sobota 7. ledna 2012

Oprava: Houbec ultrák, .. holátko:)...

Běžící stín je mediálně slavný:) a já mám tradiční dilema...Miloš si vzal můj minulý velmi osobní zápisek na BŠMŠ, což mě sice na jednu stranu těší, ale to mé "pobíhací já" má z toho téměř trauma -abych teď chodil a pobíhal kanálama:). To ultrátko byl spíše duševní pojem/rozměr, protože v tomto směru jsem pouze takové malé holátko :) ... Jen si maličko myslím, že jim = "ultras" :) trochu víc rozumím a asi chápu, proč.. Táhne mě to tam taky, i když možná z jiného důvodu, nebo možná ten důvod se stejný, protože nevím jak se tam kdo dostal..

Někdo se posunul k velkým vzdálenostem, aby si dokázal, že na to má, pro někoho jsou extrémní běhy a rekordy určitou cestou z bezejmennosti a možnosti jak najít větší sílu, dostat se dál a výš, překonávat překážky, prostě byl lepší/vytrvalejší než ty ostatní..

Já se tam paradoxně dostávám přes ten duševní:) rozměr mého pobíhání... Je to prostě dané tím časem co finálně strávím na trati v kombinaci s tím mým ufounským závodně-nezavodním přístupem, primární potřebou být "pobíhač" ... Tedy běžet si jak v té ruské pohádce... Nevím kam s cílem přinést to nevím co..:).. Asi tuším, že to, co hledám a zatím po každé nacházím je dobrý pocit..

Protože to "pobíhání" mi dělá moc dobře, tak jsem venku častěji a déle a tak těch km něco víc naběhám. Můj počítač má sice dobrý antivirus, přesto jsem nějakého silného běhacího vira chytnul na blogu Běžícího stínu, u Wittiho, v ultrákových vyprávěních..:). Je to prostě silnější než jsem si myslel. A tak i když mám do ultras hoodně daleko - asi jako Slavoj Houslice do Manchestru United.:), ale to mi vůbec nebrání v tom, abych pobíhal o to radostněji.. Možná právě proto, že vzdálenosti jsou relativní se může každý pobíhač cítit jako běžec dlouhých tratí... třeba i na 5-10km... Tím spíš, když třeba do té doby všude jezdil..

Takže... rozhodně jsem stále "lama" , a znova musím pro ty co mi občas napíšou mail se spoustou vykričníků:) [nebo nevhodný komentář, který smažu:)] zopakovat... tyhle svoje zápisky si píšu hlavně pro sebe, abych se povzbudil, abych si svoje pocity a zážitky zaznamenal a pamatoval si je na furt:) tak jak jsem je prožíval. Čas totiž má tendenci zastírat původní prožitek, problémy a pocity... S odstupem času vše může vypadat úplně jinak a ty podstatné věci, související s mým pobíháním mohou být zapomenuty nebo silně zkreslené a to nechci.

Třeba teď už bych pod "mediálním" tlakem málem hodnotil svůj novoroční běh a jeho zveřejnění jako exhibicionismus, ale není to pravda. Byl to krásně ztřeštěný nápad, neuvěřitelný pocity a ještě prítomná silná bolest v malíčku mě utvrzuje, že to bylo skutečné a stálo to za to!

A tak je to správné, tak to má být! Běhání a pobíhání zdar, ať už je délka trati jakákoliv..

12:)

PS. Nedá mi to, abych po dni nedopsal svoji "doušku":)...samozřejmě, že bych to napsal/viděl teď úplně jinak, možná bych to vůbec nenapsal:)... Ale právě ta autenticita mých poznámek je pro mě důležitá. Protože pochybnosti s námi neustále zmítají a asi každý z nás si říká (ať už je cokoliv předmětem našich pochyb), jestli ty naše plány, cíle a sny nejsou moc veliké, moc nesmyslné, možná i směšné? A vždycky si to připomínám, když pod "tlakem" nějakých vedlejších okolností začnu pochybovat... Sny a cíle vždycky stojí za úsilí, pochyby a i nějaký ten "výsměch". Protože jsou naše! Koneckonců, je potřeba si to užít.
Vzpomínám si, jak jsem před dvěma roky po šíleným zimním úsilí přemýšlel jestli vůbec poběžím svůj první 50km závod. A byl jsem málem ochoten tam neběžet. Znova jsem si to přecetl:) Jeden známý mi tehdy po úspěšném závodě řekl, že mi takový zápisky vyloženě "kazí" blog, protože vypadám jak váhává/nerozhodná ženská:). Říkal jsem mu, že jsem nikdy nedbal na to jak vypadám, že naopak je pro mě a pro ty, kteří různě pochybují dobré vidět, že každý tím prochází.
Pokaždé pochybujeme, když si myslíme, že jsme narazili na nějaké další hranice. Je potřeba věřit! A pravda, že já už tu svoji pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!

