Tady a tam

V pátek brzo po ránu jsme vyrazili do Amsterdamu. Sotva lidí ukončili včerejší party (královna měla 30.4. narozeniny), my se brodili hromadami odpadků kolem graftu/kanálu ke svému (jak jinak než skvěle vybranému) hotelu:). Možná, že jsem se smekl po nějaké slupce od banánů, nebo jsem si poranil pravý kotník o nějakou láhev od piva, zkrátka jsem zbytek pátku a sobotu prožil v určitém strachu, co bude, ale dnes (v neděli) jsem nakonec šel běhat tradičně do údolí svých 12km (až večer, ráno to jednoduše nešlo). Kotník i kolena nakonec drží, tak asi vše v pořádku!

 

Schválně porovnejte, ráno v amsterdamu a pozdní večer (šero) v prokopaku:). Vlevo se brodím v odpadcích, v právo v listí a ve štěrku:).
Korunu všemu dala tradičně moje skvělá matka, které pro její zprávy říkám důvěrně černá kronika:). Když jsme čekali první dítě, tak vždy nezapomněla říci, kdo kdy potratil, komu se narodilo nějak poškozené dítě, komplikace u porodu a pod:). Kamkoliv jedu, slyším o haváriích na silnici (v letadle), nyní mexické/prasečí chřipce.. Takže, když se dozvěděla, že jsem "nedostal rozum" a hodlám běžet maratón, tak jsem se ve zkratce dozvěděl řadu případů srdečního selhání u starších mužů, smrtelně vyčerpáných, jak kdo ležel v křečích, ve výkalech na ulici:)... A pochopitelně s pointou, abych určitě nepřeceňoval své síly a neběžel.:)
Nevím, jak to bude, jestli dám nebo ne, ale určitě to zkusím. Udělám co budu moci, samozřejmě s rozumem, ale budu si zpívat bojové písně:), zejména "we keep on fighting till the end!:) ...we are the champions!".
Tak jako tak si to chci užít. I ten boj! Držte mi palce. [váha večer po 86.7]