O kouhoutkovi a slepičce, aneb nácvik startu:)

Už jsem to jistě říkal mnohokrát.. jsem správně pověrčivý a věřím na (dobrá) znamení. Takže, když mi po neskutečných zmatcích při přestupu v Los Angeles nedorazil kufr do mé cílové destinace (Reno, Nevada), tak jsem byl úplně v pohodě. Paní na přepážce s nedoručenými zavazadly jsem udivoval svoji pohodou a dobrou náladou, taky proč být být naštvaný, že?.. Strávil jsem bojovně skoro celý den na cestě a ve finále sice nemám kufr, ovšem dobrá nálada mě neopustila:). [Navíc, poučen z minula mám běžecké boty na nohou, v příručním zavazadle běžecké oblečení, ponožky, pár drobnosti, elektroniku, ale hlavně i běžecký batůžek a láhve na pití.. V nejhorším případě jsem tedy připraven na závod :)... Navíc, je to skvěle znamení, neboť při cestě do Leadville mi kufr taky zašantročili...

A tak v klidu vyplňují veškeré formality, paní mi říká, ať ji dám telefonní  číslo, že mi zavolá, až mi přijde kufr, abych si pro něj na letiště dojel. Zde používám taktiku, kterou (bohužel) na mě s úspěchem též uplatňuje moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:)... Nic člověka tak neusadí, jako když mu jeho pitomosti někdo zopakuje, naprosto klidně, s úsměvem, jako otázku..:)... Ptám se tedy... "Říkala jste, že si pro kufr, který jste mi vy nedoručili budu muset sám dojet na letiště?" :)... Paní se zaráží a obratem dodává... Ale samozřejmě, když necháte adresu a telefon do hotelu, tak my na naše náklady zajistíme doručení.. Tak je to správné, tak to má být!:)


Za chvíli si beru objednané auto a chystám se vyrazit z letiště směr hotel. Cestu mám (kupodivu) dopředu nastudovanou, přeci jen vím, že po víc jak 20 hodinách na cestě člověk není při orientaci v neznámém terénu nejbystřejší, navíc, já jsem bludička, ale pozor.. vím to!:)... Pro jistotu, ať jsem klidně za pitomce se ptám, jak se ovládá vůz, jak se otevírá nádrž, zapínají světla. Člověk v půjčovně se nejdříve neubrání poznámkám, že vše je standardní americké ovládání:)... Ale to jeho obrácení oči v sloup mě trochu víc vadilo, tak jsem řekl, oki, s hrdosti v hlase, snad průměrný evropan zvládne ovládat průměrné americké auto... [vím, že obráceně to neplatí na 100%]. Ovšem tahle "hrdost" mě stala zapnuté stěrače na zadním skle po celou dobu moji cesty do hotelu:). Samozřejmě, auto jsem nastavil, hotel našel, a zde se ukazuje další podpůrné dobré znamení.. mám číslo pokoje 112 (!)...

Se Stínem jsme dohodnuti, že v týdnu postupně absolvuji všechny povinné schůzky pro běžce, spoluběžce i posádky:), protože oni dorazí automobilem z Nového Mexika [tak 15 hodin jízdy?:)] někdy ve čtvrtek před či po půlnoci... Kufr dorazil pozdě v noci, ale výrazně dříve než při minulé cestě do Leadville.. z toho si (pozitivně) usuzuji, že bych třeba taky mohl dorazit o chvíli dřív do cíle,,:)... Co bych říkal, jsou chvíle, kdy by se optimisté měli střílet. Moji blízcí a kamarádi o tom vědí svoje:)..

V neděli jsem od rána pilně pracoval, ale když nadešlo pozdější odpoledne, říkal jsem si.. Musíš vyrazit ven, aklimatizovat se.. Zároveň přišel mail od Stína s celkem (na první pohled) jednoduchým úkolem. "Vyraž do Squaw.. změř si, jak ti dlouho trvá se dostat "nahoru", ať si mužů nastavit tvoje mezičasy, kde a kdy tě máme čekat.. Ale "jdi".. neběhej..:)...

A tak jsem vyrazil do "Squaw", jak říkají místní a znalci. Říkal jsem si, nebude těžké najít start... Takový známý závod, domorodci budou vědět. Houbelec!!! Připadal jsem si jako ta slepička, která běhala od čerta k ďáblu,.. tedy od jednoho k druhému a sháněla pomoc pro kouhoutka. Já žádnou velkou pomoc nepotřeboval, jen ukázat, kde je ten "zatrolený":) start a kudy se běží... Shrnu to mým oblíbeným slovem "Hollywood" :)... Nikdo nic netušil.. Náhodně sedící kolem i zaměstnanci v obchodech mě častovali odpověďmi typu:  "Copak nevidíte, že nejsem žádný pomatený běžec?" .. "Tady nic takového není a nikdy nebylo:)"... "Western States trail vede kolem Squaw Valley, nad úrovní údolí, každý se na něj může připojit kde chce, tohle je svobodná země"...

Začínal jsem maličko propadat zoufalství. Podle pokynů prodavače ve sportovních potřebách jsem vyrazil směrem kam mával rukama.. A skutečně jsem narazil na trail, ale úplně jiný:), vedoucí mimo směr, který mi říkala moje "intuice"... Nakonec jsem vrátil, v jiném obchodě získal letní mapku "trails" a nějak jsem usoudil, kde by asi mohl být start a kudy by se mohlo běžet do kopce... Zapínám "run keeper" a pěšky, tak jako na dobře promyšleném závodě.. tedy rychle, ale rozvážnou chůzi, vyrazím do kopce. Trasa rychle nabírá potřebné metry, krásně se klikatí a já po chvíli skutečně nacházím ukazatel Western States trail, což mě uklidňuje a hned se mi lépe stoupá vzhůru. Na mých cca 3.7 km nabíráme 1,000 m převýšení, řekl bych pěkný kopec, takový doma nemám!:)... [zde následuje oprava: Až druhý den v hotelu jsem zjistil, ze mi to ukazovalo průběžně pitominy:), to převýšení bylo 500m]. Scenérie, jako z pohádky, to po ránu neuvidím. Stojím na Emigrant peak (pass), vidím, jak se zase cesta prudce propadá dolů, otáčím to zpět, koukám 37 minut... nevím, jestli je to rychlý, nebo pomalý, ale budu se snažit to víc nehnat... Navíc z hlediska nastavení nějakých mezičasů to je jistě údaj úplně na nic, protože jen tuším, kde je asi start... Ale je to jedno. Bylo to moc hezký protažení se (více fotek zde) .. a stejně tudy poběžím/půjdu rozumně ... na to abych se rozběhl víc a rychleji budu mít dostatek času i mil potom, netřeba to upěchat, nebo jak by řekl Ďuri.. netreba to hrotit:).

Všemu zdar! Kamarádům, ultra a WS zvlášť! 12:)
PS. Stín mě "uklidňuje", že je na vše připraven, při posledním běhu dokonce prý zahnal i medvěda!!!... Tak mám fakt maličko obavy, co na mě vymyslí. Naštěstí jako pacer bude moci nastoupit až na 62. míli, kde (aspoň podle mapy) trasa vypadá víc běhatelně, tak jako tak .. se Stínem je třeba být neustále ve střehu!