Co by kdyby, aneb contrafactual

Asi tím prochází každý z nás -- pochyby... A pak to věčné: co by kdyby? Co by se stalo, kdyby jo a kdyby ne? :) Možná to cítíte i při tom duševním boji, jestli dnes vyběhnout nebo ne.. A že se vlastně nic nestane, když to odložíme:)...? Mě v minulých dnech velmi zaujaly komentáře velkého Běžícího Stínu:) na ll a AprilRuns blozich. Protože jsou podle mě fakt skvělé, neměly by rozhodně zapadnout -- dám si je sem pro pozdější vlastní povzbuzení:

...treba srovnani s mapo (http://ultra-mapo.webnode.cz/) - svuj prvni marathon zhruba stejnej jako ja zhruba ve stejne dobe. Ted po peti letech ale ona sazi jedno ultra za druhym, reprezentuje CR a marathonu ci delsich trati ma pres stovku. Myslim, ze s talentem a vasni pro kilometry jsme na tom podobne (snad ji tim neurazim), zadni drevaci nejsme, ale Kenani taky ne. Rozdil je v tom, ze zatimco ja jsem si poslednich par let hledal vselijake vymluvy, mapo proste poctive behala ... a behala ... a behala ... a behala ... vytrvale jako smrt ... a vo tom to je ... alespon u mne, to mne motivuje, videt na ostatnich kde bych mohl byt, kdybych behal poctive jako oni (ci ony). To ze mne nekdo predebehne mi nevadi, ale trosku uz se zamyslim, proc je rychlejsi ten, koho jsem drive bez problemu porazel. A vsechno se to vraci zpatky ke konzistenci a trpelivosti ...

...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....

Musel jsem si sem k sobě ty komentáře dát, jsou silně motivační...Třeba RS nakonec tu nějakou knižku napíše, měl by! Ty jeho věty plně vyjadřují i moji víru. Navíc u mě je dlouhý běh takový bezpečný adrenalin, je to pro mě jednoduchý způsob, jak líp poznat sám sebe a mít se víc rád:)...jak si maličko, přitom ale bezpečně "hrábnout":)... Něco jako sledovat detektivku nebo horror v bezpečí obývacího pokoje:). Taky občas (někdy i víc nebo hodně) bojuju s nechutí a s pohodlnosti, pak ale (naštěstí) něco ve mně řekne, ale neřeš to, vem si boty a jdi ven... Vytrvalec je od slova vytrvat, přesně jak to říká RS, pak pomůže to, že se člověk překonal, když se mu nechtělo, když neměl čas, když ho něco trápilo..:)

Ne, že bych měl nějaké ambice, ale hrozně se mi líbí, že se člověk může překonat jen tím, že vydrží. Je to málo, nebo moc? Vydržet jeden den, týden i měsíc se dá. Co je časově kritický moment? Nevím... S tím časovým horizontem si vždycky vzpomenu na odpověď svého otce na 50. výročí jejich svatby, když jsem se ptal, jak to svoje manželství vidí zpětně. Tak mi řekl, že kdysi slyšel, že nejhorších je prvních 50 let,... že se to občas musí vydržet:)... ale on sám to ještě nedokáže posoudit.:)

Takže ve všem je potřeba občas vydržet a nevzdávat to. U běhu je to myslím úplně nejjednodušší a já proto běh beru jako takový dobrý tréning na normální život.:)

Ať se nám daří vydržet a překonat naše slabší chvilky. [A že jich určitě je!:)]

Tak jdem běhat, ne?:) 12:)