22 komentářů:

  1. Nedej se! Tvoje zápisky jsou super a neuvěřitelně osobní nahlédnutí do duše a kdo to neocení a myslí si, že je to exhibicionismus, ten Ti nestojí ani za myšlenku ... Pobíhání zdar a silu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Honzo, mi co tě známe osobně, víme, že se nevytahuješ jako kšandy, ale prostě si píšeš své vlastní pocity z běhu, které mimochodem jsou pro spoustu lidí (mě nevyjímaje) silnou motivační složkou pro další běhání. Drž se a přeji ti hodně takových výletů, jako byl ten na Karlštejn. MSF :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Uplne tomuhle prispevku nerozumim, a je mi lito jestli ti to nekdo nejak minule pokazil. Jsou lidi co behaji 50km i delsi zavody ale o ultra nic nevedi ani nahodou (dle meho osobniho nazoru) a jsou taci co se na podobne trate teprve chystaji ale dusi maji ultra uz davno. Ja sem mel za sebou asi tri 50K+ behy nez mi "to" doslo, a nebylo to vlastne ani tak moc davno - mozna rok a pul, dva zpatky. Do te doby mi Witty, Svata Sedlacek, Dan Oralek nebo Milos (neceske bezce jsem tehdy vubec neznal) prisli fakt spis jak nejaci pobihajici ezotericti blazni.
    Ty ses jednoznacne ten druhej pripad (IMHO), a strasne ti fandim, protoze si myslim, ze prave ty vic nez kdo jiny dokaze ocenenit a uzit si vsechny prozitky z dlouhych behu ale i zavodu - i kdyz by ti celkove poradi bylo suma fuk, tak atmosfera zavodu kde se sejde 30 nebo 300 podobne smyslejicich lidi je uplne o necem jinem. Budes mezi svymi, nemusis nikomu nic vysvetlovat, staci se na sebe jen podivat, a ty vis, ze oni vi, oni vi ze ty vis ...
    A s tim exhibicionismem - to bych nebral vazne. Kazdy z nasich blogu je jiny, mame trosku jine ctenare a komentare, ale jsme asi tak trochu vsichni exhibicionisti kdyz to pisem verejne, na tom neni nic spatneho. Hlavne se nebrat moc vazne.
    Jeste k te moji medialni slave - pozorny ctenar si muze vsimnout temer nerozeznatelne postavy bezce v krovi vlevo za mnou. Ja sem o fotografovi vedel z lonska, tak sem trochu slapnul do kroku a chudaka z krovi evidentne predbehl akorat vcas :) - jinak samozrejme jde o dusledek statistiky, ultrarunning otiskne reporty prakticky ze vsech ultra v US. A tech bezcu zas tolik neni. Na tech fotkach se pak za par let vystridame opravdu vsichni :)
    At ti to beha! Pro me ses ultra a uz s tim nic nenadelas :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jeste aby nevznikla nejaka mylka, urcite nechci rict ze ultra je nejak nadrazene ostatnimu behani. To fakt ne, a moc fandim i vsem ostatnim kdo se svym behanim zapasi na kratsich tratich, hlavne damam (at uz jsou blondate, ruzove, nebo treba utahane). Ultra ale dokaze zvyraznit jak daleko se clovek dostal, a jak daleko se muze dostat, i kdyz na zacatku sotva zvlada petku na rovne silnici. Kdyz jsem kdysi zacinal jako aerobni traged, nedovedl sem si predstavit prehoupnout se pres pulmaraton a uz desitka byla jen tak tak na hranici mych moznosti. Ultra je pro mne symbolem, ze lidske hranice jsou mnohem dal nez si vubec dokazeme predstavit i u tech do kterych byste to fakt nikdy nerekli.

