Bez...:)

Je to asi normální, nebo možná je to úchylka, která u mě vrcholí vždy kdy je potřeba postupovat přísně vzato logicky, rozumně ve věcech, které mám rád... Tak tehdy jsem tradičně bez rozumu, do věci se vrhám po hlavě -- nebo přímo bez mozku..:), ale zato nikdy ne bez srdce a bez nadšení:)...

Blíží se Silva, slovo, které má po tom roce čekání, příprav, cca 4,000 naběhaných km příchuť téměř posvátnou. Asi správný běžec by poslední týdny a dny věnoval detailnímu ladění formy, odpočinku, ale ne pobíhač jako já.:)...

V minulých dnech mě totiž ovládla euforie. Ryzí a čisté nadšení z vítání rána/večera v údolí, kdy vyběhnu s Deri parkem a hned za hranicí "civilizace" si v údolí sundám tričko. Ano já, 49 chlap, který před 3 lety a 25kg by si nikdy podobnou možnost ani nepřipustil:) a bral bych ji jako úplné sci-fi.

Běžím v ranním/večerním slunci po loukách a vrcholcích v Prokopském údolí bez trička a užívám si větru, který cítím na své kůži. Panebože! Starej chlap a taková (ujetá) radost:)!!! Na jedné straně se stydím asi podobně, jako děvčata, co běhají zásadně pod rouškou šera a tmy:), na druhé straně si říkám, o co jde? A cítím tu vnitřní "radost" že vlastně už mohu takhle běžet, bez ohledu na svůj věk. [Ovšem v rámci slušného vychování, před doběhem do centrálního parku navléknu tričko a upravím se:)]

A tak jsem pilně užíval ranního a večerního běhání, které jsem ke konci týdne ještě doplnil dalším svým bez.. bez bot.:) .. pobíhat téměř bez bot v mých Vibram five fingers, případně je ještě po cestě sundat:). Nutno dodat, že jsem v nich běžel letos jen párkrát a opravdu malé vzdálenosti tak 5-6km, ale minulý týden jsem vyběhl dvakrát po sobě do terénu jednou 9 a po druhé 13. Když bez trika, tak bez bot:). Pocity pochopitelně neuvěřitelný, nicméně v pátek večer jsem jsem si při pohledu na týdenních 80+km říkal, jestli to skutečně byl tak dobrý nápad, protože kotníky, šlachy a úpony bolely fest i při obyčejné chůzi..

Silva přede mnou,.., okamžitě hlodá nějaký ten červíček pochybností v hlavě, ale .. ale ten pocit volnosti všechno přehluší a rozhodnu se, tradičně namazat nohy mastí a v sobotu jen tak lehoučce, léčebně vyběhnout na 9km, před tím, než dám den-dva odpočinek. V úterý navzdory doporučenému odpočinku jdu aspoň na 10km ven, tentokrát v botách, co si beru s sebou. Vím, že se dneska taky půjdu aspoň maličko proběhnout, aspoň maličko.. protože.. nejsem závodník.. protože běh je pro mě srdeční záležitost a těžko žít bez srdce:).

Ve čtvrtek díky pracovním posunům možná nestihnu vyběhnout, i když.. kdo ví..:). V pátek vyrazím do Nových Hradů.

Silvo, běžím za tebou, možná bez promyšlené přípravy, možná bez "mozku" ale s radostí v srdci a s očekáváním toho, co přijde. Když v sobotním ránu se ta moje poslední "bez" změní v Honzo běž!

Držte mi palce!

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)