktivního, ale staříka:)... Nemám touhu, ani se necítím být povolán, abych jim radil.. Ale nemám rád situaci, kdy stát někoho (v tomto případě střední stav) téměř zlikviduje a pak se ho snaží s velkou pompou zachraňovat... Jen se raduju z toho, že jsem žil velkou část svého života v relativně normálním světě, kde slovy Ozzyho.. Člověk klidně mohl sežrat netopýra, aniž by tím způsobil Armagedon..:)... [Ozzy Osbourne " There was a time when you could eat a bat and not cause armageddon."].

Ale pozitivně -- ten běh mi dává naději... Po minulých týdnech, kdy jsem hodně potkával a viděl na dálku běžce v polích s šátkem přes obličej... [OMG!]... Tak teď už registruji povětšinou jen "potkávací světla"... kdy si přidržíme šátek jen na okamžik setkání... a s některými pomocí pantomimy či jen pohledem do oči usoudíme, že ani tuhle komedii nebudeme hrát:).
[Nicméně vzhledem k odhodlanosti strany a vlády by to chtělo, aby někdo vymyslel a sjednotil běžecko/turistický pozdrav... Navrhuji potápěčské Ok, kdy O je vytvořené palcem a prostředníčkem a "k" přirozeně zbývajícími prsty... abychom si dali najevo, že já jsem Ok, kvůli mě si ten hadr nemusí nasazovat:)].

Když jsme u těch zákazu a překážek. Nevím, co vedlo sedláka u Řeporyj, aby zoral (veřejnou, značenou) cestu mezi poli a natáhl tam mlíko se zákazem vstupu... aby mu tam nechodili/nelezli lidí? :)... Kolik mu jich tam může projít? No nevím jak koho, ale mě to neodradí. Tak holt ty původně rychlejší úseky běžím v oranici, taky dobrý:)... Když jsem tudy po "zorání" běžel poprvé, tak jsem si myslel, že na mě sedlák "mává" na pozdrav, ale když jsem obíhal to mlíko se zákazem vstupu:) tak jsem usoudil, že v tom "pozdravu" možná byla i nějaká "výhrůžka":)... Inu, až mě začnou nadhánět, tak aspoň budu mít Míšou tolik prosazovaný fartlek..:)

Vždycky se mi v té chvíli vybaví rady mého dědy a bavorské tety... "Hanzi, nikdy neorej po kopci a nikdy neorej cesty..:)... To dělají jen hloupý jézéďáci -- oře se vždy podél kopce a cesty nenič. Má svůj důvod proč tam jsou odjakživa ... Jenom si zničíš pole!"

Ale možná právě ty zákazy a příkazy mě inspirují. Za normálních okolností bych kolem těch výběhu krav běžel maximálně 2-3x do měsíce... Takhle mám touhu tam běhat 2x týdně:). Stejně tak mám silné nutkání každému, koho vidím v polích/v lese s rouškou říkat .. "neblázni... jsi tu sám... užij si to naplno":)

             

Běhu zdar! Ultra a boji s blbostí.. zvlášť!
12:)

PS. Než se to "ztratí":). S dcerou jsme se udělali takový soukromý "We Run Prague"... Ty fotky jsou z toho "výletu"... Přes Ladronku, Strahov, Pražský hrad, Petřín, Cibulku... do Stodůlek. Naprosto luxusní ráno. Za celou dobu jsme nepotkali vic jak deset lidí. Vřele doporučuji!
PPS. Abych to dokázal... zoraná cesta.

                   

Důvěřuj svému sádlu! Aneb bojuji s omezeními a protivenstvím:)...

Asi všichni znáte ty různé "dobré" rady: ... Nauč se každý den 10 slovíček... do roka umíš cizí jazyk. Využij krizi k pravidelnému cvičení, do měsíce uděláš klik na jedné ruce, do dvou měsíců máš skvěle vypracované břišní svaly... To ani nemluvím o akcích typu.."zhubněte do plavek"..:), které z kohokoliv za necelé dva měsíce udělají nejen ozdobu pláží, ale i potenciální hvězdu remaku seriálu Pobřežní hlídka:)... u všeho přeci stačí "jen" být trpělivý a vydržet...
[Neříkáte si někdy to klíčové.. Bože dej mi prosím trpělivost.. Ale hned!!!:)]