    OdpovědětVymazat
  5. souhlasim s Baru. Nedej se! Je to hlavne TVUJ blog! A my Te moc radi cteme a tem ostatnim vzkazuju: Jestli se Vam to nelibi, tak to proste nectete!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Honzo, nenech se otrávit, tvůj blog je to nejlepší, co je pro začátečníka gaučáka ne českém internetu k dispozici, když jsem před rokem a půl začínal pročetl jemho tenkrát celý až do začátku a od té doby ho čtu pravidelně. Tréninkových plánů je všude dvanáct do tuctu, ale právě popis "duševního rozměru pobíhání" z "pohledu lamy", toho se zoufale nedostává, a přitom to řekne často víc, než tréninkový plán.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc dík za povzbudivé komentáře. Kdybych si nedržel blog jako svoji určitou reflexi, tak bych to asi nenapsal, protože čas vždycky změní jak vidíme svoje pocity a prožitky a máme tendenci si to časem nějak upravovat, vylepšovat:).
    Kdybych neměl slabší pochybovací chvilku, asi by mě ty (smazané) komentáře a maily ani trochu nezasáhly:). Umím mazat na dvě kliknutí myší:). Ale bylo to dobré v tom, že jsem si znova uvědomil, jak moc mi na pobíhání záleží a jak důležité je věřit a být důsledný. Chci běhat daleko, tedy musím běhat daleko:), ať mám na sobě dres nebo pyžamo, ať si kdo chce co říká... Prostě se z toho ani ze sebe nepotento..:)
    Čím dál tím víc věřím že běhat dlouhý tratě je hlavně přerod v hlavě. Já to "platonicky" miloval a upínal se k tomu sotva jsem uběhl 10-15km... Hezký běhání!

    OdpovědětVymazat
  8. Honzo tvuj problem je v tom že když se vytrhne článek z kontextu tvých zápisků působí jinak :(
    Proto by bylo lepší psát pro miloše přispěvky na objednání které se hodi a pasuji na skolu :))
    Vlastně vzdy když si utrhl tvůj zápisek na svůj blog to bylo jen pro jeho učely :(
    To víš takových hořících pochodní od kterých chytá široké okolí je strašně málo.
    Ta moje ted jen doutná a uz dost dlouho zalezlá za pecí čeká až uschne :(( Ale možná jen selhala hlava :)) tak at se daří.

    OdpovědětVymazat
  9. 2 ll: Krize jsou potrebne, protoze nas zoceli:). Pochybovani stejne tak, protoze co by byla vira bez zazraku, nebo zakony bez jejich porusovani, ze?:)
    Bude lip, kdovi jestli uz lip neni! :)Uz jsi i tak dost veci prekonal a jeste urcite bude potreba jich spoustu prekonat:). Aspon u me to funguje tak, ze jen tim, ze si pochybnosti uvedomim a zacnu s nima pracovat:) se hned citim lip! At se dari! 12:)

    OdpovědětVymazat
  10. Honzo, tvůj "dovětek" je pro mě jedna z nejlepších věcí, co jsi na blogu napsal! Mohu jen dodat, že bez velkých snů není velkých cílů. A zcela tě chápu - podobná váhání mi jsou blízká (vždyť jsem znamení Vah :-))Přeji ti maximální radost z každého uběhnutého kilometru a nám ostatním, abys dál psal své pocity a postřehy z tvého pobíhání na tvůj blog!

    OdpovědětVymazat
  11. Honzo, právě to překračování/posouvání hranic dělá život zajímavějším a barevnějším! Přeju ti, ať je překračuješ pořád stejně vesele a přináší ti to ultrauspokojení :)
    Iva

    OdpovědětVymazat
  12. Ivo a Petre, dik, hlavne at nam zustane ta radost, o te to je predevsim.. 12:)

    OdpovědětVymazat
  13. Každý tvůj článek je pro mě novou motivací. A jsem moc ráda, že píšeš, protože každá nová motivace je pro člověka potřebná. Navíc se u většiny tvých článků bavím... Tolik zážitků z běhání snad nikdo nemá.
    Děkuji za tvůj blog ... ;)
    P.S. Jinak jsem naprosto v pořádku, omylem jsem zveřejnila nadpis, který měl být úplně jinak (Nemůžu nebo nechci?) a pak jsem si ten článek rozmyslela, protože byl zbytečně "rýpavý"... ;) No a místo, abych to neukládala, tak jsem dala publikovat... a tak to všechno vzniklo :)

