Někdo nahoře mě má rád... a někdo tady dole taky..[ťuk-ťuk] :)

Silva??
Tradiční předstartovní nervozita, připadám si jako ve filmu:). Až Bubovi legrácky mě vracejí do reality. Bubo mi totiž sahá na "prsa" u mého batůžku "Rychlonožky":).. Marně asi doufá, že "tam" po Jitce něco zbylo:)... Vidím se snad skoro se všemi známými, Je to tady jako rodinná sešlost.. Vedle Pavel, Petr, Libor, Radomír.. Jana.. Spousta lidí z Kladna [ty to mají snad jako otevřené oddílové mistrovství:)] snažím se usmívat na všechny strany, abych někoho neminul:)...

Jsem tradičně zmatenej, nevím, co na sebe -- boty, oblečení... Mám ale jen jediné tričko s krátkým rukávem, jediné s dlouhým a elasťáky ke kolenům.. Tak se mi hned lépe rozhoduje.. navíc hned navečer jsem ztratil spínací špendlíky a tak mi moje nejmilejší, jasné slunéčko, číslo přišilo napevno na kalhoty a bylo vymalováno...

Cesty mokré, rozbahněné, jak kdyby se české zemědělství rozhodlo zaměřit na pěstování rýže:)...

Co za boty? Narozdíl od svých kamarádů se rozhoduji (už doma), že nebudu měnit  boty.. Neumím to:). Ještě se tam zamotám a upadnu:). Koukám na svůj botník plný nových i starých bot... Loňské modré univerzálky Asics (měl měl jsem je tu minule).. Na mě koukají tuze smutně... Vědí, že už mají natočeno téměř 1.500km a že se se mnou loučí. Beru je zamýšleně do rukou a říkám si.. Doprčic! Tolik šťastných km jsem v nich naběhal. Tohle jim přeci nemůžu udělat!!! Ať to naše loučení je stylové a silné. Poběžím v nich, děj se co děj !! :)....

Na startu hlásí, že minimálně do 2-4 hodin by nemělo pršet [tak nějak mi to sliboval LL, tak budiž mu tedy dík a sláva:)]...Prostě o další důvod víc se snažit doběhnout co nejdříve. Neberu si proto ani bundu, i když mám takovou tu pidi-midi "héliovou" 100g stočenou v batůžku.. pro všechny případy.

Abych ze sebe nedělal zase úplného troubu, poučen ze ZG beru si s sebou 8ks solných tablet, zavázaných po dvou v igelitových sáčcích.. abych si udržel dostatek minerálů..(a vyzkoušel, co to se mnou dělá).

Než se stačím rozmyslet a rozkoukat je odstartováno. Všichni vyrazí .. no šíleně rychle. Myslím, že by příště neměli lidem z 1/2M dovolit, aby s námi startovali:)... Úplně mě to strhlo, ale vidina deště a vhodné počasí mi velí, co uběhneš teď, odpoledne, jako když najdeš... A tak běžím, co to dá, prvních 20--30 s průměrkou kolem 5:30.

Abych neudělal chybu s počítáním vedu si statistiku vůči 6min/km, nebo-li 10km za hodinu. To se dobře počítá, sleduji si, o kolik zpomaluji, jak se držím a můžu jednoduše i odhadovat nějaký cílový čas.

tradiční ultra dilemma... 90 nebo 103??

Ještě do 65 km držím pozitivní bilanci, jenže tam je již známý 13km okruh (90 tudy neběží, jen 103, které je vlastně 106:) ), na který navazuje křížová cesta [musím říci, že to fakt sedí!:)].. Cesta vede částečně oraništěm, přes šotolinu, ostrou rozbitou silnici, mokrou trávou, kopce a osmekane cesty, občerstvovačka jen s vodou (ale pozor! Vím to a v levém "ňadru" si nesu vodu s kolou:)!!)... tak tenhle úsek mě pochopitelně rozhodil, zpomalil a hned jsem získal manko asi 15minut. Jenže na stanici (77km) už na mě zase čeká moje nejmilejší, jasné, slunéčko..:). Povídá, běžíš hezky, ale moc to nezdržuj.. utíkej, utíkej...:)... No a tak se zase pozvolna "rodím" jako Fénix z popela. Kolem 80-82km se to začíná lámat...najednou zase začínám cítit sílu a i kopce částečně běžím..

