Hledání síly, víry a klidu... aneb zpět ke kořenům..

Jak se blíží Leadville -- tedy nejen kvůli tomu -- znova přemýšlím, jak a kde najít tolik potřebnou sílu, víru v sebe a potřebný klid.. A není divu, že se snažím znova a znova používat "to", co na mě funguje, nebo alespoň dosud fungovalo:). V sobotu jsem se na svůj "výlet" dostal až po 3h odpolední, kdy slunce hřálo snad nejusilovněji a tak jsem vzal bouřliváka (svůj Salomon batůžek) do něj dal dva plné bidony vody se šťávou:) a vyrazil.. No jak byl baťužek prázdný, tak mě to poskakovalo na zádech a mlátilo, jakoby mě někdo tlouhl holí přes žádá:). Po půl km potkávám na procházce svoje Slunéčko s Deri a ty mi správně vysvětlily, že to mám otočit a vzít si jiný batůžek (Rychlonožku) a běžet na výlet s "prsními lahvičkami":).

No zkrátím to.. Myslím, že jsem v teplém odpoledni udělal pro řadu lidí zajímavý zážitek, asi jako když se objeví dvouhlavé tele na pouti:). Omladina, která se povalovala u rybníka, málem umřela smíchy [Ty vole, tomu chlapovi skáčou kozy!:)], jeden inlinista se vysekal [že by připomínka dívčího inlinoveho pozdravu:)??] a dva cyklisti se v Řeporyjích dokonce i vrátili, aby se ještě ubezpečili, že viděli správně:)..

Totiž... Nevím, jak je to možné.. Silvu jsem se Scott-Jurek ultra running vest běžel ještě v pohodě, teď mi byla asi o 2-3 centimetry po obvodě delší/větší. Moje "ňadra" plná vody mi patřičně skákala, tloukla mě do žeber po straně:).. A tak jsem vlastně nečekaně došel k poznání, jak asi běhají přírodou obdařené ženy bez sportovní podprsenky.. Prostě přidržoval jsem si "ňadra" zezhora rukama..:)

Ale co.. cesta byla nádherná, už za Řeporyjemi vlastně nikde nikdo, nebál jsem se pustit neznámými cestičkami, nakonec po modré přes Kalinův mlýn na Černošice, pocitově dál, pak jsem se napojil po červené do Radotína, po cyklostezce do Hlubočep a Prokopákem hezky domů.. I s přidržováním ňader:), krásných 39+km a 4:04 kouzelný turistický čas.. [Myslím, že když jsem v restauraci v Radotíně doplňoval pohonné hmoty:) a ještě odbíhal ven se nadýchat čerstvého vzduchu, tak jsem také vytvořil jednu z místních hospodských legend:)].
Jjo...Výlety, výlety.. nad ty holt není!!:)

To v pondělí mě čekala návštěva u rodičů... ze zkušenosti jsem návštěvu dopředu ohodnotil, jako křížek:).. tedy "náročnou" až "kritickou" a chtěl si maličko před cestou zaběhat, ale (mrcha) Deri nechtěla.. není se co divit, pro psa v tomhle vedru někde běhat?? .. ale přeci jen, 5km jsme spolu proběhli, sedám do auta, alespoň maličko "nadopován", říkám si lepší mizerných 5km, než rezatým drátem do oka:).. Sedl do auta a vyrazil. Asi po 1/2 hodině cesty jsem zjistil, že jsem doma nechal nechal nejen peníze, ale i svoje doklady... Uklidňuju se, že mám s sebou aspoň papíry od auta, tak aspoň při případné kontrole nebudu vypadat, jako úplný lupič:). Ovšem u rodičů jsem zjistil, že doklady od auta sice mám, ale úplně od jiného než se kterým jedu:).

Cílem je neztratit radost, ani klid, protože když není ve mne, těžko ho někde budu hledat:). Po tradičních rodinných rituálech včetně kachny se zelím(!), [David promine:)] ... po různých šocích a nečekaných zvratech konečně odjíždím...říkám si, jak já tu cestu do Prahy ve zdraví přežiju? Ovšem, ovšem.. Zachraňují mě šťastná čísla!!! Odjíždím z města po silnici s příznačným číslem 34 (!)... Ano, ano... 34-Honza běží:).. takže hned odbočuji k jediné sjezdovce, co tu za městem máme, na parkovišti pod ní se u hospody převlékám do běžeckého (Never leave home without it!) a krátce po 3h začínám vybíhat sjezdovku.. sice ti lojzové posekali jen tzv. malou sjezdovku, tu velkou, která na ní navazuje nad tunelem.. tak už bohužel nechali tak..

Ta je "odříznutá" hustými bodláky, které jsou vyšší než já.. a tak těch výběhu bude holt víc..:) Pro pár hostů a mladý personál jsem po chvíli asi takové příjemné zpestření ospalého horkého odpoledne.. po půl hodině mi při mé jedné obrátce přinášejí v kelímku vodu s plátkem citrónu, jako pozornost podniku..Fakt potěší! [nakonec nechávám spropitné v dvojnásobku mé útraty, zasloužili si to..ta voda byla fakt milá:)] Sice se odmítají zapojit do vybíhání sjezdovky pod průhlednou záminkou, že v podniku není sprcha (jako "domorodec" vím, že za hospodou teče řeka:)...

Ale když si nakonec po hodince "kroužení" dávám jedno polotmavé nealko:) a v nirváně šťastně koukám do kopce,.. tak pochopitelně dostávám dotaz proč vlastně takhle blbnu? :) Se šťastným úsměvem dopíjím nealko pivo.. Vím, že nemá cenu nic vyprávět o touhách a radostech (staršího) běžce a tak používám svoji tradiční vše vysvětlující odpověď.. "Běžci mají veselejší život i lepší sex" :).. a odjíždím s tím, že jsem si udělal radost, potrénoval, setřepal ze sebe napětí a možná maličko přispěl k rozšíření běhu ve svém rodném městě:). Po příjezdu domů jsme ještě se sousedem Danem dali relativně svižně 13.5km a krásně tak završili doslova "rozběhany" den:).

Znovu jsem zjistil, že při hledání síly musím neustále hledat radost... Navíc jsem si znova uvědomil svoje kořeny.. Doprčic! Vždyť já nejsem stařík z nížin!!! Já jsem stařík z Vysočiny! A to zní hrdě.. To se bude na Leadvile sakra hodit..:)

Všemu zdar, našemu úsilí a ultra zvlášť! 12:)