Je tvoje červená stejná jako moje? :)

Spousta z nás si právě teď udělala radost nějakým tím delším závodem, případně ultra a mě zarazilo, jak často se musíme vzájemně porovnávat..."bylo to skvělý, ale v porovnání s tebou, s Pepou, Danem...s xxx...ty moje výkony nestojí za moc.." A to mě dostane. Všechno je přeci relativní a je to v hlavě.. Kdoví, jak já a moji kamarádi "vidíme červenou"..:), kdoví, jaké má kdo problémy, jak je prožívá a jak s nimi bojuje.. Někdy věci, co vypadají jednoduše mohou být složitější a naopak.. To video (http://www.youtube.com/watch?v=evQsOFQju08) či případně související věci stojí za zamyšlení..

Děkuji za hezké maily, komentáře, spoustu chvály a podpory... samozřejmě mě moc těší, i když opravdu tolik chvály škodí.. to abych si hned zase radši nadával, abych získal ztracenou duševní rovnováhu.:)... Ale zpátky k tomu různému prožívání a vnímání.. Věřím, že pořád rozumím úsilí začínajících... vždyť to není tak dávno, když jsem začal na stará kolena pobíhat:), navíc v ultra a pobíhání po kopečcích jsem opravdu začátečník..

Doteď vše vidím jasně...První maratón -- zrovna před 4 roky to bylo:). Závěrečné km jsem už prokládal chůzí, takový hodně upajdaný závěr, někdo by klidně řekl "ostuda" :).. a tak "pomalu" [4.20] :), atd.... ale bylo to NAOPAK! BYLO TO SUPER! Pořád si toho výsledku moc vážím a jsem na něj hrozně hrdý a každému to rád říkám... :)... Nedám si na svůj první maratón i na ten čas a zážitky sáhnout... Doteď jsem rád, že jsem to nevzdal a doběhl a začal delší štreky běhat pro radost... Proto se snažím se sám (a i kamarádům) bránit jakýmkoliv porovnáváním a srovnáváním... Proč si kazit radost a svoje zážitky??

Znova prožívám tu pravou a nefalšovanou po-závodní "kocovinu" :).... Ne, že bych to nějak přehnal s alkoholem, ale spíš jde o to rozkolísání emocí:)... Při Silvě jsem se radoval, že jsem měl na konci ještě dost sil zrychlit a běžet skoro naplno... pak jsem si ale uvědomil, že jsem to přehnal... vždyť já si určitým způsobem "zakládám" na tom, že "závodit" nechci moc často, že nejsem "závoďák", ... na tom stojí celé moje pobíhání .. a nakonec běžím v závěru ultra jako hasič k ohni... no to by mě piclo, takhle zblbnout:)...

Vážně jsem o tom přemýšlel a napevno jsem se rozhodnul, že před Leadville žádné jiné závody nepoběžím. Zbytečně by mě to pokoušelo. Musím se závody zacházet jako se vzácným kořením.. Zase to dostat zase pod kontrolu... Možná se proběhnu s dětmi jako podpora na společenských závodech, ale ani Zátopka ani Žebráckou, ani cokoliv jiného nepoběžím... Zbytečně by mě to tlačilo do "závodění", zbytečně bych se hnal a  asi i ztratil nějakou tu svoji radost:).... musím tu soutěživou část ve mně nechat delší dobu spát a odpočívat... a jen tak si šťastně a spokojeně naběhat svoje km.. zase se vrátit ke svému pobíhání, získat zase novou sílu... Abych si třeba mohl zkusit na podzimním maratónu ve Stromovce naplno závodit. :).

Cílem do dalších dní je proto uspat závoďáka a opět probudit tu "ženu" ve mně.. [pořád tvrdím, že jsem duší žena, že:)], protože, jak všude čtu.. budoucnost patří ženám (i v nás chlapech)... V různých studiích se ukazuje, že primárně soutěživo-agresivní mužský rozměr nepomáhá dlouhodobým záměrům a cílům...[pro zájemce viz například Athens' rules].

Proto odsouvám veškeré závodění a soutěživost na půlku srpna...
Pobíhání a pomalejším km zdar! Ultra a běžecké turistice zvlášť!

12:)