Koneckonců, kdo by nechtěl vypadat dobře, ... umět nový cizí jazyk, ... ohromovat svými vědomostmi, že?:)... Stačí k tomu vlastně tak málo, stačí pravidelně "něco" dělat, vydržet u toho a úspěch je zajištěn. Vlastně pro řadu rekreačních běžců, co běhají/usilují o ultra by to mělo být jako houska na krámě... Přece pro ně je jednoduché pravidelně naběhat svoje porce kilometrů, tak stačí tu svoji konzistenci přenést do dalšího "oboru"...
[Vzpomínám si, že obecná konstanta, kdy se člověk má šanci přehoupnout z amatérské na vyšší úroveň byla poblíž 10.000 hodin, to zase není jen tak:)]

Ze stejného soudku jsou rady na hubnutí... změňte svůj jídelníček... Různé diety z mého pohledu nepoužitelné, protože jsou komplikované a vyžadují povětšinou, abych si "něco" buď nosil s sebou, nebo "něco" nejedl, případně jedl jenom "něco"... Vím, chcete říci, že běh sám o sobě je zárukou toho, že člověk zhubne. Určitě ano, obecně to má velkou pravdu... ale ...
Například já jsem začal běhat a hubnout z mety cca 104 kg a řádově během roku jsem se dostal na úroveň 82-83 kg a tu jsem navzdory různým pokusům se změnou jídelníčku držel dlouhých devět let. Občas jsem se nějakou dietou dostal k 80 kg, ale zhruba po týdnu se moje váha ustálila zase v okolí 83 kg..:)
Jasně je to velký úspěch zhubnout 20 kg a dostat se do rozumné formy, běhat ultra... Ale váha, jakoby byla zakletá. Navíc po Grand Slamu se mi začalo stávat, že po těžkém ultra mi tělo začalo nabírat vodu a váhu, které jsem se (navzdory celkem pravidelným cca 100 km týdně) těžko zbavoval...

Chvíle vánočních svátků mě bohužel posunula ze "zakleté" zóny 83 kg o víc jak 3 kg výš.:(... No tragédie! Přemýšlel jsem, co dělat, co vyzkoušet a vzpomněl jsem si, že v období přípravy na moji první Rondu jsem o víkendech praktikoval přerušovaný půst, nacvičoval "hladové" běhy, tedy běhal jsem 30 km a víc ve vrcholu své postní fáze.. asi měsíc, abych poznal a připravil svoje tělo a mysl, že ... jídlo na ultra není to nejdůležitější... Jako vedlejší účinek jsem se dostal s vahou tehdy na 80 kg.

Nakonec volba byla jednoduchá. Potřebuji něco, co vydržím praktikovat dlouhodobě. Něco u čeho mohu pít pivo, víno... nemít nějaké speciální dietní požadavky... A tak IF (intermittent fasting, česky přerušovaný půst) byla jedna z mála použitelných věcí ... a taky jedna z mála věcí, kde jsme si s trenérkou Míšou nerozuměli. :).... Aniž bych metodu nějak prosazoval ... napíšu pár poznámek z mých 3.5 měsíců ... Na rozdíl od ostatních "keto" a jiných speciálních diet, nevyžaduje žádné preparáty, nepotřebujete žádné speciální pomůcky... a dá se relativně snadno (bez velkých společenských omezení) dlouhodobě držet.

Podstata je velmi jednoduchá...[Pokud jste ve stejné kategorii a chcete zkusit, doporučuji lehce pročíst na internetu, včetně rad a omezení, ale pro obyčejného člověka je to fakt jednoduché. Říká se, že obecně na muže to funguje výrazně lépe/rychleji než na ženy]. Den jsem si rozdělil na dvě části... Na jídelní okénko (které může být od 4-6 až 8 hodin. já se snažím standardně 4-5, občas poruším...), kdy můžu jíst a na zbytek dne, kdy panuje půst a člověk nepije ani kafe s cukrem, ani pivo, ani sladké limonády. Optimálně čaj (černá káva) a čistá voda. Nejlépe je v postní fázi provozovat nějakou sportovní aktivitu, včetně rychlé chůze...

