Mlha přede mnou, mlha za mnou

Říkám si to kouzelné Popelčino zaklínadlo a sotva jsem doběhl, hned si začínám uvědomovat, jak byl tento týden náročný.. Nejen, že mi práce pod rukama kynula jak těsto, lidi se na všech možných schůzích -- promiňte mítincích a pracovních poradách:) -- nějak na můj vkus šíleně vykecávali, objevovaly se nečekané zádrhele. Moje náctilété děti by řekly jednoduše "mazec" :).
Všude kolem chřipka, no já zatím držím (ťuk-ťuk), ale od pondělí do středy jsem měl silné "žaludeční" problémy, proč to neříci na rovinu, jsme tu mezi sebou, zkrátka bez toaletního papíru ani ránu:). V úterý to bylo tak aktuální:), že jsem vzdal i běhání, nepovažoval jsem za bezpečné, že bych od nás doběhl alespoň na kraj prokopáku:). Ale ve středu a čtvrtek jsem to začal napravoval a tentokrát jsem koukal víc po skalách..

Po ránu minimum [= 0] lidí, jak vidíte, nemá chybu!
V té nějaké divné náladě posledních dnů (vnímáte to taky?) mi snad jen můj "zvrácený" smysl pro humor pomáhá tomu všemu čelit. Pak se i ty prosté (pro někoho nepříjemné) denní situace stávájí příjemné a veselé. Asi je to tím, že jsem magor:). Například ve středu jsem měl možnost si znovu přehrát můj oblíbený výstup "platba kartou". Popíšu situaci. Platím kartou v obchodě, otrávená paní na pokladně, znuděně mi řekne, že jí "to" nečte mojí platební kartu. Hotovo. Čeká že se budu rozčilovat nebo, že sklapnu a zaplatím v hotovosti [pozor nemám dostatek]. V této chvíli ja začínám plakat! Se slovy "co budeme dělat"??? Paní maximálně hotová, čekala cokoliv jen né tohle:)... po malé chvilce se klidným hlasem zeptám "..a co zkusit jinou pokladnu nebo zavolat autorizační centrum?" :). Neuvěřitelná katarze.

Nebo odpoledne šílená schůze, ale pak mi oko zabrousí na prezenční listinu a posudky a při určitých kombinacích jmen jak jdou za sebou mám pocit prožitého vtipu:). Se jmény je to skutečně tak, že život je poskládá do přesných kombinací, které dobrého pozorovatele patřičně osvěží. Abych pro jistotu neinzultoval někoho ze středečního seznamu:), vzpomínám na své mládí, vybaví se mi hned dvě sousední kanceláře na třetím patře katedry analýzy na MFFUK v Karlíně (pamětníci ví, že si nevymýšlím), kde seděli: Veselý-Zajíček a Stará-Čermáková-Úlehla!

Heslo dne a týdne zní (jak jinak) vydržet a neztratit při tom humor!

Dnes v sobotu to běhání bylo neskutečně krásné, mlha a slunce, které se dralo přes kopec a zbytky oblaků tomu dávalo neuvěřitelnou atmosféru! Cítil jsem přitom neuvěřitelný štěstí a i určitou pokoru. Tak aspoň nějaký odraz z mého iPhone..

Zítra skončím týden patrně 54km, už to začínám (doufám) trochu zvedat ... chtěl bych se začít trochu víc soustředit ještě na váhu, tož uvidíme:). V týdnu bych měl mít nový tréningový plán a hlavně se těším, bude se zase běhat všude:)!!!!

Návrat od moře a opět dobrodružstvi:)

Tak už jsem zpět. Ve středu jsem byl ještě běhat v Helsinkách, v mrazivém větru jsem vítal východ slunce:), ale ve čtvrtek jsem si dal pauzu :(. Jednak napadl sníh navečer tál a přes noc, něco zmrzlo, něco napadlo a jednak to nevypadalo bezpečně na běhání a jednak jsem cítil nějakou únavu, či depresi a tak jsem si řekl, že si radši pospím, bral jsem to jako signál těla:).

