To bylo dneska ale čumendo, co??? :)

Možná už jsem to několikrát říkal, ale opravdu věřím, že pokud je naše mysl otevřena novým podnětům, tak se člověk může seznámit s hodně zajímavými lidmi, získat skvěle kamarády a zažít neuvěřitelně zážitky.... Tak trochu jako hlavní hrdina knihy/filmu YES man, který souhlasí s věcmi, které na první pohled vypadají téměř šíleně, ale které nakonec vedou k hezkým zážitkům, novým kamarádstvím a prostě k větší pohodě, radosti a tak vůbec..:)

Minulý týden mi před Silvou volal PK, jestli bych se neuvolil dělat nevděčnou roli záložníka v civilu:), na 2.díl horské výzvy. Jeho parťák možná uvázne na horách v Turecku a jestli bych se s ním neproběhl... řekl jsem mu, ať se ozve po Silve, dopředu, že nic neslibují, že by to bylo opravdu rouhání:)...pokud to bude vypadat tak zle a opravdu nebude jiná volba, tak možná:).. Samozřejmě se ukázalo, že jiná volba není a když už je člověk jen ten jediný, který může pomoci.. tak v tom případě by pomoci měl :)...

Když už jsem se rozhodl podle stylu McQueena do toho jít po hlavě -- protože i skakání mezi kaktusy na začátku vypadá jako evidentně dobrej nápad:) -- tak jsem se snažil aspoň maličko si zaléčit nehet na palci, který vypadal celkem hrozivě... Plus jsem si šel přes týden jen 2x lehce zaběhat s Deri, abych vyklusal únavu po Silvě, přehodil věci v práci, vzal si na pátek dovolenou a vyrazili jsme... Pavel se ukázal stejně jako na netu, neskutečný pohodář, neuvěřitelně dobře připraveny na každou eventualitu...Prostě bývalý zkušený horolezec, který ví, že chyba se udělá jen jednou a už nikdy nejde napravit, ani zjistit v čem to bylo:).

Kdzž jsem si ve čtvrtek začal "chystat" palec na cestu:), tak jsem se dozvěděl, že je jasně vidět, že jsem skrytý masochista.. Ovšem je prý dobře, že s tou svoji úchylkou nechodím někam do erotických salónů, ale realizuji si to při pobíhání s kamarády.:).. Tak jsem usoudil, že na tom něco je a z podobného pohledu jsem si ohodnotil běhací kamarády.. Co myslíte? ...pochopitelně je většina z nich ve stejně kategorii..[="radostný masochista:)"]

Při finální zastávce na Zadově, jsem zjistil, že jsem (pochopitelně a tradičně) celou řadu věcí nechal doma, ovšem Pavel většinu měl buď všechno 2x, včetně karimatek nebo půjčil něco jiného.. Myslím, že pohled na moji přípravu musel být hodně veselý.. například jsem se původně snažil namazat paštiku na chleba pomoci víčka:)... Pavel okamžitě nabídl hned dva nože, následně ještě jeden s nužkami, dvě omotavaci náplastí na upevnění a zafixovaji palce.. Měl s sebou úplně všechno.

Před vyběhnutím přemýšlím o botách... Ač "masochista" -- přeci jen bych ten palec ještě rád používal -- proto jsem přemýšlel, které ze svých dvou párů bot si vezmu.. Větší, goretexové s trochu neohebným palcem, nebo menší propustné (trail attack) u kterých nakonec zůstalo... Pavel volil obdobně a tak aspoň jsem si říkal, že mezi námi zavládne další pohoda, protože si nebudeme moci ani vyčítat, ani závidět lepší/horší boty.. Domnívám se, že tohle byl také jeden z důležitých tmelících momentů našeho družstva:). Druhým byla schopnost zabloudit (což při občasných zmatcích ve značení vůbec nevyžadovalo mistra v bloudění mého formátu:). protoze plus mínus bloudili všichni... ale to nejdůležitějlsi bylo naše odhodlání si celou akci patřičně užít a žádné pitomosti, bloudění, krizičky si nevyčítat, oba totiž víme, že k podobným akcím patří.. no skoro stejně jako mladí k socialismu:)...

Myslím, že tradičně průběh závodu a vidění hlavního aktéra nechám vyprávět povolanějšímu, sám se snažím si stejně připomenout primárně svoje pocity.. Jako třeba, když jsem se před startem snažil být menší a ještě menší.. nikoliv jako básník, kvůli pokoře, ale abych se vešel pod deku, kterou se přikrývá Pavlův pes Sam..:).. Nebo, když jsme mnohokrát proběhli vodou, blátem a znova se ubezpečovali, že je vlastně dobře, že jsme si ty goretexy nevzali..:).. Tady se naše vnímání časem maličko liší... Zatímco já jsem asi po osmém potopení obou nohou až po kotníky do studené vody a bláta usoudil, že se na to nedá zvyknout:)... Pavel v ranních hodinách už prohlašoval příslušný akt za osvěžující koupel:). Inu, mám se ještě co učit ..:)

Neuvěřitelně jsem si to užil, samozřejme, jakmile jsme se začali trochu více kochat a sledovat ta "panoramata" :), tak jsme se vždy ztratili, nebo alespoň 0.5-1km naběhli. Ovšem, kdy se vám poštěstí, že si zaplatíte 73km a 7 dostanete k tomu naprosto zdarma??? :)

Řeknu tajemství. Věděl jsem, že to bude super už na samém začátku... Protože číselný součet mého čísla byl 12 (!), a tak není divu, že jsme doběhli naprosto famózním způsobem za (přesný) čas 12:11:00, i když Pavel původně navrhoval, že by bylo skvělé si už počkat na 12:12:12... No není to kamarád???

Bláznivostem v nás zdar!
Běhání a ultra zvlášť!
12:)

PS. Ale teď už opravdu žádné závody.... [i když tohle vlastně závod nebyl, že?.. Na pohodu.. na pohodu.. Jen jsme potom maličko pospíchali, abychom si v cíli mohli odpočinout:)...