Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o "kilometr" dále, aneb každý den malá radost a každý týden malý Kaisen:)

--- moje poznámka pod čarou ---

Ty "salámové" metody jsou nejhorší.. nevím, jestli si to všichni uvědomujeme... Ale... Za chvíli to bude rok, co vešla v platnost různá (často velmi nesmyslná) omezení, druhý vyjímečný/válečný stav už bude zase nejméně 132 dní  a jak to vnímám kolem sebe -- lidé procházejí stavy od krátkodobého pochopení, přes naštvání (řekl bych to silněji) a rebelii až k naprosté apatii. To naštvání naprosto chápu a plně podporuji, ale ta apatie mě děsí... V rámci tolik proklamované soudržnosti a solidarity by bylo zajímavé snížit platy politikům na polovinu, stejně tak státním zaměstnancům (a výrazně snížit jejich počty), když omezili fungování úřadů, úřední hodiny, atd... a hned by bylo vidět, jak by se výrazně lépe a víc logicky řešily "zákazy" a "opatření"...

No nic, já to navíc ještě profesně nesnáším dobře, moje instituce a přeneseně i ostatní, pro které pracuji mají velký podíl na současném marasmu...:(. Připomíná mi to hořký vtip, kdy chlapec na dotaz, kde pracuje tatínek odpovídá, že dělá striptéra v gay baru... Paní učitelka se ptá, jestli je to pravda... a tak chlapec nakonec přiznává, že ve skutečnosti dělá novinařinu a reportéra pro CNN, ale že se za to hluboce stydí:)... Pro jistotu opakuji, že s mým zaměstnavatelem nesdílím jejich postoje a prohlášení...:)

--- konec mojí poznámky pod čarou ---

Nicméně, co jsem chtěl říci ... a snažím se vyloučit cokoliv s virovou tématikou... je tu opět leden, předsevzetí, umocněná tím, že se nikam nesmí, fitka zavřená... a tak běhá každý, kdo aspoň jednu nohu má:)... Možná je to jedna z mála možností bojovat s apatií v nás a kolem nás...

Na druhé straně, u mě (57+), který se snaží už víc jak deset let a upřímně sice běhá sice svoje max, ale jinak objektivně měřeno běhá "tužku":)... Tak je pro mě hodně těžké nalézt dobrou motivaci na začátku každého roku. Vidím to jako jasný problém "středu". Ti kteří jsou na začátku cesty a běhají krátce -- mají tu výhodu, že se těší na svoje zlepšení, rekordy jsou "na dohled" a všechny pocity jsou super:)... Závodníci zase mají svoje úsilí podepřené snahou se udržet mezi těmi nejlepšími... ještě jim to "ukázat", případně ještě "naposled":) uběhnout skvělý závod... My, co už se nějakou chvíli snažíme...(soudím podle sebe)... horko těžko hledáme motivaci. Tak (aspoň já) dostávám navzdory svému snažení od Garminu pravidelné vzkazy ... o neefektivním tréninku... o snižujícím se VOX max... A tak jsem se snažil:). Byla zima, jak v Charkově na nádraží, cesty uklouzané jak na pražské brusli... já po cestě oblékal nesmeky.. ale Garmina to nevidí??. No fuj!:)

Ale na druhé straně, já s tím mám pochopitelně spojenou celou řadu hezkých zážitků. Začátkem týdne jsem přesvědčil kamaráda HK a s jeho synem jsme udělali "tří-Honzovou výpravu" na vyhlídku Máj a Bednář .. na východ slunce. Původní cíl byl, že si doběhnu odtud domů (51km), ale pracovní povinnosti mě dostihly v "půlce" ... u Řitky.. (no není to symbolické??) a tak jsem vzal autobus, dojel rychle domů... a řešil pracovní "požáry":).

Mráz, uklouzané cesty a stezky v Prokopském údolí, potkávání se s turisty, maminkami s kočárky, malými dětmi, přímo přitahují rady typu .. Nejez "žlutý sníh" a nečůrej proti větru:)... Spousta vtipných pozdravů, včetně hravého využití českého jazyka. No posuďte sami. Běžím si po naprosto zledovatělých cestách kolem Dobré vody v Prokopském údolí. Před domorodci i návštěvníky se "vytahuju" a propaguji nesmeky..:). U obzvlášť zledovatělého sestupu stojí jedna "zoufalá" :) žena... řekněme v mém věku... a na moji exhibici a poskakování v nesmecích... reaguje prosbou.. "Nesvedl byste mě"?... :). Samozřejmě, jako správný gentleman ... Doplňuji, že ji nesvedu ani z cesty, natož jinak:)... Navíc v tohle mrazu, že?..:). Paní to dole naprosto zazdila obratem... "Od vás bych se někdy nechala svést!" ..:)

Je třeba si dělat radost. Dneska například byl 21. den roku 21.. 21 století... Proto říkám Lubošovovi... je potřeba společně vyběhnout (nebo vytlačit koloběžku)... a "oslavit" to... Luboš sice mlel něco o chorobách...protivenstvích.. ale nakonec se setkáváme tradičně u mostu a na 12 km připíjíme skvělou domácí slivovicí... 21.. je 21, že:)

Proto... možná navzdory tlakům .. a na vzrůstající apatii.. si říkám... bojovat je třeba! Radovat se ze všeho hezkého, co přijde a jak říkají fotbalisté... je třeba jít tomu štěstíčku trochu naproti:). Protože je doba těžká a klidně se může stát, že někdo zavelí ... "Navrhuji sníst psy, náčelníku!" ...:).. a já v rámci revolučního hnutí budu ještě muset chránit Deri... Tak je třeba si dát nějaký těžký a nereálný cíl:).

Proto, i když to zní legračně, jsem se zase začal připravovat. Sbírat síly a nadšení... i tam kde nejsou.:). Jak říká můj syn, jsem (skoro) tak starý, že ještě pamatuji turbulence na tulipánové burze v Holansku... Ale to neznamená, že jsem ztratil touhu!

... 200 je to číslo... 200 ve 24h... A udělám pro to, co půjde.

Držte se!

Všemu zdar! Našemu úsilí, snům a ultra.. zvlášť!

12:)