Je to těžké v tom částečně "depresivním" prostředí zůstat pozitivní, i takový přírodní optimista jako já tady může zakolísat:). Oni Finové jsou sice fajn, ale v podstatě to jsou studený čumáci:), ta dlouhá zima a s tím spojené deprese by se určitě podepsaly na každém... Proto tady nekoupíte volně alkohol, akorát tak pivo a to ještě tak do 9 hodin, je to dost předražené. Není divu, že když už Fin začne pít, tak neví, kdy přestat [možná taky prostě neumí normálně pít:)], Ve čtvrtek jsem se stavil na pivo [6 euro za místní značku!] a u baru se potácel jeden takový "reprezentant":). Právě dopil láhev vína a objednal si pivo a panáka, kopnul do sebe panáka, upil pivo a objednal si dvojku vína! Tomu říkám silná alpská trojkombinace:)... Nejšílenější jsou tady oslavy letního slunovratu, neboli juhannus. [Lidi skáčou přes oheň=kokko (pozor množné číslo je kokot:)!]. To tady tradičně zahyne dost lidí, opilí se většinou utopí v moři, v jezerech a tak. Asi před dvěma lety při bujarých oslavách několik studentů zdejší univerzity na ubytovně vyskákalo z okna, ale buď nepili dost red bullu nebo neuměli lítat:(, zkrátka tady asi platí pravidlo, když už, tak už..

Ale dosti bolo Fínska:), v pátek jsem zamířil k domovů a těšil se, že v sobotu vyběhnu do Prokopského údolí.V pátek večer jsem jestě pro jistotu zamířil na chvíli do fitka, maličko poběhat na běhátku, zkusit si veslařský trenažér, protože "Miloš povídal":)...

V sobotu jsem podle pokynů a podle svého prozatimního plánu (~15km) vyběhl do údolí zkontrolovat, co se za ten týden změnilo. Bohužel všechny jasné a zářivé barvy podzimního listí, tak jak jsem si je pro jistotu zaznamenal minulý týden se změnily v hnědé, listí se přeměnilo na hnědý marast, ale jako zahradník vím, že to bude skvělá výživa pro stromy zase od jara. Ale teď k tomu dobrodružství.

Asi fakt nějak přitahuju všechny podivné existence, zajímavé situace.. Tak jak si dneska běžím v údolí, proběhnu podle tratě, minu zastávku Praha-Holyně a zkouším objevovat různé ztracené cestičky, abych věděl, kam vedou a mohl si kdyžtak vylepšit některé svoje okruhy. Cesta mě zavedla kolem vápenky, tunelem až do skal na druhé straně tratě.

Jak si tak dupu, najednou cítím oheň, nejdřiv jsem si myslel, že třeba někde někdo pálil listí a trávu a tak jako správný pionýr či promiňte skaut:) jsem se vydal po "čuchu":). Dostal jsem se až k takovému podivnému tábořišti a najednou se tam objevili takoví divní chlápci a začali vykřikovat, jako ať se ztratím, pak těm co byli blíž, ať mi dají "na budku":), no nečekal jsem až nějakou tou holí, co hojně mávali, dostanu po hlavě. Naštěstí jsem byl rozběhnutý, tak divousové ať se snažili, neměli šanci:), rychle jsem dosáhl zpevněné cestičky a tam moje MIZUNO ukázaly své i moje "kvality":).

Když jsem to říkal svojí nejkrásnější, nejmoudřejší, nejhodnější...[jasné slunéčko:)] manželce, tak mi řekla, že mi zakazuje běháčkovat:) do takových divných oblastí, ledaže by se mnou někdo s chlapců, co spolu "běháme" byl --- protože zatím běhám většinou úplně sám, uznávám, že je to rozumný požadavek. I kdybych třeba blbě šlápnul.. nemluvím o pochybných existencích:) a tak se budu snažit se držet hlavních tras a pěšin. Ale zážitek jak noha:).

Tak ať nám to hezky běhá, hlavně daleko od chřipky!

