Hledání výmluv

Uvědomuji si, že jsem potenciální srab! Totiž skoro před každým závodem hledám nějaké výmluvy, proč bych zrovna (teď, tenhle závod) neměl běžet, nebo alespoň proč bych neměl závodit, proč neběžet na čas... Je to takové permanentní hledání výmluv, které asi sílí s tím, jak se zlepšujeme a kam se posouvají hranice našich možnosti a osobních rekordů..Jako bychom už dopředu počítali s prohrou a už si ještě za tepla sháněli svoje výmluvy, že to nedopadlo protože...protože jsme třeba "nechtěli", protože nás netěší běhat na čas a závodit, atd.. :)

Přitom je to naprostá pitomost. O nic přeci nejde.

Přesto mi i teď určitou chvíli trvalo se se svými "obavami" vyrovnat. Projít si tím, že neběhám "správně", že můj "tréning", pokud se tak moje pobíhání dá nazvat, nemá žádnou pořádnou skladbu, dynamiku a možná ani cíl a ani správné časování.. Vždycky to chvíli trvá, než si uvědomím, že je mi to vlastně jedno -- že je jedno, že nemám naběhané žádné rychle úseky, žádné intervaly, nic co by se mělo, pokud se chceme přiblížit na dosah 3h maratónské hranice.. Vlastně na mě z mých zápisků kouká dlouhá řádka hluchých a jalových km, které jsou ale naplněné něčím jiným, silnějším.. Zážitky, pohodou a třeba i tím, že jsem hodně běhal s Deri, s dcerou, třeba i s moji nejmilejší, jasným slunéčkem ..Odtud bych chtěl brát tu sílu, energii a nadšení pro sobotní maratónský běh...

Při hledání výmluv zjišťuji,  že žádné nejsou, žádné nemůžu najít.. Jak by řekl Konfucius: "Je těžké najít černou kočku v tmavé místnosti, obzvlášť, když tam není"! :). Průšvih! Prostě nemám se na co vymlouvat, všechno v přípravě proběhlo tak jak mělo, užil jsem si každý km a že jich "pár" bylo:).. teď v ty poslední dny před Stromovkou mám různé služební cesty, chci vyřešit zbytek restů v práci a tak vlastně "cíleně" snížím potřebnou kilometráž, abych byl na maratón patřičně natěšený..Prostě ideální ladění formy:)

Navíc řada známých a kamarádů poběží v sobotu taky a různě si plánujeme, že poběžíme "spolu", i když mám o tom různé představy:), odpověď je jasná.. Ano Michale, Davide, Petře...Ať je mi kolik chce let, poběžím pokud budu moci s Vámi a budeme si povídat, poběžím, jak to půjde rychle, prostě užijeme ten okamžik přítomného času a závod naplno a co neprobereme v závodě, dopovíme si potom v restauračním zařízení!:)

Poslední notička: Někteří sportovci po úspěšném závodě poděkují svému trenérovi. Jako správný hobík a pobíhač cítím, že trenérovi se má děkovat pořád a raději před závodem, co kdyby se na to v rámci oslav nebo neúspěchu :) zapomnělo.

Takže... Deri, moc děkuju! Děkuji ti, za to, že se mnou běháš, že mě povzbuzuješ v kopcích a na blátě, kde jsi stále o moc rychlejší a že mě brzdíš, když je třeba. Děkuji, za všechno. Mám podezření, že jsi si i rozřízla nohu, abys mě týden před maratónem přibrzdila v mém úsilí... Prostě děkuji! Jsi ten nejlepší trenér! Ďuri i ultrák určitě prominou a pochopí..:)

Deri v tričku v týmové zelené

Náš tým

Společný odpočinek a rozbor tréningu

Špinavá po návratu z "trailu" :)

S "medailí" kterou si sama našla a ukořistila

Se zraněnou tlapkou

Astrologové o mém znamení říkají, že jednou z jeho největší přednosti je houževnatost a síla vydržet... tak doufám, že mi to platí a že to tak zůstane:).

Stromovce zdar! Pokud tam budete a poznáte mě, přihlaste se..:). Ať nám to běží, na plný pecky a po celou dobu! Hezky si to užijem, moje stará maminka zase vyšilovala, prý, že slyšela, že zase o víkendu běžím nějaký závod?? Aby to nebylo něco dlouhýho a náročnýho?? Moje odpověď je tradiční a pravdivá.. Ale mami.. běžím s kamarády ve Stromovce, osmkrát kolem šaten a domů!

Tak ať se nám s kamarády hezky běhají kolečka.

12:)