Povídáním proti špatně náladě a depresi..

Jak teď zmatky a podzimní deprese nabývají na intenzitě, uvědomuju si, co mě pomáhá přečkat/přežít/vydržet.. Samozřejmě je to moje pobíhání a je to moje neřízené povídání si s kdekým okolo -- od bezdomovců, rybářů, až po maminky s dětmi, důchodce a policisty. Nacházím ve zkratce obnášející pár slov/vět určité kouzlo a vytržení z uzavřeného, českého/městského způsobu života.

Při běhu není nad prohození pár slov s domorodci, člověk se hned cítí lip, vím taky hned kde jsem. Na co zapínat nespolehlivou GPS, viď Ďuri:), místní mi řeknou lip, kde je obecní pumpa, případně, jestli je otevřena hospoda/krám nebo kde mi dají napít a čemu se radši vyhnout.. [Nechoďte do toho velkýho baráku na rohu, Franta je žárlivej a děsnej rapl, myslel by si, že mu lezete za ženou!!:) ]

Z minulých týdnů mi v hlavě zůstalo pár střípků mimo-běžných rozhovorů, nad kterými se ještě teď usmívám, protože jsou rozverně živé..A protože zmatky a negativní emoce teď víc útočí, tak si jich sem pár dám, abych na ně nezapomněl, protože nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomínáme radovat z těch blbostí a drobností kolem nás, protože je jich dost. [pro Luboše použiju slova pokojného bojovníka - nejsou obyčejné dny!:)]

1) Před myší dírou u Vyšehradu.. Radím cyklistce, co mě málem zajela.. "Já bych doporučoval sesednout z kola".. Ona .. "a já bych doporučovala nezávidět a koupit si kolo"..:). Ovšem na druhé straně stála městská policie a kontrolovala cyklisty a tak naše milá a vtipná konverzace byla hrubě přerušena jejím legitimováním a asi i pokutou:).

2) S rybáři se tradiční povídání.. "Berou, berou? ..Akorát roha!" ... mění v mžiku na upřímné vyznání..."Ale já tu nejsem kvůli rybám.. Na ty já kašlu! Já je ani nejím! Je tu klid, není tu moje stará!!!"

3) S důchodci posedávajícími na lavičkách... "Že vás to baví, takhle se někam hnát".. Povídám, baví/nebaví.. žena mi to nakázala!!:) ... Starší pan se toho hned chytil a povídá, tak to máme stejný! Já mám nakázaný tady sedět a odpočívat:). Usměju se .. Tak vidíte.. a běžím spokojeně dál a on na mě spiklenecky mává.

Zjišťuju, že lidi, když si začnou povídat s někým úplně cizím, tak je to najednou vytrhne z nějaké menší letargie, možná to nese s sebou "dobrodružný" nebo "zakázány" rozměr ..:).. z dětství asi všichni známé příkazy typu = Nebav se s cizími lidmi (!).. ale proč tak striktní dodržování v dospělosti? Jak běžci/pobíhači, tak domorodci, důchodci, omladina..s velkou pravděpodobností nejsou úchylové a nejsou nebezpeční..

Já se nejradši bavím s těmi, co mají čas.. Můj oblíbený konverzační gambit je s lidmi (maminky s dětmi nebo důchodci) krmícími kachny na břehu u hotelu/botelu Racek..Kachny se důvěřivě batolí mezi dětmi/maminkami/důchodci, kteří kolem rozkazují starý chleba.. Říkám.."áááá koukám, tady bude kachna na sváteční oběd.. Já bych vzal radši dvě, vypadají drobnější " :).....Odpovědi, že se to přeci nesmí, odbývám zkušeným -- "ale vždyť ty jejich stavy musejí pracně redukovat, tak co na tom"... Vidím, že jsem je nalomil..Na dotaz o trhání peří zkušeně dodávám... "Spařit v kýblu s horkou vodou, pak jde to rychle a snadno.. Kachna na divoko? To musíte zkusit!" :) Vidím, jak jim to v hlavě šrotuje a že se možná vrátí s extra taškou:). .. No a zrovna včera jsem si všiml, že jsou (zbývající) kachny poněkud plaché:)..

Tak co? Jak u vás, už jste ztratili ostych a bavíte se aspoň při výbězích s lidmi okolo?

Do toho! 12:)