Na jihu (Finska) u moře!

Tak jak jsem řekl, v neděli jsem vyrazil na služební cestu. Jeden můj známý to komentoval slovy, že to určitě jedu na jih k moři a tak jsem ho při tom nechal. Nakonec Helsinki jsou na jihu Finska a u moře jsou taky, takže jsem vůbec nelhal:)!

Ráno bylo potřeba brzo vstát, přeci jen tu nejsem na běžeckém kampu:), ale mám tu dělat nějakou práci, takže 1/2 sedmé zdejšího (1/2 šesté pražského času) to jistilo. Bylo ještě šero, ale postupně se rozednívalo a východ slunce u moře je stejně krásný, jako na Šumavě nebo v Prokopském údolí, aspoň co já mužů soudit:). No přikládám pár fotek že svého iPhone.

Přes 11 hezkých větrných a chladných km mám za sebou, pusu v přiblblém úsměvu a spěchám se zkulturnit:). Akorát tak čas okouknout rybářské stánky a vyrazit do "práce"...

Vzpomínám, jak jsem tady byl před dvěma lety začátkem prosince. Ráno po cestě do práce, tma a pršelo (ještě nebyl sníh), odpoledne z práce, tma a pršelo... depresivní i na mě:). Tak se ptám, jak to tak snáší a bylo mi řečeno: 1) V každé práci je "antidepresivni" lampa, která má simulovat denní světlo a tak pomáhat lidem se vyrovnávat s depresi, 2) omezuje se alkohol, i bez toho je šíleně moc domácího násilí děláno při depresivních stavech a za 3) je to relativní:)... Ptal jsem se jak relativní? No třeba na Špilberkách už prý není vůbec žádné původní obyvatelstvo, ti, co tam byli se buď pozabíjeli nebo spáchali sebevraždu, teď tam dělníci mohou být maximálně 3 měsíce.. Proti tomu je jih Finska úplná selanka!!!:)

Ale kvůli objektivitě je třeba dodat, že Fini jsou přátelští a dobře se tady běhá:). Na druhý den ráno jsem při běhu opačným směrem natrefil na dvě Finky, co vylézaly z moře. Pravda, moře sice nebylo zamrzlé, ale bylo to impresivní... Nikde nikdo, je já dusám kolem a tak se s nima dám do řeči a ptám se, proč se v takové studené vodě koupou v plavkách, vždyť to musí být šíleně nezdravé!:) Odpověděly mi, že se bály, aby to lidem nevadilo, tak jsem je na příště ubezpečil, že by to určitě nevadilo:), navíc zdraví je na prvním místě, ne?:)

Ono běhaní za svítání kolem moře může být i nebezpečné, koukněte na fotku. cesta kolem moře byla najednou asi na 2 metry přerušená, málem se se taky "koupal". Za světla (když jsem se vracel) to přeci jen bylo vidět víc, ale za šera? Úplná zrada..:)

No zima, od moře foukalo, slunce přes mraky snad ani nevylezlo:), "zbaběle" jsem se uchýlil pod ochranu stromů a keřů v jednom hezkém parku na kraji moře a asi 5 km v něm odkroužil:), celkové 13km, hezky ranní proběhnutí a od 9hodiny jsem už fungoval pracovně.
Zatím zdravím z Finska, ozvu se tradičně na konci týdne. 12:)

Miloš povídal..:)

Vzpomínám si, jak se mi kdysi líbil obrat Petra Bajzy z Bylo nás pět, když říkal, "my kluci co spolu chodíme", teď by se hodilo ho změnit na "my kluci, co spolu běháme":)... Uvedomuju si, že čas od času se zastavím s Durim a s ostatními a aspoň mluvíme o běhání, o zážitcích [a že je nějak pritahuju:)], když už nám to nějak nevyjde vyběhnout společně.. Samozřejmě, celkem výsadní postavení má (logicky) ultra Miloš a já jsem několikrát přistižen svoji moudrou, krásnou, milou... manželkou [jasné slunéčko]:), že řeknu, "Miloš povídal" a pokracuju s něčím :)...