Aspoň mě výsledky velmi potěšily. [Vím, že jak o tom něco napíšu, tak to hned bude !horší dodržet a posunout, ale nešť:)] ... Něco s vámi budu sdílet, ale nebojte se.. žádné fotky břicha, nebo já před zrcadlem v tangách.. to nehrozí... Takové průkazné a neosobní se mi jeví fotky váhy:).
Syn mi věnoval svoji chytrou "americkou" váhu, která nejen přesně váží:), ale pro kalibrovanou výšku a věk pomocí elektrických impulsů odhaduje procenta svalů, tuku, vody... Nastavil jsem si experiment, začal jsem se vážit pravidelně po běhu --- a mohl jsem sledovat vývoj...
Na displeji jsou vidět čísla /velké je váha, vedle ní je procento tuku, pod ní z leva do prava.. procento vody, procento svalů, odhadovaná váha kostí. Výhoda je, pokud se vážím ve stejných podmínkách.. po běhu, na lačno... tak všechna čísla jsou principiálnš zatížena stejnou chybou, proto se dá celkem dobře posuzovat trend...

Ostudný začátek... Silvestr po ranním běhu

31. ledna

29. února

28. března

9. dubna

Tedy z 85.6 kg a 21.2 procent tuku na 73.5 kg a 15.5 procent.
Co je na tom ještě zajímavé, je přesně to, o čem psal jeden z propagátorů [Hugh Jackman, alias Wolverine:), který držel na začátku filmování 4 hodinové okno, údajně dlouhodobě drží 8 hodin mimo trénink.. a používal ji, aby nabral svaly a nezískal žádný tuk]... zejména u starších mužů dochází (mohu potvrdit pocitově) k lepší regeneraci organismu, atd..:)...

Upřímně, takovou váhu (ani pocity) si nepamatuji, protože už od prvního ročníku gymnázia jsem byl pěkná kulička... jedině jednou jsem se dostal s váhou pod 80 kg a to když jsem byl na letní škole v Itálii bez peněz a většinu času jsem držel půst:). Do budoucna bych chtěl bych udržet, případně 2-3 kg dolů a možná i nabrat nějaké drobné svaly při cílovéváze... Zkusím se zas po pár měsících ozvat:).

Doba je nesmírně dynamická, normálně nesleduji noviny, ale teď musím každé ráno otevřít idnes.cz [tedy ne abych sledoval pochybné výkazy statistik COVID-19, ale..] abych nastudoval, kdy budu moci jít do obchodu a necpal se tam v době vyhrazené pro seniory. Vláda nás udržuje v bdělosti, časy mění, stejně tak zajímavé jsou výsledky "vládního matesa" ... tedy, co zase naši velitelé vytáhnou z "osudí" a kterou službu, nebo obchod nám vláda povolí... [OMG!].

Jak jsem se pochválil, že jsem zhubl jednu velikost, tak moje nejmilejší manželka to moje úsilí "zabila" poznámkou, že já nemusím ty časy pro seniory vůbec sledovat! Chodím totiž do krámu s Derinou v tašce, šedivej jsem... tak stačí, když budu dostatečně šourat nohama (jako po ultra)... pro jistotu můžu v ruce žmoulat kus housky... a mluvit na Deri v tašce (to dělám stejně)... a pak mi nikdo nebude hádat míň než 65:)... No nezabili byste ji?:)

Ale se zákazy a omezeními je potřeba bojovat (v rámci možností) ze všech sil. Proto jsem si minulý víkend naplánoval bojovný "Běh naděje"... tedy z Bojova do Řitky a domů:). Symbolické po všech stranánkách... když se člověk přes Dobříchovice škrábe Krásnou strání nahoru tak si uvědomuje, že do Řitky to šlo snadno a rychle, ale dostat se odtamtud ... to bylo náročné:).

V týdnu jsme provedli záchranný koloběžko-běh (zachraňovali jsme pivovar Kácov) s Lubošem z našich domovů přes Prokopák podle vody k mostu Závodu míru... a nacvičovali používání roušek-šátků v režimu potkávacích světel:). Podobně jako při potkávání protijedoucího auta ztlumím světla, tak tady nasadím roušku nebo šátkem zakryji nos a pusu... a hned jak se mineme... Zapnu světla:), tedy sundám hadry z nosu a obličeje:)

Pro případnou kontrolu, že běžíme spolu jsme byli připraveni -- jsme rodinní příslušníci, jako medvědi u Kolína... my jsme v podstatě bráchové!:)

A tak... ať nám to běhá... Protože, my vlastně neběháme pro sebe... My běháme pro své blízké! Abychom se (obzvlášť v téhle době) vzájemně nezabili!

Všemu zdar! Ultra a "spiklencům" běhu .. zvlášť!:)

12:)