Aklimatizace, aneb neviditelný trail...

Jak jsem psal minule, kufr se v sobotu přemísťoval (aspoň jsem doufal) z Paříže směrem do Albuquerque a jistě si užíval svoji romantiku, zatímco já jsem nemohl běhat... Ano pravda, Stín mi kamarádsky okamžitě dal běžecké tričko Jemez ultra trail run a nabídnul mi i svoje trenýrky:), jenže měl jsem s sebou jen lehké sandály... Napodobit Tarahumaras a vyrazit na zdejší stezky v sandálech? No byla by to výzva, naštěstí/naneštěstí jsem první den měl poněkud silnější reakci na americké pivo:) a tak jsem sobotní ráno ztravil nikoliv během, ale nácvikem vyprazdňování žaludku, což -- naprosto chápu -- byla další dovednost, kterou v Leadville, jako když najdu:)...


Původně mi měli doručit kufr v 9 hodin, pak před půlnoci, potom mezi 2-3 hodinnou ranní, nakonec kufr dorazil o 1/2 6 ráno..:). Ale právě v čas.. Po ránu jsme se maličko zmátořili a Stín celou konverzaci o běhu otevřel gambitem.."Chceš běžet nějakou klasiku, nebo radši něco náročnýho a dobrodružnýho?"... No zbytečná otázka, povídám, a on, že ví, ale že mi chtěl dát šanci:).

Přípravy naznačovaly, že to nebude jen tak.. Stín povídá.. "Mám v plánu něco zajímavého, náročného, technická úroveň některých partii bude hraničit téměř s debilitou to běžet":)... A hned dodal,...jo a vem si s sebou radši dvě láhve a ještě mi (on, který běhá zásadně na lačno a bez jídla) vrazil do mošničky sušenku a nějaký ovocný protlak. No tak to bude nářez:), ale těšil jsem se jako malé dítě na Ježíška..

Vybíháme po Mitchell trail vzhůru do kopce a Stín povídá, žádný šílenosti, nemusíme celý stoupání běžet.. Tedy neběželi jsme ho celé jenom proto, že Stín po cestě vysvětloval jednomu zbloudilému běžci kudy kam a Ryan potom s námi vyběhl po Mitchell trail k rozcestníku. Cítil jsem se jako hrdina a znalec. Já už totiž tenhle trail loni několikrát běžel a tak jsem ho teď "viděl" naprosto jasně a zřetelně. Věděl jsem přesně věděl, kudy vede a vzpomněl jsem si, jak jsme tady loni běhali po stezkách spolu poprvé a já jsem neměl ani ponětí, kudy běžet... všechny cesty mi připadaly stejné, viděl jsem spousty odboček.. a teď najednou v pohodě vím kudy kam.. Byl jsem skoro "místní":)... Což se za chvíli ukázalo, jako velmi dočasné a domýšlivé:)..

Stín mi ukázal něco jako vyšší úroveň trailu...Běželi jsme po cestě, kde se stezka nejen ztrácela a já ji vůbec neviděl, ale Stín znalecky říkal, aha, aha.. tady to vzala voda, tady oheň, tady to bylo jinak..:)... Ale neztrácel svůj humor a pedagogický přístup a hned mi třeba nabízel, že z kopce nemusíme běžet cik-cak mezi náletovými stromky a akáty, ale že to klidně můžeme vzít šusem dolů po gradientu(!)...:). No nic, BS! :)

Lhal bych, že to nebylo senzační...cesta byla překrásná... Viděl jsem věci, co jsem dosud neviděl, běžel jsem po "neviditelných" stezkách, běžel jsem vymletými koryty potoků... Prostě nádhera... Doufám, že alespoň něco se mi povedlo na iPhonu zachytit.. Celkově 25km, těsně pod 4h, ale vůbec jsme se neflákali...Měl jsem tři láhve vody, vypil jsem je skoro všechny (nedala se vzít voda z potoka), ale nesáhl jsem na potravinové zásoby:).... Cítil jsem se skvěle, Stín správně poznamenal, že v dalších dnech to budeme jen maličko šolichat, přeci jen se jedeme na víkend proběhnout do Colorada!

Všemu zdar! Nádherným a divokým cestám zdar! kamarádům a ultra zvlášť! 12:)