Takže když jsem si v rámci drobné radosti koupil nějaké vitamínové bobulky, hned se mě ptala, jestli mi to taky "povídal Miloš":) a já, že ne! [pro úplnost dodávám, že jsem si to přečetl v jedné jeho knížce "7+1 krok nejen k manažerské kondici":)]. Nicméně, minulý týden jsem probíral s M. moje plány na příští sezónu a podle mého předchozího ("přesného") zadání jsme společně došli k plánu, že by bylo vhodné trénovat na Brdskou stezku (50km), která se běží v dubnu [vlastně kousek za chalupou] a jeden maratónek na podzim, kde bych si zkusil dát nějaký ještě lepší čas.:)

No ono upřímně, o ty dva běhy zase tolik nejde, já se těším, že zase budu mít pravidelný rozpis, řád a moje běhání bude nějak líp zakotvené zase, až zmatky v práci budou ukrajovat můj volný čas a treningovy plán? to je hezká obrana.

Zatím v čekání na přesný treningovy plán jsem tento týden vyběhl 3x (po 12km), příští týden už bych chtěl 4x, a následující už bych chtěl být na standardním cyklu 5 běhání za týden. V Prokopském údolí je už po ránu pěkná zima, teď už byla i jinovatka, spadá zbytek listí... dneska jsem využil toho, že jsem vyběhl na sobotu časně (už po 7.30 jsem byl v údolí) a tak čerstvě napadané listí bylo po cestách a pěšinkách nasypané jak květy pro svatebčany. No posuďte sami..

Ale zima, byla.. Naštěstí mám i rukavice a tak jsem na příští týden dobře připraven. Zítra kolem poledne totiž letím směr "jižní" Finsko (Helsinki), takže tam bude aspoň hezky teplo:), těším se na běhání kolem moře, měl jsem při balení hezké dilema -- jestli si vzít oblek a oblekove boty s sebou. Vyřešil jsem to jednoznačně. Oblek a lakovky jsem nechal doma a vzal si běžecké hadry:) a svoje Mizuno... Jsem přesvědčen, že to byla skvělá volba!

Týden poté:)

Bylo to krásný, užívat si to svoje vítězství -- protože já každý úspěšný běh vnímám jako viteztvi. Ale musím říci, naštěstí už je to pryč! Úspěšný maratón z minulého týdne je dávná historie:)!!! Je to skvělý to zažít, ale potřeba zase začít odznova, najít novou motivaci, nový cíl nový treningovy plán:)... Abych citoval svého oblíbeného Hogo Fogo z Limonádového Joe: "Život běží jako splašená herka a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství":) [pokud si chcete připomenout všechny skvěle hlásky i z ostatních filmu jsou i se zvukem zde]

V neděli jsem sice těch léčebných 5km fakt potřeboval:), takže mi to sobotní maratón ještě hodně připomnělo:). Dál jsem je ale srabácky na běhátku u nás ve fitku, protože představa, že tím "bolavým" krokem sbíhám mokré a bahnité cesty do údolí mě naplňovala děsem a viděl jsem v duchu ty drzkopady:). Jak říkají knihy, můj guru a moje zkušenost, po proběhnutí 5km jsem už byl zase jako "nový":). No a v úterý už jsem proběhl standardních 12km v údolí, pohodička:)... Samozřejmě, vím, že musím pozvolna zpátky na nějakou rozumnou běhací hladinu, tak 2-3 týdny pro takového začátečníka by snad mělo být akorát, uvidíme, co mi řeknou moudří:).

