Co kdyby to zítra nevyšlo? :)

Je to zajímavý, že jsem jedno že svých přecevzetí porušil tak brzo. Asi pořád tu berličku svých poznámek opravdu potřebuju:), ale musel jsem, tohle si musím pro sebe zaznamenat...

Na Nový rok jsem se v rámci našeho motivačního kroužku:) rozhodl, že si vyrazím na Karlštejn, v rámci hesla, raději hned, co kdyby to zítra nevyšlo, že? A žádný zkratky po silnici, ale poctivě zadníma turistickýma trasama, občas v pravým trailu, ať si udělám radost a sám si naznačím, že to s tím svým "vztahem" k dlouhým běhům myslím vážně a že to je velká láska:)...

Všechno jsem po ránu přichystal, vzal jsem si 0.8 litru čaje a vyrazil s batůžkem směrem ke klenotnici Koruny české, která by měla ukrývat nejen poklady, ale hlavně bránit to na čem opravdu záleží. Jak symbolické. Běžel jsem rozvážně, tentokrát s reflexní vestou. Trasa, pokud to řeknu řečí barev - modrá, červená, zelená, modrá a červená - pro přespolní a barvoslepé:) -- Stodůlky, Řeporyje, Ořech, Kalinův mlýn, Dubeč, Třebotov, Roblín, Vonoklasy, Mořina a Karlštejn.

Asi k dlouhých běhům patří, že věci nejdou tak, jak si myslíme. Proto, když jsem dorazil na Karlštejn a zjistil, že i když je hrad otevřen, tak si žádnou vodu nikde neopatřím ani nekoupím.. A tak jsem se vydal na cestu zpět "na sucho" s tím, že třeba v některé z vesnic uvidím domorodce a vyžebrám vodu:). Ale všichni poslušně vyspávali po Silvestru [později se chystali buď na oběd nebo na novoroční výběh ve 12.12:)] a tak jsem postupně míjel jednu vesnici po druhé... bez vody..

Asi to patří k běžcům dlouhých tratí, že mají tu potřebnou morální sílu a proto jsem nezatočil na silnici a nevydal se zpět, abych běžel kratší cestou (a míň vlnitou) s možností "načepovat" u pumpy... Samotného mě to překvapilo, že jsem to bral, jako bych byl někde skutečně na trati a poslušně jsem zatočil zpět do lesů a strání, doufaje, že třeba v další vesnici na trati to bude lepší...

A jak se prodlužovala doba běhu bez vody na 5, 10, 15, km tak mi docházelo to tvrzení, že běh na dlouhé vzdálenosti není o rychlosti, že je o posedlosti a o odvaze? Nebo o zarputilosti? Nevím, budu to muset víc zkoumat:). V Ořechu jsem nakonec u kostela objevil obecní pumpu! Odpumpoval jsem rezatou vodu a jak pumpuju, jako by hořelo, objeví se domorodý starší pán a říká, to jsem ani netušil, že to ještě funguje, možná to ani není pitná voda!:). Přeju mu do Novému roku a připíjím na zdraví!:). Voda byla jistě živá, protože jsem děsně ožil a relativně skotačil byť unaven domů. Přeci je to tam a zpět 46km terénem, blátem a listím a vítr na pláních nepříjemné studil na zadní části:).

Jak tak dobíhám posledních cca 200m, tak dostanu na zledovatělém chodníku děsný smyk a letím nejdřív po hlavě na plot, vybírám to a pak padám, ale při brzdné fázi jsem si vyhodil z kloubů malíček na právě ruce. Koukám na to udiveně, jak je v těch místech na ruce, co mám normálně klouby je to otočený úplně jinak:). A tak jsem neváhal, zatáhl dvakrát jedním a druhým směrem a dal zase kostičky tam kam patří:). Někdo říká, že prý ultra je často i o bolesti. Nevím, malíček bolel (a ještě bolí), ale smál jsem se jako pako, protože jsem malíček neřešil. Kontroloval jsem jestli je hlava O.K. a jestli je "běhací ústrojí" v pořádku, malíček sice bolí, ale nejsem virtuóz:) a píšu stejně maximálně jen dvěma prsty na každý ruce.. Pokorně jsem poděkoval svým stražným andělům, že ten pád tak dobře dopadl a dorazil domů, abych se zapojil do domácích prací a ještě dodělal nejaké resty. Koneckonců, věnoval jsem se pět hodin svému koníčkovi, že:).

Určitě mají pravdu ti, co říkají, že to dlouhé běhání není o rychlosti, ale o odvaze a urputnosti. Já se musím trochu víc soustředit i na cestu, odvaha i pokora. A držet se toho svého .. Je to v hlavě, je to v hlavě...:)

Šťastný Nový rok! 12:)

PS. Možná se i ve mně zrodilo malé "ultrátko":). Je sice šedivé, ale takové neopeřené holátko. Uvidím, jak si povede..:)