    OdpovědětVymazat
  14. Neběhám pro druhé, běhám pro sebe. A sem, k Tobě chodím, Honzo, moc ráda. Právě proto, že tvůj blog je lidský. Není o "profesionálních výkonech", ale je prostě o běhání, o překonávání sama sebe, mám ráda tvůj styl a smysl pro humor.
    Tvůj vliv je až takový, že když jsem dnes v lese uviděla modrou značku, vzpomněla jsem si na tebe(jak jsi psal o běhu na Karlštejn) a vydala se po ní. Skončila jsem nakonec naprosto jinde, než jsem čekala.
    Tak ti pěkně děkuju . :-).

    OdpovědětVymazat
  15. 2 Jitka: Tak to jsem rad, ze na tebe nepadla nejaka vetsi krize:). Drz se a dik!
    2 Kopretina: Tak to se omlouvam:), ale myslim, ze tohle je takova jednoducha identifikace (me definice) pobihace!:) Proste te zajima co tam je.. Chtela jsi to prozkoumat a neresila jsi, ze zabloudis.. neni to krasny? MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
  16. Tvůj blog mám moc rád právě proto, že k běhání přistupuje přesně tak, jak to cítím i já - nejde o km, časy nebo umístění, ale o tu radost z běhání a sebepřekonávání. Tak se, prosím, nenech odradit a dělej dál radost sobě i nám.

    Co se Tvého ultráctví týká, dovolil bych si zde parafrázovat kultovní text "Úvod do matfyzáka": Ultrákem se člověk nestává, ale rodí. A to je, podle mne, právě Tvůj případ.

    Tak ať Ti to dál skvěle píše i běhá.

    OdpovědětVymazat
  17. 2 RID: Ano na ten kultovni text vzpominam (jako matfyzak) casto.. "Maminko, uz jsem matfyzak?" - pta se tatinka....:) :)..
    Dik, myslim, ze je to hodne presny - ja uprimne citim tu lasku k pobihani uz skoro od pocatku, jeste davno predtim, nez jsem bezel nejaky "zavod", ten pocit "nekam" si jen tak bezet, ten tam byl i kdyz to telo jeste nedovolovalo:)..
    MSF! hezky pobihani! 12:)

    OdpovědětVymazat
  18. Já bych jen napsala, to, co už jsem kdysi psala, když jsi kdysi s psaním skončil:
    ...Přiblížit se mu, zdolat alespoň část toho, co on, ano to myslím chtěl alespoň na chvíli každý. Když ne my holky, tak kluci určitě. Mít jeho nadšení, optimismus a víru v sebe. Nic není problém, vše je v hlavě....
    Ty moc dobře víš, co pro nás, pro tvé čtenáře i přátele a kamarády znamenáš, my jsme ti, co ti nezávidíme, my ti to přejeme a fandíme ti. Na zbytek se vykašli :o))

    OdpovědětVymazat
  19. Už to asi všichni řekli přede mnou, takže snad jen: kdysi dávno's v mém světě nebyl, ale teď je to mnohem lepší! :)

    OdpovědětVymazat
  20. 2 Pulec a Machy: No vy jste pravi (nekriticti) kamaradi, ovsem mila slova vzdy potesi. Ted abych zil a behal do 100let, protoze takovy nekrolog:) a zdravici mi stejne nikdo jiny nenapise.. Konec styskani, byl jsem nejak "oslaben" ted mi klidne muzou psat i ostrejsi slova..:). Moc se tesim na nase bezecke soustredeni v restauracnim zarizeni! MSF!

    OdpovědětVymazat
  21. Tak to i já jsem docela dost vášnivý běžec a hrozně mě to baví... Nicméně i s tímto sportem se prostě dostavují občas nějaké potíže, ale jak říkám já "není nic, co by se nedalo vyřešit" a tak jsem začala to řešení hledat... Na spoustu věcí mi pomohly cbd kapsle , ale to je na takové delší povídání, takže kdyby byl zájem, můžeme hodit řeč.

    OdpovědětVymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...