Pomalu, ale furt...aneb jak jsem asi definitivně zblbnul..:)

Přišel čas, abych se přestal nazývat začátečníkem, (jak říká David a přestal tím demotivovat ty, kteří opravdu s během začínají) a abych se soustředil víc na to co chci dělat.. Tedy -- na svoje běhání...

Vím, že to zní hloupě, když chlápek v okamžiku své padesátky něčemu tak silně propadne, jako já běhání... Navíc ti ostatní (možná právem) říkají "Proboha proč???".. "Marnost nad marnost..." Ani kdybych se tomu tisíckrát lépe a víc věnoval, ani kdybych měl stokrát větší talent... tak stejně už nic "nedokážu"... tak proč to úsilí??

V posledních dnech jsem o tom víc přemýšlel.. Tedy proč?? Asi na to existuje stejná odpověď, jako když se ptáte horolezce, proč leze na ty hory???... No protože tam ty hory jsou!!!..:)... Protože ta výzva existuje, existuje sice jen v mé hlavě, ale možná právě tím je silnější a naléhavější...

Ať už to chci přiznat nebo ne ZG 50M byl zajímavý milník na mé běžecko-pobíhací pouti životem. Poznal jsem jak náročný běh v horách může být a dalo mi to neuvěřitelnou motivaci do dalších dní... Hlavně v tom, že se musím na ultra trail velmi důkladně připravit. Nejen ve své hlavě, ale i co se týče strategie, jídla, pití, celkové logistiky.. Najednou jsem totiž začal o všem víc přemýšlet.. Co jím před závodem, co budu jist/pít během něj a co potom.. Jak se budu připravovat..

Pavel mě správné upozornil -- při pohledu na ilustrační foto z večeře před ZG -- že tolik piva večer před závodem, může být pro mě taková malá běžecká sebevražda:), že vlastně spustí v mém těle inzulínové procesy a na tukové spalování vůbec nedojde, spálím rychle cukry a bude hotovo...:). A já velký příznivce piva a vína jsem si to vzal k srdci a omezil spotřebu alkoholu... a pár dní před závody (a po) najednou nepiju vůbec...

Zpětně si uvědomují, jak jsem běžel Silvu zodpovědně. Po ZG jsem omezil alkohol, před závodem a po něm ho vysadil úplně... A musím říci, že to bylo znát.. hodina zlepšení, rychlejší regenerace a cítím, že kdybych, kdybych.. :) :).... Tak se možná ještě mohu (když to vyjde) příští rok i zlepšit....:)...

Ale navzdory tomu, že se pilně snažím nebýt trouba ve stravování a v přípravě, držím se při svém pobíhání své radostně mantry... MUSÍ SE MI MOJE BĚHÁNÍ PŘINÁŠET RADOST..:).. A tak jsem ve středu večer vzal Deri, velké pákové nůžky na živý plot a vyrazil zase prostříhat cesty, cestičky i kozí stezky, po kterých s Deri běháme... protože deště a bujné rostoucí trnky a šípkové keře už zase bránily našemu běhání... Oproti minulým "stříháním" potkávám víc běžců:), většina se pobaveně usmívá, když vidí, jak stříhám a Deri mě "kontroluje":)...

Dostalo mě srovnání s bikery:)... Vlastně ve všech případech, co jsem je při prostřihávání prokopáckých stezek potkal byli šíleně upnutí na "rychlost"... Ani si neuvědomovali, že zrovna prostřihávám cestu i pro ně, jen tam byla skulinka, tak se do ní narvali:), bez ohledu na to, že mi to tím pádem trvalo výrazně déle, že jsem musel uskočit do kaluže..:)... David mi říkal, že má takové pozorování.. že triatlonisty zajímá primárně rychlost a teplota vody:) ... Pro podobné zážitky mám jednoduché vysvětlení. Je to ta "rychlost", po které můžeme zblbnout.. nevidět kvůli ní tu krajinu kolem...:)

Proto znovu vyhlašují LSD za svoji klíčovou a hlavní a zásadní přípravu na svoje běhy.. Protože v pomalém a dlouhém běhu je krása, pohoda a klid..

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)