Fotka z běhej (návrat z rýžového pole)

To bych nebyl já, kdybych nežertoval s obsluhou na stanicích, s domorodci.. i pokud to šlo se spoluběžci. Asi do 30-40km jsme se různě předbíhali s KJ, první ženou v celkovém pořadí, kterou si pamatuji z loňska.. Stejně jako letos vypadala svěže, jako když jen si vyběhla do supermarketu koupit nějakou drobnost... Když ji dobíhám do kopce, tak mi říká, jak má těžký nohy.. jak ji to nejde:).. Málem jsem se udusil smíchy. Tohle já miluju..taková ta běžecká "latina".. Z kopce se kolem mě mihne jako žíznivá čára:), jen tak tak, že ji stačím říci, jestli nezná ještě nějaký jiný pohádky.. třeba ta o červený Karkulce taky není vůbec špatná..:)

Ale vlastně většinu závodu běžím velmi disciplinovaně. Na stanicích se raději zdržím, jím a piju, dolévám si vodu/kolu/ionťák... Po cestě si opakuji do zblbnutí svoji běžeckou ultra matru.."Sleduj cestu, koukej kam šlapeš, hlídej si značky a drž frekvenci" :)... A jako magor si občas počítám, svoje jedna-dvě-jedna-dvě .. v kopcích to počítání vyměňuji za razantní variantu "raz-dva-raz-dva"..:)...

S přibývajícími km cítím, že je to opravdu skvělý.. Sice se mi zase dělá puchýř pod nehtem na palci [už je mi ho líto:)..že tam dlouho nevydrží].. začínám se zase vracet k 6:30/km a třeba i lépe... už v kopcích střídám chůzi a běh, ale z kopce a po rovinách běžím a zdá se mi, že lépe... nevím, kde se to bere, ale najednou cítím v sobě velkou sílu.. Nakonec kolem 85 km předbíhám KJ, jak jinak než v kopci.. kousek s ní jdu, ale pak vím, že musím běžet... Je to ve mně..

Když na poslední stanici zjišťuji, že do cíle to mám minimálně 4.8km a k magické hranici 11h mi chybí necelých 29 minut.. jsem nalomený...Co teď?? Ted už se asi nezvednu k tomu abych běžel pod 6 min/km... Ale v tom.. v tom to přišlo.. Proč ne???.. Proč to vzdávat??? Připadám si, jako správný bersek. Jdu do toho naplno.. Běžím totiž svoje finále... Určitě pod 5 minut/km některé úseky mám i za 4:31.. Před stadiónem zvolním, přeci nepřiběhnu do cíle uřícený, že jo? :)


A tak jsem o 1s minul magický čas, ale i tak děsná nádhera:

14. místo celkově, 2 místo (Muži C), čas 10:54:46.

O víc jak o hodinu lepší než loni...


 Co k tomu dodat?

-- Tradičně nádherný pocity, počasí jsem měl skvělý, už lepší to být nemohlo..Boty pravda nebyly úplně ideální do daných podmínek, ale fakt jsem si to užil. To loučení s nimi bylo jak z dávných časů.. rytířské až bohatýrské..:).

-- Nejlepší ze všeho byla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... Nejenže nám s Pavlem stačila dělat mobilní podporu na trase [teď když to píšu, tak si uvědomují, že možná.. možná to políbení za 77km bylo klíčové:)!] .. ale i "operace" mého palce, krátce po doběhu.. to nemělo chybu, stejně jako následný odvoz do Prahy!.. Takže velké díky patří zaslouženě jí...

-- Před pár dny běžel Stín svoji 50M a z jeho stručných zpráv soudím, že jsme z jednoho "vrhu". i když on je na vyšší úrovni "šílenství" .:). On o pár vteřin minul magický čas 13:13:13.. já si o vteřinu nechám ujít symetrii:). On si hloupě nechá udělat šílený puchýř.. Já si stejně jako loni nechám málem urvat nehet vlastním puchýřem...atd, atd..[medvědi u Kolína by si už dávno řekli.. a nejsme mi náhodou bráchové??:)]. Nicméně jeho dalším dovednostem.. jako třeba čůrat za běhu a běžet nemocnej ultra... k tomu se ani nepřibližuji, takže to vidím jen na vzdálený příbuzenstvo:)

-- Před závodem jsem chtěl si trochu zvednout nalomenou důvěru... Přeci jen můj kolaps na ZG psychické přípravě na Leadville moc nepřidá, že? :)... A tak jsem si chtěl dokázat, že umím běžet sám.. že umím najít sílu, když je to potřeba.. a že ..... že se s tím "dědkem" v sobě ještě umím trochu poprat..:)

A tak jsem si znova uvědomil a na vlastní kůži připomněl motivační vyprávění Stína v rádiu a jeho hlášky... Volně řečeno.. "Ultra nám dává možnost poznat naše odhodlání.... Dává nám to sílu do dalších dní... Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to nevzdáváme!"
 [Gratuluju Pavle, Libore, Radomíre, Jano... a hlavně ... Petře a Soňo!!!]


Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)