Aby to nebylo tak jednoduchý, nějak se o mě pokouší zákeřná mužská choroba na 7 [ano, ano - rýmička!], takže jsem ve čtvrtek vypustil plánované běhání, ani v sobotu ráno jsem nevyběhl, ... Co k tomu dodat? Kolega v práci mi dál odkaz na jednu americkou studii, kde američtí soudruzi vědci vlastně ukazují, že po dlouhých bězích je ogranizmus oslaben a snadno chytne nějaký bacil:). [Oni sledovali myší, co hodně behaj, pak ty co behaj málo a ty co nebehaj vůbec. Stříkli na ne nějaký bacil a ty, co běhají málo se s tím vypořádaly nejlíp, pak ty, co neběhají vůbec a ty maratonkyne:) skoro všechny pochcípaly:)] Asi tak na vysvětlení moji zákeřné choroby:)..

Takže teď léčím "rýmičku" a snažím se, aby se neobjevila "teplutka":) a drobné přemýšlím, co dál.. Jak jsem se prásknul, jsem "duševní" běžec a proto si musím promyslet další motivace, cíle, co vlastně chci a co dál... Nejdřív jsem si myslel, že to bude těžké, ale vlastně není:). Od čeho má člověk svoje zkušené kamarády a guru? řekl jsem si, že si napíšu svůj idelani plán na další rok a oni mi řeknou, jak na to.

Takže, co vlastně chci?

Chci běhat. Chci běhat často, 5x týdne. Někdy i daleko. Někdy i rychleji. Chci, aby mě to nikdy nepřestalo bavit, abych nebyl zbytečně nemocen nebo zraněn. Myslím, to mám ujasněný a dostatečně konkrétní:), takže mi kamarádi i guru určitě dobře pořadí...

Miloš se nějak rozhodl, že použije můj poslední članek do Běžecke školy, kdybych to byl býval věděl, asi jsem psal lépe, ale asi ne:). Já si píšu primárně pro sebe a kamarády, nejsem spisovatel. Ale protože mi říkáte, abych psal s háčky a čárkami, [což mi ale jde výrazně pomaleji], takže dělám kompromis. Píšu tradičně rychle a neučesané bez háčku, ale nechám si to na
adrese: http://nlp.fi.muni.cz/cz_accent/index.php

oháčkovat. Takhle jsem na to vyzrál:). Jdu si udělat čaj:) a těšit se na běhání..

PS. Musím připojit nádhernou doušku, kterou mi řekl známý jogín, když jsem neběžel s velkým M a říkal, že jsem vlastně neprozil daršan :).
"Guru je vám tak blízko, jak blízko jste vy jemu. Nejdokonalejší daršan je pak ten, kdy jeho nohy běží vašima nohama, jeho ruce hýbou vašima rukama a jeho srdce tepe vaším srdcem to se pak sám stáváte guruem..." :)

Zrození hobíka-bězce

Tak dneska, dneska se to stalo...

Během dnešního Pražského maratónu jsem prošel tou kouzelnou proměnou zrození běžce. Těch devět měsíců pravidelného běhání, nejdřív drobet neuměle a potom i podle plánu nejen mělo smysl, ale přineslo mi už během celé té doby a tak dneska plnou náruč radosti!:)

Celou dobu si uvědomuju, že v lednu, kdy jsem jsem začal a sotva uběhl km, mi ani moji nejlepší kamarádi moc nevěřili, že to dokážu... Ale je potřeba věřit a držet se svého rozhodnutí. Běhání je skvěle, ale co já mužů říci, je to plachá "láska":). Nesmí se to s ní uspěchat. Pak to většinou konci zraněním nebo "rozchodem". A proto podle rád zkušenějších jsem se od začátku brzdil, říkal jsem si - pomalu, pomalu Honzo, nejdřív musíš naběhat jak "odporníci":) říkají obecnou vytrvalost, všechno postupně... A ono to funguje!:) No nechal jsem odkaz na ultrakův výklad běžeckého plánu, nechal promluvit svého guru:).

Ale já jsem zodpovědný běhač:), taky trochu "srab" v tom smyslu, že jsem se snažil věřit zkušeným, nevymýšlet Ameriku a držet se plánu, pokud to jde. Nevynechávat běhání, nezjednodušovat si to, nehledat "zkratky" a jednodušší cesty. Myslím, že na běhej.com jsou desítky smutných příběhu lidí, kteří si mysleli, že to jde "jinak",[možná jednodušeji, možná bez pomaleji naběhaných km] to vše mě varovalo:). A proto si dovolím zopakovat dvě rady, najdete si zkušené kamarády nebo trenéra, teď ty rady: VĚŘTE SI!!! A VĚŘTE SVÝM GURU!!:)

Původně jsem chtěl psát o daršan, [to kdyby původně Miloš běžel se mnou] což jak jsem se dozvěděl od známého jogína je v hinduismu dotek svatého světla:), jako když je žák blízko aury svého mistra:) a to mu pomáhá se dostat na vyšší úroveň. Nakonec jsem byl rád, že jsem běžel sám, byl jsem na trati sám, i když spolu se skupinou skvělých lidí [díky Tibore!], nakonec stejně člověk bojuje sám se sebou, se svou myslí, naslouchá svému tělu...

Zkrátka, když jsem se dokázal stát hobikem běžcem já, 46 chlap, tak to dokážete taky!!!! Jak už jsem jednou říkal, u nás tento fakt vzbudil neuvěřitelný zájem o rekreační běhání.. Ono, když se stane maratóncem nějaký mladý "kulturista intelektuál" [pro dívky dodávám se smyslem pro rodinný život:)], tak to všichni berou jinak než když tuto metu získá postupně starší chlápek, který začínal s výraznou nadváhou:). Je to potom jaksi blíž a jednodušší. Hned mě informují, že zacli běhat, kupují si běžecké boty..:). Ona pravda je někde uprostřed. Hlavně asi {soudím podle sebe} musíte chtít!

Proto končím se svoji běžeckou mantrou: "JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ!!!!"

Ať se daří a ať nám to hezky a radostně běhá!

PS. Jo, a čas? čas snů!!!! 3:41:17 !!!!

Porodní bolesti

I jen letmý pohled do kalendáře naznačuje, že moje předchozí problémy určitě souvisely s "porodními bolestmi" :). Běhám nebo se aspoň pokouším běhat už přes devět měsíců a tak právě zrození běžce-hobika se pomalu chystá:)!

Ráno sice vybíhám čím dál tím později, přeci jen mě to šero drobet víc odrazuje [=v rámci dělání radosti, nutno koupit čelovku!:)], bojím se, že jak vidím výrazně hůř za šera, tak se akorát můžu někde přizabít, na druhé straně když zrovna neleje, i ta chladná rána mají své kouzlo. Abych citoval jednoho známého -- "Všude jsou ty hromady barevného marastu pod nohama, do toho svítí nízko to zatracený slunce a mrcha vůbec nehřeje" -- teď pokračuju já, "zkrátka parááááda"! :)

Všude čtu (a vnímám okolo sebe), jak lidé podléhají proměnlivosti nálad a jak se rychle hlásí podzimní splín. Můj dobrý známý jogín, co si ho často "beru do úst" :) mi to vysvětloval, že podzim patří zvýšené energetické dráze tlustého střeva, která působí především na psychiku. Abych ho pošťouchl, tak jsem mu řekl, aha, tak to análně kompulsilvni (=nasr.) chování lidí souvisí s drahou tlustého střeva? No tak vlastně (můj) běh je nejlepší obranou, protože jak už jsem na sebe prásknul, já během ranního výběhu, dříve nebo později skončím někde za pařízkem. Takže vlastně nechtěně, ale efektivně bojuju proti svému podzimnímu splínu:). Myslel jsem, že mě praští za tu provokaci, ale on jen tak moudré pokýval hlavou a řekl, jjo, to je uplnej žen! :) :)

Dneska v sobotu už jsem vlastně ukončil více-méně přípravu na maratón ve stromovce. Dnešních 20km (13 z nich v plném či lepším tempu maratónu) bylo posledním takovým delším proběhnutím, zítra se protáhnu na tradiční nedělní 12-ku:), a pak už je to v týdnu jenom takové "laškování":).

Příští sobotu, příští sobotu to přijde. Ale ať už to uběhnu (i neuběhnu) jakkoliv, je to hezký dárek jak k mým běžeckým 0-tým narozeninám, tak i k mým skutečným, které jsou jen o pár dní později. Symbolika jak hrom - Pražsky maratón ve Stromovce a já jsme stejně staří! Tak doufám, že mi zdraví vydrží co nejdéle, abych každý podzim je mohl oslavit během!

Držte mi palce, ať nám(!) to dobře a radostně běhá!!!

Proti přírodě:)

Jeden dobrý známý mi vysvětlil, že snažit se později na podzim o nějaké větší běžecké výkony je vlastně proti přírodě :). Opadává listí, stromy a rostliny stahují veškerou svoji sílu a živiny ke kořenům a vše se chystá odpočívat. Místo toho se já snažím pachtit a připravovat se na podzimní maratón. Jak nevhodné načasované a dětinské. Jít proti přírodě:).

Takže o to větší je to boj v chladných (a občas deštivých) ránech vybíhat ven, moje ne úplně zocelené tělo (a duch) se často brání.. Vždyť co je to mých letošních 1.700km proti letité lenosti, která sedí a kouká v koutě a čeká na jakékoliv mě zaváhání:). No a právě proto, právě proto vyběhnu a vybíhám zatím (tuk-tuk) pravidelně. Ted už teda vím, že vlastně nebojuju jen proti sobě a se svoji lenosti, ale i proti přírodě:). Pro pořádek ale musím přiznat, že už se určitě jedna o závislost. Už si dopředu promyslím, jak budu běhat ve dnech, kdy brzo ráno musím být někde jinde než venku s botama a už už si říkám, no ještě nebude taková tma, večer vyběhnu..:) A kdyby byla tma až se vrátím, budu v nejhorším případě v centrálním parku kroužit kolem rybníčku při světle lamp.

Přiznám se, jsem srab. Bojím se, že kdybych pár dní o své vůli (nemyslím tím, kdybych třeba kvůli nemoci -- fuj nepomyslet) vynechal, že by se mi hůř vracelo. Zkrátka i teď si pořád říkám, že možná právě to dnešní vyběhnutí je to nejdůležitější, rozhodující, které mi pomáhá se udržet na mě u běhání:). Něco jako pravidelnost bohoslužby pro křesťany, aby se udrželi u své víry, tak já se běžím pomodlit "nohama" do lesa, do údolí, zkrátka co je nejbliz a zrovna po ruce..:)

V týdnu jsem měl hezkej zážitek.

Velkej ultra Miloš napsal článek o tom, jak by měli a neměli trénovat začátečníci. Hlavně tam psal, že začátečníci si často dávají velké treningove dávky, nemají záklopku a pak konec zhroutí se.. Hned jsem se vyděsil a napsal mu, jestli nemyslel mě (i když já jsem takový zodpovědný:), opatrný, držím se "jeho" plánu..), protože já se v jeho článcích o začátečnicích často nacházím. No posuďte sami -- v jeho sérii o Máně a Lojzovi, je Lojza tlustý bejvalý matfyzak, který začíná běhat a pozor - běhá v Nirvánách:)! No to jsem přeci já:)! Naštěstí mě ultrak ubezpečil, že i když je těch společných znaku hafo, podobnost je čistě, ale čistě naaahodná:). No a pak tomu věřte..

Sobotní delší běh [22km] už je za mnou, zítra mě čeká tradiční 10-12, jak to vyjde:) [vyšlo 11], vykluš, zkusím najít trasu zadem lesem k rybníkům, uvidíme. Tak jako tak, září jsem skončil s na mě neuvěřitelnými 291km, tento týden už snižují k maratónu, týden zakončuji s 65.

PS. Bylo to celkem dobrodružné, ale nalezl jsem jak cestu "zadem" k lesním "asfaltkám, tak i cestu zpátky:). Ovšem často se lesní cesty ztrácely, aby se po 50-100m znovu objevily, často jako téměř dálnice:). Inu hranice vojenského prostoru.